Volby v Peru coby možnost nebanálního střetu civilizací

aneb

Zvolna do pravoleva? Čili Zůstane Avatar rudý ?

"Where there is no South, there is no North; where there is no periphery, there is no center; where there is no colony, there is no - in any case no "Western" - civilization."

Claudia von Werlhof

V politicky nejednoduchém, nepřehledném a na politiky a politické strany bohatém Peru, se 10. dubna konaly volby, ve kterých žádný z kandidátů nezískal potřebnou nadpoloviční většinu.

Ollanta Moisés Humala Tasso, (1962), označen za Lula peruano, kandidoval za Alianza Gana Perú, počet hlasů 4 466,275 tj. 31,733 %, někde uvedeno neoficiálně 29,3 procenta)

Keiko Sofía Fujimori Higuchi (1975), Fuerza 2011, zisk 3 307,369 tj. 23.499 %

Pedro Pablo Kuczynski Godard zvaný PKK(1938), bývalý ministerský předseda, muž z Wall Streetu, bankéř a technokrat, občan USA, také pro své evropské rodiče přezdíván El Gringo, kandidoval za Alianza por el Gran Cambio , zisk 2 605,514 tj. 18.512 procenta, některé zdroje uvádějí 21%

Alejandro Celestino Toledo Manrique (1946) bývalý prezident, kandidoval za Perú Posible, zisk 2 201,586 tj. 15,642 procenta

Óscar Luis Castañeda Lossio (1945) kandidát Solidaridad Nacional, zisk 1 385,536 tj. 9.844 procenta

Další neuvádíme.

Druhé kolo voleb, ve kterých je účast pro občany ve věku 18 až 70 let povinná, se bude konat 5.června. Rozhodovat se bude mezi prvními dvěma uvedenými kandidáty a vítěz/ka složí přísahu 28. července. Peru jako čtvrtá největší jihoamerická země sice v současnosti prožívá hospodářský rozvoj, ne však pouze pozitivně podmíněný, přičemž tam asi 60 procent obyvatel stále žije na pokraji chudoby a přinejmenším třetina v bídě. O právu, únosnosti politické úrovně a ekologické kultury svědčí mimo jiné masakr původních obyvatel v roce 2009, ničení Amazonie a životního prostředí celkově, korupční aféry a vnitřní i zahraniční politické konflikty. Vítěze voleb proto čeká úkol, který možnostmi, obsahem, podstatou, významem a cílem patrně přesahuje politiku samotnou. Nepůjde tedy, předpokládejme, pouze o běžné volby coby mechanické prodloužení pohybu kyvadla zajišťující špatný chod mocenského mechanismu na dalších pět let. Na scéně se navíc znovu objevuje další (bývalý?) zlý sen oligarchie a jejich dveřníků a příručích; obávaný kandidát na prezidenta Ollanta Moises Humala Tasso, který se v předchozích volbách dostal do druhého kola. Ollanto Humela byl obáván dokonce natolik, že po jeho setkání s univerzálním padouchem Hugo Chávezem a příležitostným padouchem Evo Moralesem, (od kterých nyní poodstoupil ) v Caracasu 3. ledna 2006, senzitivně poslušné Peru dokonce odvolalo (!) z Venezuely svého velvyslance.

Ollanta je jedním ze sedmi bratrů vychovávaných pro vůdcovskou roli. Ollantův otec Isaac Humala Núñez, který byl předlohou barvité postavy v knize Conversación en la catedral, jejíž autor Jorge Mario Pedro Vargas Llosa v roce 2009 obdržel Nobelovu ceny za literaturu, je bývalý člen Partido Comunista del Perú-Patria Roja, zakladatel Instituto de Estudios Etnogeopolíticos (IEE) a původce různě popisovaného, hodnoceného, osvojovaného, zamítaného, vylučujícího, potencionálně doplňujícího a doplňovatelného etnocacerismu. Otec Humala a jeho výrazná manželka Elena Tasso dali několika svým dětem jména z historie Inků, Pachacutec, Ima Sumac, Cusicollur, Ollanta, Antauro. Ollantův bratr Ulises Humala Tasso, který však má jméno z evropské historie, profesor na Universidad Nacional de Ingeniería, byl v roce 2006 jeho prezidentským protikandidátem za stranu Avanza País. Zdůrazňuje nepochybné hodnoty kultury Inků i předchozích a význam říše Tawantinsuyu, jak je v rodině zvykem. Další z bratrů, Antauro Humala, se spolu s Ollantou pokusil v říjnu 2000 o vojenský puč a 1. ledna 2005 s 30 až 700 stoupenci (odhady médií se divoce různí) z řad armády (ale tentokrát bez svého bratra) obsadil policejní stanici v Andahuaylas v oblasti Apurímac a požadoval odstoupení tehdejšího prezidenta a nynějšího prezidentského kandidáta Alejandra Toleda. Během akce byli zabiti čtyři policisté. V září 2009 byl odsouzen k 25 letům vězení a je rovněž označován za nacionalistu a současně stoupence Hugo Cháveze a bolivarismu. Je autorem knihy „Etnonacionalismo izquierda y globalidad (vision etnocacerista)".

