Vyhraje volby Brazílie ? 21. 4. 2010
"Jestli západní kulturní tradici zbývá
poslední záloha, je jí už jen Latinská Amerika. Tam bychom měli vyvinout
největší úsilí."
Egon Bondy
A
už se zase v Brazílii blíží volby. Utíká to. V Brazílii
se volí nejméně každé čtyři roky, jako i někde jinde, ale jinak. Volit se sice
bude až 1. října, ale s předvolební agitací, nebo výzvami k nepoškozování
budoucnosti, už někteří začali nyní, ke konci léta, kdy u vás je, tuším, na
bedrech jaro. Aby nedocházelo k zažitým trapnostem jako v USA, musí prezident a
guvernéři získat nejméně 50 % hlasů + jeden. Nestane-li se tak v prvním kole,
koná se druhé mezi dvěma kandidáty, kteří v prvním kole získali nejvíce hlasů.
Hlasování je přímé a účast ve volbách prakticky povinná, existují pochopitelně
zákonné vyjímky. Také je možné na elektronickém volebním přístroji vyťukat
kupříkladu dvě devítky - tedy vlastně nevolit nikoho. Zatím je ještě daleko k
obvyklým předvolebním tancům a zpěvům, ale je blízko 50. výročí založení
hlavního města Brasília - a to se oslavuje 21. dubna 2010.
Z Čech až na konec světa
Jak známo, město založil president českého původu
Juscelino Kubitschek, ten je zde pohřben, je zde jeho muzeum, pomník, most, a
vůbec je osobou, která je předmětem značné úcty. My, kterým je více nežli ±,
si vzpomeneme na první fotografie města, v časopisech, které nám museli
nahradit stranovládním úřadům nevítané cestování, na filmové týdeníky, a
později na film "Muž z Ria" s Belmondem a záběry z rozestavěného
centra města. "Bisavô", to jest pradědeček presidenta Kubitscheka, se
jmenoval João Nepomuscky Kubitschek (zajisté tedy Kubíček). JK je tedy v
Brazílii, společně s Menino Jesus de Praga-Pražským Jezulátkem, nejznámějším
Čechem. To Jezulátko můžete vidět i mimo římskokatolické kostely. V museu JK je
i Masarykův řád, patně udělen V.Havlem. Kubitschek za poněkud nejasných
okolností zemřel v v době vojenské diktatury v roce 1976. Na hrobce je pouze
nápis "O Fundador" - Zakladatel.
Velká civilizace a Země zaslíbená
Italský svatý, Don Bosco,
zakladatel Salesiánů, prorokoval roku 1883, že město, tam kde je dnes Brasília,
bude centrem Nové civilizace. To snad není třeba rozvádět. O věcech zřejmých se
nepřeme . I když zatím to je jen v jemném náznaku. Snad by se Salesiáni
měli vyjádřit.
" In 1883, an Italian priest named Dom
Bosco had a strange dream of a land abundant in precious metals and oil that
would be discovered between the 15th and 20th parallels. "There a grand
civilization will appear, a Promised Land flowing with milk and honey,"
the priest recorded in his journal. " These things will happen in the
third generation." .Many believe that Brasilia, situated between the 15th
and 16th parallels, is that place. The man who made the city a reality, former
Brazilian President Juscelino Kubitschek, thought so..."
Město Utopia
Takže Lúcio Costa ( Lucio Marçal Ferreira
Ribeiro Lima Costa), narozen 27. února 1902,ve francouzském Toulonu - zemřel
mlád, 13. června 1998 v Rio de Janeiro - a Oscar Ribeiro de Almeida Niemeyer
Soares Filho, narozen 15. prosince 1907 ( !!), dosud
nesmlouvavě a zatvrzele živ v současnosti patrně nejstarší komunista světa,
viz ZDE a ZDE. Přítel o hodně mladšího šohaje Fidela Castra
a v letech 1992 až 1996 předseda nejstarší z dosud aktivních politických stran
Brazílie Partido Comunista Brasileiro (PCB) ( k tomu
doporučuji film
"Olga") a Carlos Leão, Affonso Eduardo Reidy, Jorge
Moreira, Ernani Vasconcellos a Le Corbusier ( coby poradce) zahájili práci
na vybudování Města Utopia, formujícího předpokladu pro "novo
homem, Brasileiro e moderno".
Furt se něco děje
Koncem roku a začátkem tohoto je docela rušno.
Jednak byly demonstrace
za odvolání guvernéra a viceguvernéra Federálního distriktu, pro jejich
prokázanou zkorumpovanost. Guvernér a viceguvernér přísluší k Demokratické
straně-Democratas. Strana se původně jmenovala Partido da Frente
Liberal, ale zase tak moc liberální není. Je potomkem či dědicem
liberálnější frakce v oficiální politické straně vojenské diktatury, Aliança Renovadora Nacional (ARENA).
Proti poklidným demonstrantům byla nasazena speciální policie,
včetně jízdní. Chovala se brutálně, jak se patrně očekávalo. Pak následovaly
demonstrace další, kde už policie, obyčejná vojenská, nezasahovala ani
zasahovat nemohla. Jedna z demonstrací, nijak nezvykle a chytře i výmluvně,
byla ve stylu karnevalu. Masky, bubny, trubky, houkačky a figuríny guvernéra,
viceguvernéra a předsedy Nejvyššího soudu. Kupodivu tentokráte žádna vlajka vládní strany PT-Partido dos Trabalhadores, ale zato
hodně žlutých vlajek levicové
strany P-SOL - Partido Socialismo e Liberdade - Socialismus a
svoboda. Sol také znamená slunce, proto tedy žluté vlajky a slunce jako symbol.
A par rudých vlajek rychlost, razanci a údernost nabírající PSTU -
Partido Socialista dos Trabalhadores Unificado, viz také ZDE. Byl krásný letní, předvánoční den, podvečer a večer. Palmy, cikády, bubny a pochod demonstrantů v rytmu samby. Ano, politika musí být
poetická, protože, víme, poesie je vždycky politická. Diktatury, včetně těch s
lidskou maskou, to vědí, i když pro masové užití předkládají "poezii"
spíše zašlou, monotónní, nevábnou, kasárenskou nebo nástěnkovou a nebásnickou.
Na chudej lid muší bejt přísnost
Vzhledem k jisté váhavosti Legislativního
shromáždění Federálního distriktu provést impeachment, Federální policie
zkorumpovaného guvernéra jednoduše zabásla. Důkazů bylo dost, dokonce i záběry
skrytou kamerou, což jsme mohli vidět v televizi. Soudním rozhodnutím byl on i
vice-guvernér zbaveni funkce, následovat bude trestní soud. To by se,
předpokládám, v dobráckém Česku jistě stát nemohlo. Doufám, že mu přičtou i to
běsnění policie. Guvernér Arruda rovněž likvidoval ve Federálním distriktu
soukromou dopravu mikrobusy, pouliční drobný prodej, stánky na autobusovém
nádraží Rodovaria i jiných místech. Rovněž odstranil pouliční holiče vlastnící
židli, nůžky, hřeben, případně i strojek na stříhání vlasů a jiné
velkopodnikatelské ohrožovatele národní ekonomiky. Chudina a velmi drobní
podnikatelé jsou mu zajisté velice vděčni. Pokud jde o zmíněnou mikrobusovou
dopravu, tak zřejmě také všichni, kteří nejezdí vlastním autem nebo taxíky. Byl
to prostě Muž na svém místě. Zásahem federálů jsme dočasně bez guvernéra.a
viceguvernéra. Regulérní, přímé volby bývají v říjnu, což je dost daleko. Mnozí
doufali, že k volbám dojde dříve, ale bylo už rozhodnuto, že o prozatímním
guvernérovi a viceguvernérovi rozhodne distriktní poslanectvo a prozatímně
lokálním hybatelem bude jejich předseda.
Na co zdělání, stačí sdělanci
Jedna z demonstrací se konala před Kulturním
centrem Ústřední banky, symbolicky dočasným sídlem presidenta, jehož úřední
budova se opravuje. Ředitelem
banky je od roku 2003 Henrique de Campos Meirelles, bývalý President and
Chief Operating Officer of Bank Boston Corporation, v roce 1999 jmenován President
of Global Banking for Fleet Boston Financial. Což je také výmluvné. Před dočasným
sídlem nejdříve policie zastavovala auta. Poté bylo možno jít k celkem obvyklým
zábranám. Za zábranami stála řada impozantních policejních molochů. I
bez výzbroje a výstroje imponovaly výškou a hlavně váhou.
Demonstrují jak profesoři, tak ze solidarity i
studenti. Dělá se to takto. Snížení platů je drastické neuvěřitelně.
Studenti a intelektuálové jsou navíc toho názoru, že "vzdělání není
zboží". K tomu se ve znehodnocovaném Česku dochází zpomaleně a ztěžka.
Aktivní jsou odbory, strana PSTU i studentská organizace Movimento
Estudantil Popular Revolucionário - MEPR , konkrétně pak profesor filosofie
Rodrigo Dantas, znalec Marxe, v Česku, žel, opomíjeného Meszarose a marxismu
vůbec a kandidát na guvernéra Federálního distriktu.
Na žádné demonstraci ve vládní čtvrti jsem nikoho
či nic takového neviděl. Policistky byly naprosto nerozlišitelné od mužských
kolegů. Jen proto, že jsem zaslechl nějaké poznámky velitele, vím o koho šlo.
Kromě mrkání nejevili známky života. O kus dál prezidentská ochranka, oblečením
i chováním spíše připomínající úřadnictvo. Další kordon chránící
dělnického prezidenta před univerzitními profesory a studenty byli samopalníci
v maskáčích. Asi po hodině byli golemové nahrazeni vojenskými policisty
normální výšky i váhy, kteří se občas i mírně zasmáli studenským groteskám a
parodiím ministra, který měl vše na "svědomí".
Odcházejícím nadrozměrným policistům jeden z
mluvčích studentů vtipně a ironicky poděkoval. Ozvaly se ovšem I výkřiky žádají
nezvyklé služebníky pořádku, aby vypadli, a podobně. Vcelku měla demonstrace
zábavný průběh a úspěšný závěr Nakonec si president pozval zástupce
stávkujících, kterým slíbil změny. Stávkuje se však nadále, dokud ty změny
nebudou uskutečněny. A protože se opravdu nic neděje a ministr pro plánování,
který je hlavním původcem, se vzpírá změnit rozhodnutí, došlo k demonstraci
další, mnohem větší, které se zúčastnila nejen univerzita, ale i zaměstnanci ve
veřejném sektoru. Přijeli i zástupci z jiných států Brazílie. Ministr odmítl
zástupce odborů a university přijmout. Z politických stran byla opět
nejviditelnější PSTU a POC, Vládní strana PT se stala příliš vládní, poslušná
svých předáků a už má hodně daleko ke straně nového typu, kterou bývala. A jak se od ní očekávalo. A média zvolila taktiku nevidět a
nevědět.
Velmoc na dlani
"Jestli západní kulturní tradici
zbývá poslední záloha, je jí už jen Latinská Amerika. Tam bychom měli vyvinout
největší úsilí."
Egon Bondy
Symbolická padesátka i postup Brazílie do
politického Olympu bude pro volební vyzývatele vyslovené afrodiasikum. Zatím je
pochopitelně ještě daleko k alegorickým vozům a televizním půtkám, vytváření
dostatečné zájmové stejnorodnosti a předvýrobě přitažlivých prototypů pro
směrovanou deindividuaci. Pro většinu Brazilců jsou problémy viditelné, účinné
a prosté, proto mohli být odolnější vůči osvědčeným klišé a propagandistickým
koloraturám -- a také proto se u politicky nevyhraněných vystačilo s obvyklými
sliby, věcnými programy případně tradiční manipulací nebo tradiční čestností. A
ti, kteří udržují lokální působnost a působivost Megasystému stimulací moci
uvnitř kultury -- v nejširším smyslu slova -- zprostředkovaným vytvářením a
kontrolou systému symbolů a symbolického systému, žádné další přídavky
nepotřebují. Brazílie kráčející od úspěchu k úspěchu se jeví být nejpřizpůsobivější
a pro svou velikost a sílu nejslabší, v budoucnosti politicky i kulturně
neutralizovaná, odbarvená, vzdálena své původnosti, poslušná... má
integrovat Jižní Ameriku do systému světového
kapitalismu, likvidovat její svébytnost, zprostředkovat kolonizaci nevědomí,
eliminovat spiritualitu a původnost... Má to být ona, kdo se za podíl v
Megastruktuře stane nástrojem pro zadržování nebezpečných "návratů do
budoucnosti"
za všechna odvážená privilegia a dosažené
skóre být zase šafářem, šerifem a zástupcem pro týl Severního Velkého bratra, s
příslibem doživotně zabezpečené služebnosti. A protože je zemí se
značnou kulturní potencí a kolektivní kreativitou, která pro svou
kulturní a etnickou organickou různorodost může být také modelem dialogu mezi
rozdílnými kulturami. (Další odkazy ZDE
a ZDE) Takže i na tomto poli by rovněž měla hrát svou
dohližitelskou a manipulátorskou roli s dobráckým úsměvem pilného a
obdarovaného. Olympiáda v Rio de Janeiro také svědčí o držbě a provázanosti,
političnosti a služebnosti všeho hnětoucího patřičně světloplaché masy.
Společenství nového typu nebo subimperialistická podvelmoc?
"Zatímco byla globalizace příznivci i
nepřáteli označována za definitivní triumf korporátního kapitalismu, lze ji
mnohem lépe pochopit jako pokus selhávajícího systému živit iluzi ekonomického
růstu transferem výroby zboží a služeb do ekonomik, které podle právě zmíněných
standardů jsou méně efektivní než ekonomiky průmyslového světa. Bez
deformujících účinků imperiální tributární ekonomiky se práce ukázala být o
dost levnější než energie, takže výsledek byl výhodný a dovolil průmyslovým
státům udržet jejich přehnané životní standardy o pár let déle."
John Michael Greer ZDE
Jak praví starý brazilský vtip,
Brazílie je země budoucnosti....a vždycky bude. Brazílie přijetím subimperialistické role má změnit Unasul--Unasur v
opak, z nástroje osvobození a nezávislosti se stane nástrojem sametového
neokolonialismu a transmisí Megamašinérie. Namísto společenství nového typu
umožnující radikální "transition from a bourgeois civilisation to a post-capitalist
world society", konec předějin a přístup počátku dějin, pouhá
subimperialistická podvelmoc.