Rodina Humalových tedy určitě není všední, nicméně všední nemohou být politické poměry a ideologické postoje v zemi, která má ve své intelektuální a spirituální historii osobnosti jako je José Carlos Mariátegui La Chira, tvůrce kreativního a heroického indo-amerického marxismu, nebo nepřístupný, temný vizionář a neúspěšný realizátor své mnohovrstevné mythofilosofie Víctor Raúl Haya de la Torre. Ideologický kaleidoskop tamtéž a mnohobarevnost kandidátů a aliancí nelze podřizovat schématickému evropskému vidění a požadavku rozlišování. O možnostech andského socialismu, zakódovaného v mentalitě, kultuře a etice indigenního obyvatelstva, se nyní raději nijak naahlas nemluví. Ollanta, který je označován současně za levičáka, populistu, socialistu, indigenistu, nacionalistu až ultra-nacionalistu, předkládá se svou stranou Partido Nacionalista Peruano, v rámci Alianza Genu Perú (Partido Nacionalista Peruano, Partido Socialista, Partido Comunista Peruano, Partido Socialista Revolucionario, Movimiento Político Voz Socialista) , svoji umírněnou, sotva dostačující, zastřenou variantu zadržování planetární expanze devalvujícího a dehumanizujícího technokapitalismu Oligopolis, degradujícího postupu ekonomického a kulturního imperialismu, ekologické katastrofy a pozitivní účasti v probíhajících „paradigma wars". Pochopitelně si uvědomil nutnost deradikalizace a simplifikace pro působení v mezích mírného pokroku předvoleného zákona dějin a nezbytnost částečného přechodu k nastavovanému brazilskému lulismu. Ať proto nikoho neděsí slova Comunista, Socialista, Revolucionario... neznamenají nutně to, co by měla, někdy odkazují spíše na historii nebo na nostalgii, než na program.

Nemalou hrozbou je pro něj upadnutí do louhu politické banality. Ekonomický rozvoj má zajišťovat „partnerství" mezi státem a domácím a zahraničním kapitálem, peruánskou většinou. Aby toto mohl uskutečnit, uvažuje o změně ústavy z roku 1993, obnovení práv pracujících a revizi dohod se zahraničními korporacemi a vládami. Dle místních obyčejů byl Humala oficiálně obviněn, že v době války proti maoistické guerille Sendero luminoso del combate (Ejército Guerrillero Popular) se jako důstojník peruánské armády dopustil porušování lidských práv, mučení a dalších závažných protizákonných činů. Tato obvinění ale označil za politický komplot a jeho otec, který ostatně trvá na amnestii pro vězněné členy těchto organizací, to viděl jako dílo spolupráce US ambasády a hlavounů masmédií: "Zoufalé Spojené státy nemohou v Jižní Americe akceptovat Hugo Cháveze, proto se snaží odstranit a zničit Ollantu Humalu, " prohlásil tehdy, v roce 2006. V místních poměrech však může být kádrově neškodné i členství v radikálních levicových organizacích, jak ukazuje případ a osud bývalého ministerského předsedy Yehude Simona Munara, organizátora strany sjednocené levice Izquierda Unida a zakladatele Movimiento por una Patria Libre, organizace, která byla údajně legálním křídlem gerilového hnutí Movimiento revolucionario Túpac Amaru, (MRTA). V červnu 1992 byl odsouzen na 20 let vězení -- proces prý netrval více než pět minut. Ve vězení napsal sbírku básní "Hablar una vez más", esej "El grito de la Agonía" a sbírku svědectví vězňů "El Pasajero y otros cuentos". Rovněž ve vězení se stal aktivním křesťanem a vzdálil se radikální levici. Po osmi a půl letech ho amnestoval prezident Valentín Paniagua Corazao. V roce 2002 a znovu v roce 2006 byl zvolen guvernérem Lambayeque, úspěšným, umírněně levicovým, a čestným. V říjnu 2008 byl jmenován ministerských předsedou, ale funkce se vzdal 10. července 2009, po masakrech indiánů, jejichž práva uznal a angažuje se na jejich straně. Za svou literární tvorbu Yehude Simon obdržel ceny Norské organizace spisovatelů a žurnalistů a PEN Klubu. To je Peru!