Ale uvidíme, co přinese zasedání BRIC v městě Brasilia. "Vladimir
Putin prohlásil, že krize ukázala, že tento kolos ( tj.BRIC) bude
"lokomotivou světové ekonomiky v příštích letech"".
Vzájemně se doplňující (nejen pro ekonomický růst ! ) země, mohou sjednoceny,
být jednak hospodářským hegemonem asijsko- tichomořského světa, jednak
protipólem USA a neutralizátorem neoimperialismu na globální úrovni a také i v
oblastech nepodmíněných bezprostředně ekonomikou. Podmínkou je soudržnost a
společný postup, především uvnitř WTO, G8, G20 a OSN. Odborníci zdůraznují geostrategický význam BRIC.
Opakování z počtů
Obavy těch, kteří jsou od toho, z
latinskoamerické renesance a autopoiesis i pragmatických postupů, jsou namístě.
Nejde jen o pouhé nutné řešení sociálních problémů, politickou, ekonomickou a
kulturní emancipaci Latinské Ameriky, především Bolívie a Venezuely, ale o
mnohem hlubší tranformaci. Jde o latinskoamerickou renesanci a autopoiesis. Je
pochopitelné, že tato může plně a úspěšně probíhat pouze "souběžně a
prolnutě a následně" s levicí. Samotná etika, racionalita a
spiritualita jsou zcela jiné až protichůdné, programově zvěcňující a
degradující ne-lidskosti a užitkové nelidskosti, systém, jehož fungování je
mimo jiné závislé převším na míře odlidštění, spirituální nivelizaci a
predeterminací iluzorním individualismem zabraňujícím individuaci. Přes
dlouhodobý útlak společenství indígenos (indígenas) není pouhým shlukem
vydělených a osamělých nositelů zájmů a predisponovaných mechanismů nevlastní
vůle a touhy a figurek v nepřehledné hře s utajovanými pravidly. Není
omezeno pouze na osoby a vylučuje vztah k bytí založený na pouhé utilitaritě,
technicitě, esenciální a nevyhnutelné neúctě k bytí a jeho heterogennosti.
Jejich racionalita se nestala instrumentální a podřízenou, znevolňující a
desakralizující limitované užitkovosti. Proto z ní vyplývá životná, odolná,
psychohistoricky a kulturně historicky funkční náboženskost a hodnotová
vitalita. Propojená asijská renesance a politicko-ekonomické možnosti
podmíněné a podmiňující novými vztahy je další materiál pro Golema bez šému
podrobnosti Chitrapu Uday Bhaskar ,"The Asian renaissance"
Anwar Ibrahim, "Asian Renaissance Ideas and Its Relevance" ZDE ZDE
Rusko
má narůstající spirituální rezervy, které v dlouhodobé perspektivě docela jistě
prokáží životnost, nezadržitelnost a trvalejší předpoklady pro kolektivní akci
a metaethnické společenství, nežli nahodile nebo mocenským plánům a ekonomickým
zájmům podřízeně přizpůsobivé druhotné shluky depolitizovaných lidských
jednotek a umělých a nesourodých útvarů. Poměrně přesvědčivě to mimo jiných
dokládá Peter Turchin v knize War and Peace and War.
Další ukázkou snahy toto zaznamenat a podchytit je Historical
Dynamics: Why States Rise and Fall ZDE ZDE
Bez bratrských pomocí
Čerstvá
vojenská dohoda Brazílie se Spojenými státy je dalším krokem k přidělené roli.
Proto se o ní moc nemluví. Většina lidí ji ani nepostřehla, ale nepřeceňujme
ji, přestože se
Washington určitě nezastaví u této dohody, ale má své plány na pokračování. "The
Brazilian release on the U.S.-Brazilian deal made no reference to a new base,
instead comparing it to defense pacts Brazil holds with dozens of other
countries. The release also stressed the accord would respect sovereignty and
that UNASUR members have been informed of the negotiations".
UNASUL-UNASUR
tedy zřejmě nevidí dohodu tak tragicky .Zatím žádné výrazné protesty, jako byly
v případě Kolumbie, neslyšet. I když se objevilo tvrzení, že organizace
byla překvapena a šokována a dohoda o základně USA v blízkosti Rio de Janeiro
už je jistá. Uvidíme, co bude následovat. Severoameričtí
vojáci by byli v Brazílii populární asi tak, jako byli v ČSSR Sověti?. Před
rokem to byla údajně Čína, kdo měl blíže k hranicím s USA a k
hranicím s jejich "spojenci" v Latinské Americe . Brazilská
levice smlouvou s USA každopádně získala munici a šanci. Dohoda využita
levicovou opozicí zmenší šance pravice, ale i kandidátky strany PT, která může
být zvolena nanejvýše jako menší zlo.
"Brasilia,
Brazil -- Brazil and the United States will sign a defense-cooperation
agreement next week, Defense Minister Nelson Jobim said Wednesday ...
Earlier this week, a senior U.S. government official told The Associated Press
that the agreement provides a broad framework for military cooperationtary
cooperation but differs from military pacts Washington has with Colombia and
its NATO partners... It deals with military exchanges, everything from
comparing military equipment to the exchange of students and instructors at
military academies," the official said. "There will be provisions for
U.S. Navy ship visits and sharing lessons in peacekeeping."
Minister: Brazil and US to sign defense agreementZDE
US, Brazil to sign defense cooperation accord
- Washington PostZDE
US, Brazil to Sign Defense Cooperation Accord
- New York Times ZDE
A
Lula hned USA prodal pár letadel. O tom co jej vedlo k přijetí teto smlouvy se
můžeme jen dohadovat. Nezavršil svou politickou kariéru oslnivě a Obamův
nejpopulárnější muž Planety nebude nejpopulárnějším mužem Brazílie.
První svět rukojmím toho Třetího?
Neomaoisté
a mnozí jiní z nepřekonatelného optimismu a důvěry v "dějiny a
dějinnost" přicházejí s jednoduchými
nepozměnitelnými pochmurnostmi tohoto střihu:
"Od
doby, kdy jsou $pojené státy závislé na Třetím světě kvůli práci a zdrojům a
kdy pokračuje tlak na větší požadavky na tyto zdroje (především ropu a
predikuji, že jednou se tímto hlavním zdrojem stane pitná voda)*,
roste agrese U$A proti těm státům a národům, které tyto zdroje ovládají
(primárním příkladem je Irák). A současně ve chvíli, kdy národy, jež kontrolují
výše zmíněné důležité zdroje, budou ve větší míře nabývat opozičních postojů
vůči americké válkychtivosti, jako v Latinské Americe Chavez a Morales nebo
Írán na Středním východě, a začnou omezovat přístup U$A k těmto zdrojům,
vzroste americká agrese ještě více. Když tento zlomyslný cyklus dosáhne
určitého vrcholu, pak mohou nastat dvě možné varianty vývoje a je jen otázka
času, kdy se rozhodne, která z nich to bude.V minulosti maoistické hnutí
uznávalo následující možný scénář: Když by šly věci pro U$A hodně špatně, pak
by musela americká vládnoucí elita začít utlačovat svůj vlastní bílý
kolonizační národ. To by ale vedlo k růstu proletářského uvědomění a nakonec i
k socialistické revoluci zevnitř. Avšak dnes je tento scénář tak
nepravděpodobný, že musí být odepsán. Je to jednoduše z toho důvodu, že bílá
kolonizační dělnická aristokracie jako celek žije s americkou vládnoucí elitou
v perfektním imperialistickém manželství. A kdyby nastala radikalizace bílého
národa, jež by ho obrátila proti samotné vládnoucí třídě, pak by měla jistě
fašistickou formu.
První
seriózní varianta je, že U$A budou nuceny reproletarizovat jisté sektory své
populace, nejpravděpodobněji se začne s vnitřně kolonizovanými národy. Tento
proces vzniku Třetího světa v Prvním u vnitřně kolonizovaných národů by mohl
vést k růstu proletářského revolučního nacionalistického proudu mezi černými,
původními národy a okupovanými Mexičany. Tyto domácí síly by pak mohly
rozpoutat významnější vnitřní konflikt a z toho by mohla vítězně povstat
diktatura proletariátu a/nebo utlačovaných národů. Ovšem je také možné, že vnitřně
kolonizované národy se obrátí k fašismu a ve společné alianci s bílým národem
se postaví proti Třetímu světu. Od chvíle, kdy uvažujeme tuto možnost
obousměrného postupu vnitřně kolonizovaných národů, odvoláváme se na ně jako na
"Druhý svět" nebo "střední síly".
Druhá
seriózní varianta, a nejpravděpodobnější, je, že jak budou národy Třetího světa
pod proletářským vedením získávat větší kontrolu nad svými vlastními zdroji,
bude růst jejich vojenská kapacita, navzájem se budou spojovat, možná i s
vnitřně kolonizovanými národy (hrající pátou kolonu), tak jednoduše rozruší
$pojené státy. Dále dojde k redistribuci ukradeného bohatství U$A mezi
proletářské národy (Třetí svět) a vnitřně kolonizované národy, k navrácení
ukradené půdy původním národům, černým národům a navrácení okupovaných částí
Mexika. Na závěr je nutné pochopit, že klíčovým motivem v jakýchkoli scénářích
předvídajících socialismus v U$A je odpor Třetího světa vůči imperialismu
$pojených států. To je základ maoismu-third worldismu a klíčový koncept jeho
vítězství nad Prvním světem".
"Nynější postupně marginalizovaný Západ nebude už nadále
žádným centrem světového dění - a těžko může třeba dvěma miliardám Indů a
Číňanů podsouvat vlastní představy o tom, odkud a kam se ubírají hypotetické
univerzální dějiny. Evropské dějiny blízké budoucnosti budou s největší
pravděpodobností dějinami postupně chátrající periferie trpící nedostatkem
zdrojů, těžce zkoušené důsledky narůstajícího chaosu ve svém bezprostředním
okolí, včetně masívního přílivu migrantů, v nejlepším případě
neozbrojených".
K tomu z jiného hlediska doplňující:
"Obecněji řečeno, to co se dnes nazývá
demokracií je ve skutečnosti systémem, v němž jednotlivé frakce politické třídy
nakupují od nátlakových skupin voliče prostřednictvím toho, co se politický
slang dřívějška nazýval roztomilým jménem "prasné" (pork). Imperiální
tributární ekonomika poskytla obchodníkům s hlasy značné zdroje, a následný
příliv vepřových produktů vytvořil vlnu, která, jak se říká, zvedla všechny
lodě. Problém je samozřejmě stejný jako ten, který zasáhl britskou ekonomiku v
dobách impéria, a předtím ekonomiku španělskou, a tak dále směrem do historie:
Když mzdy v imperiálním státě značně vzrostou nad mzdy ve státech sousedících,
přestane se vyplácet najímání občanů lidí z imperiálního státu na jakýkoliv
úkol, který může být proveden za jeho hranicemi.
Výsledkem je společnost, v níž ten, kdo dosáhne
na "prasné", prosperuje, a ten kdo nedosáhne je ponechán venku na
mrazu. Arnold Toynbee, jehož monumentální studie vzestupu a pádu impérií
zůstává nejdetailnějším prozkoumáním tohoto procesu, nazývá posledně jmenované
"vnitřním proletariátem": Ti, kdo žijí v imperiální společnosti, ale
už se nadále nepodílejí na jejích výhodách jsou v rostoucí míře nespokojeni s
jejími ideály a institucemi. Z krátkodobého hlediska představují přirozený
spotřební materiál pro demagogy; v dlouhodobém výhledu uzavírají spojenectví s
"vnějším proletariátem" - těmi státy za hranicemi impéria, jejichž
práce a zdroje se staly pro imperiální ekonomiku nezbytnými, ale které z této
ekonomiky neprofitují - a hrají klíčovou roli při rozvrácení celé systému.
Uvedený paradox je korunován faktem, že takřka každý profesní ekonom, liberální
nebo konzervativní, přijímá jisté předpoklady, které napomáhají mezitím
urychlovat proces, v němž se dělnická třída stává vnitřním proletariátem v
toynbeeovském smyslu, a které přispívají ke zhroucení společnosti, již tito
ekonomové údajně vykládají ."
Jižní Amerika předkládá nové alternativy
Jižní
Amerika neznámá a podceňovaná má a získává dost přínosného, nejen zrozeného v
Evropě, ale i zcela vlastího původem i podobou. I pouhé projekty pro
první fázi rozvoje jsou proto nežádoucí.
"Ak
vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika
historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle
geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri
bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili
v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na
teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej
Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili
na lokálne podmienky ... mimoriadne aktuálne v čoraz zaujímavejších
ekonomických formách, medzi ktorými vyniká myšlienka solidárnej ekonomiky
v Brazílii, celosvetovo známa po prvej skúsenosti s participatívnym rozpočtom
schválenom v roku 1989 v Porto Alegre v brazílskom štáte Rio
Grande do Sul, a po prvom zasadnutí Svetového sociálneho fóra v tom
istom meste v roku 2001. ...V článku Ku charakteristike solidárnej
ekonomiky v Brazílii (Hacia una caraterización de la economía
solidaria en Brasil. En: Revista Venezolana de Economía Social, Año 9, N°17,
Enero-Junio 2009) skúma belgická ekonómka Andreia Lemaître proces,
prostredníctvom ktorého vzniklo a upevnilo sa sociálne hnutie obraňujúce
princípy solidárnej ekonomiky ako alternatívy ku kapitalizmu. Robí to
vytváraním spoločnej identity niekoľkých skupín aktérov spojených na základe
spoločných aktivít. V historickom a komparatívnom kontexte
s vývojom v Európe článok (ako samozrejme zďaleka nie jediná štúdia)
ponúka aj analýzu prostriedkov, ako sa niektorým súkromným organizáciám darí
nepretržitým spôsobom produkovať veci, potraviny a služby bez sledovania
kapitalistického zámeru maximalizácie zisku.
Silvia Ruppeldtová, Realizovať utópieZDE
"Jednou z možností je Parecon, který
detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní
demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení.
Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci.
Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a
spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou
participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe."