Levice může být zklamána a pravice zděšena

V současném volebním mnohoboji se Humala obklopuje technokraty a jeden z jeho ekonomických poradců, Felix Jimenez, zdůrazňuje nutnost hospodářské stability: „Nemáme nic společného s Venezuelou (tedy Hugo Chávezem) ani Bolívii (tedy Evo Moralesem); nebude žádné zestátňování," prohlašuje.

Ekosocialista Hugo Blanco, ač značně kritický vůči Humalovi, ho však přece jen vidí jako lepší možnost. Rovněž protikandidát a bývalý prezident Alejandro Toledo bude v dalším kole podporovat Humalu. Každopádně by Ollantův volební úspěch byl historicky významný.

Na místě druhém je dcera na 25 let uvězněného bývalého prezidenta Alberta Ken'ya Fujimoriho藤森謙也 mladá Keiko Sofía Fujimori Higuchi . Ke svému otci se i politicky hlásí a otázkou do diskuze je jeho možná amnestie v případě jejího zvolení. Původně se k této možnosti odmítala vyjádřit, avšak v úterý 19. dubna přísahala, že takovou amnestii neudělí. Autoritativní prezident Fujimori byl obviněn z porušování lidských práv, za únos a zavraždění profesora a několika studentů university La Cantuna provládním polovojenským komandem Grupo Colina a z finančních deliktů, především zpronevěry. Fujimori Keiko Sofia je římskokatolického vyznání, stejně jako Humala, navštěvovala Sagrados Corazones Recoleta a poté studovala v New Yorku na Stony Brook University a graduovala v roce 1997 na Boston University. Wikipedia uvádí rovněž studium na Columbia University. Dosáhla titulu Master of Business Administration. V roce 1994 byla ještě jako studentka po rozvodu rodičů jmenována ve svých 19 letech First Lady republiky. Její manžel je Mark Jules, občan USA, který v roce 2009 získal také občanství Peru. Keiko se velmi prospěšně angažovala v oblasti sociální péče a zdravotnictví. Také však není bez problémů se zákony. Státní prokurátorka Gladys Echaízová vyšetřuje použití státních peněz na zaplacení jejího studia ve Spojených státech. Keiko zatím přesvědčující odpověď nedala a podvakrát nereagovala na soudní předvolání. Rovněž sestra jejího otce a její manžel Víctor Aritomi, velvyslanec Peru v Japonsku, byli obviněni z nezákonného obohacení. To vše sice obecně ve volbách nepomáhá, ale v Peru to zvolení nevylučuje. Keiko je stoupenkyní free market ekonomiky, vázanosti na USA, volného průniku zahraničních korporací a souvisejících dogmat neoliberalismu.

Vcelku je sice bez vize, ale ne bez šance. Uzavřena ve své třídě a standardní výlučnosti, bez vztahu k původnosti Peru, indigennímu obyvatelstvu, andské kultuře a indoamerické psychohistorii, jako sériový výrobek made in USA poslouží více globalizujícímu kapitálu a domácí vládnoucí elitě, dehistorizaci a banalizaci osudu Peru, jeho přeměně v korporátní kolonii a přidružený Flatland, nežli skutečnému rozvoji této mysteriózní a magické země neprodejné a nezaměnitelné budoucnosti.

Nejde jen o volby v Peru, ale především o volbu Peru.

Odkazy k tématu:

Claudia von Werlhof, Neoliberal Globalization: Is There an Alternative to Plundering the Earth?

http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=24403

Exclusive interview with Ollanta Humala: "The reason why I am trying again"

http://www.missionline.org/index.php?l=en&art=3379

Can a Wall Street banker be a good president?

http://www.youtube.com/watch?v=pHzdwDlBIos

Paradigm wars

http://intercontinentalcry.org/jerry-mander-on-paradigm-wars/

http://fora.tv/2006/11/28/Paradigm_Wars

http://lornali.com/activism/paradigm-wars-economics-globalization-and-the-nature-of-reality