Těch alternativ je samozřejmě více a jejich
realizaci bude bráněno všemi prostředky, obzvláště budou-li úspěšné. Přese všechny počáteční neduhy továrny
řízené dělníky i družstva se osvědčují: "In this factory there are no bosses... We believe that we should all be
leaders.".
Stejnou
zkušenost mají v Argentině. Viz též The New
Latin American Left: Utopia Reborn. A jsou i velmi umírněné alternativy ze Severu
- Proposal
for a Participatory Socialist International. .
Na Caracas, na Caracas !!!
Realizaci
těchto alternativ a špatným příkladům, které by mohly vyvolat domino efekt i
mimo Latinskou Ameriku, je tedy třeba rozhodně zabránit.
"Washington
Plans New Military Bases in Brazil and Peru to Contain Venezuela... Holland
Prepares War with Venezuela
The
bases for Washington in Aruba and Curazao, islands that form part of the
Kingdom of the Netherlands, has been used in recent years to harass and
intimidate Venezuela. Among visits by aircraft carriers, nuclear submarines,
warplanes and thousands of soldiers and U.S. special forces, these small islands
- only a few kilometers from the Venezuelan coast - are among a growing
conflict between Washington and Venezuela. At the same time, the Dutch
government launched a campaign against the government of Hugo Chavez, trying to
prove that Venezuela has plans to invade the Dutch islands (Aruba, Bonaire and
Curaza)... "
ZDE
To
Holandsko, člen NATO, působí bizarně a možná, doufejme, jde i v případě dalších
základen USA jen o přání, ale vyloučeno to není. Jedny z nejrozšířenějších
holandských novin De Telegraaf uveřejnily článek Venezuela hrozí válkou:
"The
Department of Defense of the Netherlands is seriously considering that the
country could go to war with Venezuela due their intentions to surround the
Dutch Antilles."
Stařičký
Egon Bondy se nemýlil. Jestli západní kulturní tradici zbývá poslední záloha,
je jí už jen Latinská Amerika.
"Permanent
Aggresion: War on the horizon in Latin America
The
Empire will stop at nothing to find mechanisms and techniques to achieve its
final objective, and we cannot disregard the possibility of a military conflict
in the near future. If the US places Venezuela on the "terrorist
list" this year, we could be on the verge of a regional war..."
Univerzální padoušství Chavéze politického exorcisty a válkychtivého diktátora, který "se chystá k válce -
nic jiného mu ani nezbývá" (Karel Dolejší, Chávez se chystá k válce -
nic jiného mu ani nezbývá) a bez něhož se už pořádná země neobejde, je stvrzeno z míst nejkvalifikovanějších tj. The
US Intelligence Community. Eva Golinger rozvádí The Annual Threat
Assessment of the US Intelligence Community k neuvěřitelným závěrům:
"...breaks down the Annual Threat
Assessment of the US Intelligence Community to show how President Obama's
administration now formally views Venezuela as a threat in the same class
as Al Qa'ida... What this intelligence report really means is that operations
against the Chavez government will substantially increase this year. The report
will be used to justify a larger budget allocation to intelligence missions
against Venezuela. But even more dangerously, the focus in the report on Hugo
Chavez, the man, evidences that he has become the principal target of US
aggression. Placing such an emphasis on one individual as the cause of major
threats to US interests raises the possibilities of an assassination attempt or
other tactic to rid Empire of an individual perceived as an "anti-US
leader."
Takže
Venezuela má, jak to E.Golinger vidí, být mimo jiné také pro bezkonečnou válku tím, čím nemůže být Al Qa'ida -- a má tím být
dokonce na stejném stupni. A Chávez je zajisté dosažitelnější nežli Osama Bin
Laden. Dokonce i
Svatý Pat Robertson považoval zabití Cháveze za levnější akci než invazi!. Bezpochyby se Eva Golinger nemýlí
v tom, že Impérium neponechá Latinskou Ameriku v klidu, ale zas tak jednoduché
to nebude. Kupříkladu a mimo jiné "Venezuela and Russia: the
perfect equation. Russian Prime Minister Vladimir Putin made a historic visit
to Venezuela to consolidate geolitical and strategic relations"
Alex Newman, Russia-Venezuela Deepen Military, Nuclear,
Economic Ties ZDE
Russo-Venezuelan Arms Deal Raises US EyebrowsZDE
A tak dále i od těch, kteří ho ani nepovažují za
prezidenta.
"As the implosion of Venezuela's economy
accelerates and the capital Caracas remains plagued by power outages, socialist
"President" Hugo Chavez and the Russian regime announced myriad new
agreements including a multi-billion dollar proposed arms package and increased
cooperation in the fields of nuclear energy and oil exploration The US State
Department ridiculed the idea. In addition to the wide-ranging agreements,
Chavez awarded Putin the highest possible honor granted by the the Venezuelan
government --- the Orden del Libertador (Order of the Liberator) ---
while giving him a replica of Latin American revolutionary Simon Bolivar's
sword."
A znovu tento venezuelský
velediktátor navštívil Fidela a chce založit novou Internacionálu.
"To be a contender, "21st Century
Socialist" vision needs elaboration, advocacy, and program. To improve
focus and increase power, worldwide anti-capitalist organizations, projects,
and movements need shared coherence and mutual solidarity. To fulfill these
needs, Venezuela's President Chavez recently announced to widespread support
and also some critical response that a gathering in Caracas this April would
establish a new International... What might a new International do? A new
International might call for international events and days of dissent. It might
support campaigns for existing struggles by member organizations. It might
support member organizations against repression. It might undertake widespread
debates and campaigns to advance understanding and mutual
knowledge.
More
ambitiously, an International might also decide on campaigns and projects of
its own, financed via its membership. It might settle, for example, on a
massive international focus on immigration, on ending a war, on shortening the
work week all over the planet, and/or on averting climatic catastrophe. There
might then be materials to prepare, education to convey, activist campaigns to
carry out, boycotts to initiate and sustain, support for local efforts to
engender, and even efforts to provide material aid and participants for events
occurring across borders..."
Kamarádí s Hugem a dokonce chce navštívit Irán
Lula, kdysi živá legenda, statečný člověk v době
vojenské diktatury, jistá vzdálená obdoba Lecha Walesy, který ovšem na rozdíl
od Luly měl za sebou světovou moc "duchovní" i světskou a dobré
načasování, se přízpůsobil, přestal mluvit o vykořisťování, spojoval se se
svými protivníky, dělal kompromisy, byl prohlášen za nejpopulárnějšího politika
Planety a bylo mu přihráváno. V rámci oficiálního kultismu byl natočen film "Lula,
syn Brazílie". Titul zajisté výmluvný. Otázka, co mohl a proč
nemohl, je předmětem diskusí těch, kteří neresignovali. Lula se však odmítá
shodnout s USA v mnoha důležitých věcech. Odmítá sankce proti Iránu a uznává
dokonce jeho právo na mírové vyžití nukleární energie.
"The Brazilian president, Luiz Inacio Lula
da Silva, supports Iran's right to develop nuclear energy, a program that
concerns Israel and other nations because of suspicions it is a cover for
weapons development...The Brazilian leader has also rejected sanctions on Iran,
which he sees as a key partner in the sort of trade alliances that can reduce
the developing world's economic reliance on powerful nations like the US Israel
considers Iran a strategic threat because of its nuclear program."
Dokonce
je navzdory nelibostem, které to vyvolá, rozhodnut návštívit Teherán.
"President Luiz Inácio Lula da Silva is
slated to visit Tehran in May. Brasilia has resisted U.S. pressure to sign on
to the sanctions, with Lula rejecting the idea hours before a March visit by
U.S. Secretary Hillary Clinton. "A lot of people in Washington are asking
themselves if Brazil is a true partner of the U.S. or an emerging rival."
Je
přitom důsledný, ať už coby představitel Brazílie nebo v zastoupení:
"Izraelský ultrapravičácký ministr
zahraničí Avigdor Lieberman bojkotoval setkání s brazilským prezidentem
Luizem Ignaciem Lulou da Silvou, protože nejvyšší představitel Brazílie odmítl
navštívit hrob zakladatele sionismus Theodora Herzla, zatímco položil věnec na
hrob palestinského předáka Jásira Arafata. "Osobu, která není připravena
navštívit Herzlův hrob, ale jde k hrobu Arafata, neakceptuju,"
prohlásil Lieberman s tím, že se Izrael nenechá jinými zeměmi urážet bez
následků. Kancelář brazilského prezidenta na tyto výtky vysvětlila, že Herzlův
hrob nikdy nebyl součástí Lulovy agendy, přičemž tuto akci při svých nedávných
návštěvách Izraele vynechali také například francouzský prezident Nicolas
Sarkozy nebo italský premiér Silvio Berlusconi."
A dokonce chce navštívit Irán:
"President Luiz Inácio Lula da Silva is
slated to visit Tehran in May. Brasilia has resisted U.S. pressure to sign on
to the sanctions, with Lula rejecting the idea hours before a March visit by
U.S. Secretary Hillary Clinton."
Což tato země komentuje takto.
"A lot of people in Washington are asking
themselves if Brazil is a true partner of the U.S. or an emerging rival. In my
opinion there will be a bit of both," COA's Eric Farnsworth told the
Financial Times last month.
"Brasilia: Brazilian President Luiz Inacio
Lula da Silva said Wednesday the upcoming BRIC (Brazil, Russia, India and
China) summit will call for reforms of the International Monetary Fund (IMF)
and the World Bank. Lula demanded the international bodies dispose of
"their obsolete dogmas and adverse conditions" to ensure a
"democratic and balanced global governance" for the economic recovery
of developing countries."
A
kamarádí s Hugem, který měl drobné výročí posledního pokusu o jeho svržení.
Vcelku se však Lula stal pro mnohé z důsledné levice a příslušníky intelligence
příkladem politického a morálního poklesu, dolem, který trouchniví. Ale třeba
čas ukáže, že byl jen dvakrát chytrý.
A to se Země zachvěje
Dalším
úderem světovému míru a bratrství na věčné časy byla návštěva Brazílie,
Venezuely a Bolívie Mahmúdem Ahmadínežádem, který byl ubytován v amazonském
městě Manaus ve stejném hotelu jako prezident Klaus:
"Ahmadínežád přirozeně navštívil zejména
Brazílii a Ignacia Lulu da Silva... nicméně o brazilsko-íránské spolupráci při
mírovém využití jaderné energie se nemluvilo ... Zato to schytal Evo Morales a
Hugo Chávez, protože State department má před očima "vlčí mlhu", a je
schopen vidět zařízení na výrobu těžké vody klidně u jezera Titicaca (však tam
ve skalách ti indiáni "něco" vždycky schovají)."
Při
té přiležitosti dala nezanedbatelně zazářit své státnické výši, inelektuální
nepřekonatelnosti a srdečné péči o lidstvo Hillary Clintonová:
"Jak v majestátním plurálu
ministryně pronesla, "obáváme se íránského zájmu o jiné země -- Venezuelu
a Bolívii... A tak lidé, kteří chtějí flirtovat s Íránem, by se měli podívat na
to, jaké následky to pro ně může mít. Věříme, že si to dvakrát rozmyslí..."
Jak ale řekl bolivijský prezident Evo Morales, země spolupracující se Spojenými
státy by se "také měly nad mnohým zamyslet"..."
Hillary vychází poněkud mylně ze západní
zkušenosti:
"As long as the masses have their fast
food, TV and prescription pills, everything is ok. Give billions to pondscum
corporations while fighting two unjust wars.... its alright as long we have our spectacles.
A ti
jihoameričtí divoši už se nějak přestávají bát. CIA charakterizovala nejednou sociální hnutí
původních obyvatel ( the native people, los pueblos originários ), jako hlavní
výzvu, t.j. Nebezpečí, pro "US hegemony". A Írán udržuje
tempo.
Rukuju do Amazonyje
Potěší,
že ČR prý si chtěla mimo jiné v Brazílii pronajmout kus džungle k výcviku
armády. K humoru s kouzlem nechtěného v Česku není nikdy daleko. Dokažu
si to představit jako další díl Švejka.
Resistir é necessário
"Chceme-li změnit naši
sociální realitu nebo se z ní alespoň vymanit, musíme ze všeho nejdříve
odvrhnout fantazie, které nás činí součástí této reality."
Slavoj Žižek
Slavoj Žižek to říká přesně. To ovšem není práce
pro klasické partaje, které mnohdy i ve svém "revolučním" zápalu
dělají pravý, v tomto smyslu, kontrarevoluční opak. Dosahují tedy toho, že
vlastně v volbu "místa, zbraní a taktiky" ponechávají protivníkovi,
kterého napodobují, následují a posilují. Což zatím neplatí tak docela nebo
někde i vůbec, mimo ten za účelem historické neplodnosti podvázaný ( Severo)
Západ. Ovšem prostor, který kulturně a spirituálně vyschlý kapitalismus
ztratil, ani tyto strany nedokáží obsadit a zúrodnit.
"Žijeme v kulturním
prostředí, kde se (nejen) marxistické myšlení téměř identifikovalo s logikou
industrialismu. Můžeme si toho všimnout, kdykoliv se nalevo od středu narazí na
téma stabilizace či dokonce snižování jakékoliv spotřeby. Jakákoliv zmínka o
omezování čehokoliv je okamžitě cejchována coby maskovaná reakční snaha
připravit pracující o jejich údajně posvátná práva. Walllis, který zná
kategorii optima, ovšem věci vidí jinak. Je si vědom skutečnosti, že
automatický nárok na nepřetržitý růst spotřeby je myšlenkovým návykem z dob,
kdy se dělnictvo průmyslových zemí vezlo na posledním vagóně organizované moderny,
jež bezstarostně drancovala přírodní zdroje a ostatní části světa. Požadavek na
snížení energetické náročnosti ekonomiky má u Wallise především sebezáchovný
význam.. Západní dělnické hnutí, které se změnilo v epifenomén industriální
společnosti a zcela podlehlo její logice, v sobě samo neskrývá žádné kulturní
potenciály; volá se po jeho oplodnění impulsy zvnějšku, a právem."
Setkání osamělých davů
"Zaujetí pozice vyloučených
rozbíjí systém, který vytváří jejich neutěšenou situaci; je to zaujetí pozice,
která nemůže být uznána, má-li systém pokračovat a přežít. Úkolem strany je
zpochybňovat hegemonické ideologické koordináty, problematizovat a prolamovat
převládající způsoby myšlení, aby tak byl vytvořen prostor pro něco
nového".
S. Žižek
Cesta k trvalému sociálnímu solipsismu a také
dehumanizující, komodifikující fragmentaci pro Tržiště se sice i zde bohužel
široce rozevírá, ale Brazílie je zjevně nesrovnatelně odolnější nežli kupř.
nadřazující se, povýšenecké, eticky a kulturně ztrátové, přilnavé Česko, a
větší část Evropy. Také se v Jižní Americe pořád nedostavuje v potřebné míře
a razanci úspěch kulturního imperialismu formou amerikanizace a odnárodňujíci a
depersonalizující homogenizace, což svědčí o jejich přednostech a šancích.
Vedle životnosti a vrozené resistence vlastní kultury tu působí i
politicko-ideologické skupenství a pro intelektuální vrstvu i odstrašující vzor
ztrátových zemí. Snad jen pro konformní střed a ty, kteří chtějí být v roli
jeho příslušníků, platívá povznášející imitovaný, kašírovaný
"individualismus". Na doplnění Žižka i optimistických neomaoistů
Třetího světa věřících neústupným dějinám a důvěřujícím v čas:
"Corporate Capitalism functions as an
oppressive ruler non-leader and therefore group behavior is more
"individualistic"... more the behavior of "individuals" in
a group and more guided by conditioned individual conscience and ego. Thus the
ruling class maximizes control by developing a totally controlled system - a
total institution - in which the individual is conditioned through the
brainwashing institutions of the system - most significantly, through
"language" and elements of Ideology of Vision - to act
"individualistically" via the created narcissist ego in accordance
with their "own" rational self-interest, but where acting in
accordance with "individualistic rational self interest" is in
monetocratic reality acting in accordance with the interest of monetocrats. For
They have defined "individual"; "self -- interest"; and
"rational" in ways which make this true. For in addition to the
particularities of conscience imposed on multitude, the development of
narcissistic ego as a self-control, decreases the capacity of multitude to
experience their real ,social or collective or "mass" or/and power
mind. The very form of "individualistic" narcissistic conscience
controlled behavior is in the vested interest of the privileged and ruling
class for it eliminates the state of mind in which multitude have permanently
stimulating power and possibility of new revolutionary structure of integral
culture. The individual sees in narrow ways which the the possibility of
dialectical discernment... The bourgeois ego or the personality or character is
the locus of this controlling individualism. The bourgeois adoration of the
"individual" -- the "personality" - is nothing more than a
technique of bourgeois control of the multitude. For the self-interested,
rational "individual" is guided by a ruling class (and) cultural
logic of Late Capitalism imposed conscience (or super-ego) which she or he
transforms into a self-controlling bourgeois ie. narcissistic ego. Together
they provide maximal control by diminishing the sense of collective mind...
"
(Původním
autorem citátu, který jsem (ne?) mírně adaptoval a zcela adoptoval, je patrně značně kontroverzní, bezvýhradně
samorostlý Fred Newman. Poznámka JM.)
Od
F.Newmana pochází mnohoznačný a proto též i podnětný výrok:
"Proletarian or revolutionary
psychotherapy is a journey which begins with the rejection of our inadequacy
and ends in the acceptance of our smallness; it is the overthrow of the rulers
of the mind by the workers of the mind."
Pakliže
tato revoluční permanentní "psychotherapy" je forma a část životního,
sociálního, kulturního a politického procesu vedoucího k otevřenosti a náhledu
umožňujícímu osobnostně obohacující a kolektivně sebezáchovné vědomí základní
sounáležitosti s lidskou I "totální" realitou, pak je významnější než
veškeré přezimující, vysušené i cizím vynuceným pravidlům podřízené strategie
některých úředně přípustných "revolučních stran" a kabinetních
Internacionál, které ji zamítají.
Státníci nebo trhovci
Přímá
volební kampaň začne 5. července. Každý kandidát, i ten který je zjevně bez
šance, má právo promluvit v televizi, ale vymezený čas
není stejný. Menší
strany jsou samozřejmě automaticky znevýhodněny. Na penězích pochopitelně
závisí ostatní možnosti přesvědčování a získávaní voličů. Pokud některé strany
nemíní užívat slevněné formy manipulace a poklesnout k demagogii a politickému
kýči, jsou jejich šance závislé na situaci, chybách a nedostatečnosti těch
zvýhodněných. Právem se v "brazilštině" slova propaganda užívá
jednak ve stejném smyslu jako v Česku, ale také ve smyslu
reklama. Což je
kromobyčejně výstižné a mělo by se vžít bez studu i ve středoevropské
Tunelárně. Pokud je třeba rozlišení, které je v době všeobecné prodejnosti a
internalizovaného spektáklu u stran reprezentujících reprezentaci a libový
konec dějin často nepodstatné, říká se propaganda politická či propaganda
obchodní. Takže propagandy obchodní i politické reklamy bývá v kampaních
sdostatek. Jedna z forem té politické, zvláště mimo TV, mívá svůj půvab,
protože Brazilky vědí kým, jak a proč jsou.
Strany misto partají
"idea strany s sebou
nese přemýšlení o solidaritě a oběti. Strana je organizační formou pro
politickou kolektivitu, pro logiku kolektivu."
Pochopitelně ne jediná organizační forma a ne
nejméně zasažitelná. Pokud má být výlučná a ne jen dobově přiměřená, nutná nebo
jedině možná, pak se snadno stane součástí systému i při změně režimu.
Vedle stran obročníků a mocichtivců jsou také
politické strany nezkorumpované a s rysy nezkorumpovatelnosti. Jejich předností
je vědomí toho, co uvedeno v mottu. Nepatří většinou ani ke středu ještě méně k
vyhraněné buržoasní a středostavovské pravici, pochopitelně. Jejich problémem
je nejednotný postup ve volbách a to mnohdy z písmáckých neshod a lpění na
liteře pravověří. Zúženě chápaná zásadovost a radikální kritičnost vylučují
řadu možností a předstupně. Zdá se však, že letos bude vice předpokladů pro
sblížení a spojenectví. Je také více v sázce. V prvním kole sotva některý
kandidát dostane nutný počet hlasů. Půjde tedy o druhé kolo. Na levici jsou
nejvíce viditelné strany PSTU, P-SOL a POC. Předsedkyně P-Sol Heloísa Helena,
tj. Heloísa Helena Lima de Moraes Carvalho, která byla
prezidentskou kandidátkou v minulých volbách, členka frakce Liberdade
e Revolução, Revoluce a svoboda, úmysl kandidovat nemá. Zdálo se
a šeptalo, že P-SOL bude podporovat bývalou ministryni pro životní prostředí
Marinu Silvu, plným jménem Marina Osmarina da Silva, která vystoupila z vlády a
později i vládní strany Partido dos Trabalhadores, PT na protest proti
nedůsledné vládní politice v oblasti ochrany životního prostředí a nemožnosti
realizovat pozitivní projekty, a stala se členkou strany Zelených, Partido
Verde, PV. Někteří zleva ji kritizovali pro nedůslednost ve funkci, pro
pravici a kupčíky byla zase důsledná příliš. P-SOL však nakonec rozhodla pro
vlastního kandidáta. Rozhodovalo se mezi kritickým Martinianem Cavalcante a
Plíniem de Arruda Sampaio. Marina Silva bude kandidátkou Zelených. Za vládní
stranu bude kandidovat kdysi velmi radikální a subversivní, dnes velmi bývalá
guerrilhera Dilma Roussef neboli Dilma
Vana Rousseff Linhares, která je, pro zajímavost, bulharského původu.
Problémem by mohl být zdravotní stav. Za Partido Socialista Brasileiro,
PSB, Ciro Gomez, za Partido da Social Democracia Brasileira, PSDB, opět
José Serra. Kandidátem strany PCO je Rui Costa Pimenta. Za Partido Socialista dos Trabalhadores Unificado -PSTU
prezidentským kandidátem bude zřejmě Zé Maria de Almeida. Jde zatím jen o pre-kandidáty.
Politických
stran je v Brazíli opravdu hodně. Tady se drží S. Žižka: "Politika bez
strany je politikou bez politiky." A část levice klasicky i žižekovsky
směruje svou činnost, dle její zkušenosti, která si vynucuje, že v daných
podmínkách strana je nutná
"protože dělnická třída nikdy není 'plně
sama sebou`. Adekvátní či revoluční třídní vědomí se neobjevuje spontánně nebo
samo od sebe; naše zkušenost naší situace není sama o sobě zárukou politického
pochopení nebo výkladu naší zkušenosti, zejména zkušenosti radikální. Třídní
vědomí je výsledkem spousty tvrdé práce".
Přehled politických stran pro důkladné
Velké strany ZDE
Středně velké strany ZDE
Malé strany ZDE
Nemalý
počet zaniklých stran není uveden, ale přenechán historikům, sociálním
psychologům, psychohistorikům a politickým analytikům .
Důkaz z Množství
Levicové strany a organizace se vysloveně košatí,
nenechme se však deprimovat. Jejich
množství je pozitivní, umožňuje-li permanentní rozvoj idejí, návaznosti a
komplemenaritu a vytváření propracovanější, pro sledovače nepřehledné taktiky.
A vytváří-li komunity morálního růstu, frontové solidarity a rezistující
lidskosti. Negativní, vede-li k sektářstí, sebeuspokojování sebespravedlivců,
komunitám vyvolenců a věřících bez důvodů, klubů ztělesněných pravd a romantice
výlučnosti a bezpečného, neubližujícího, bezbolestného mučednictví.
Mosaika
však, sama o sobě dělá užitečným i to, co bylo zanendbáno, opuštěné nebo
opuštěno a osamělé nebo bez užitku. A kaleidoskop ukazuje nové možnosti,
především jinak těžko objevitelné a téměř nenalezitelné kombinace.
Všimněme si brazilských stran a organizací
trockistických, poněvadž tyto představují zjevně nejaktivnější část zdejší
organizované parlamentní levice, která se nenechala neutralizovat a integrovat
do mírného pokroku v mezích zákona dohližitelů Tržiště, ani neslyší na pokyny
Nedostupných ze Zámku. Trockistickou zásadou bylo vždy "Ani Washington,
ani Moskva !" Co jim schází je nová kosmovize a většinou nemohou jít jako
celek dále než k zastavení ekocidy.
Nejen dělnické záležitosti
Další
trockistickou stranou je Partido da Causa Operária, PCO, z původní Tendência
Trotskista do Brasil s aktivní organizací mládeže Aliançaa
Juventude Revolucionária (AJR). PCO působila v rámci strany PT, což
pochopitelně nebylo možné trvale, ani když tato nebyla stranou Lulovy vlády. Je
slibná a vstřícná všem vůči ostatním trockistickým a nevzdáleným stranám a
organizacím.
Liberdade, Socialismo e Revolução (LSR) je
brazilskou sekcí Výboru za dělnickou internacionálu. LSR Vznikla v roce 2009
sloučením organizací a Colectivo Liberdade Socialiste (CLS), působí v
různých organizacích, jako tendence uvnitř strany Socialismus a svoboda
(P-SOL), v odborech, především v aktivní a důsledné CONLUTAS, Coordenação Nacional de Lutas . Conlutas
je rovněž blízká PSTU.
Partido
da Libertação Proletária vznikla z Coletivos Gregório Bezerra,
disidentů PCB - Komunistické strany Brazílie. S PCB se neshodovali v otázce
podpory Luly. A mohou dnes zvolat: "Co jsme vám tehdy říkali?!!!"
Splynuli se stranou PSTU.
Revolutas je trockistickou organizací
ztotožnující se především s politikou International Socialist Tendency vedenou britskou Socialist Workers Party - SWP Tonyho Cliffa.
Jeho theorie systému Východního bloku jako státního kapitalismu se stala žhavým
tématem a tříděním levice. Z vedení je dnes nejznámější Alex
Callinicos , tj. Alexander Theodore Callinicos, autor několika
vynikajících knih, kritik Negriho a postmodernismu.
Democracia Socialista , DS - část členů strany
přešla do P-SOL, ti kteří zůstali v DS jako součásti vládní Partido dos
Trabalhadores usilují o změnu vedení i politiky PT.
Občas chleba, častěji hry
Chléb a hry je miléniově vyzkoušený princip
vládnutí a zlhostejnění mas, které je třeba vytvořit z občanů a lidu, aniž by
si toho povšimli. Dlouho to zde byly, ne příliš úspěšně, pouze hry, fotbal
samozřejmě a lehkost Jihu a krása tropů, karnevaly, procesí a přístupný sex. V
Jižní Americe také bývají často ku pomoci bajonety
a prodejné kleriky a kutny. Ale těch nebyl vždy sdostatek a i
purpurová solidea, včetně tohoto,
se obracela vce než často proti těm bajonetům. Prosté řeholní hábity dokonce někdy
také bajonetem. Proto právě zde mohla nebo musela vzniknout Theologie osvobození.
Chléb a hry z dovozu
"Klíčový moment pro tvrzení
o obecnosti představují například obyvatelé slumů: jak jasně ukazuje zpráva
Spojených národů o lidských sídlech, ekonomové dnes nedokážou vysvětlit, jak
obyvatelé slumů přežívají. Nemohou vysvětlit, jak si více než devadesát milionů
lidí dokáže zajistit základní podmínky pro přežití a vydělat si tolik, aby
mohli žít. Obyvatelé slumů se vymykají současnému řádu nejen svou chudobou,
nejen faktem, že je nelze spočítat -- nikdo skutečně neví, o kolika lidech zde
mluvíme - ale i tím, že sama jejich existence nemůže být symbolicky
reprezentována."
Jodi Deanová: Žižek o významu
strany a revoluce
Teď už je i trochu více toho chleba a hlavně hry
z dovozu navíc. Pohled na čtvrti chudých však trpělivost reformistů a
naděje důvěřivců příliš neopodstatňuje. Političtí nostradámové a citlivé
nostradámy však víru v samoregulativní spravedlivý a samospasitelný trh, v
charitu a zbytečnost neškodné i zužitkovatelné chudiny nepochybně neztrácejí.
Situace se sice zlepšila, ale řešení, které není pouze ekonomickou záležitostí,
je stále daleko. Ukázkový, opakovaně zdurazňovaný případ
výstavní favely Rozinha, kterým se přečasto argumentuje, není typický a
všeobecně následovatelný a tak ani moc neznamená.
Uvažme také "Neuvěřitelné
vyjádření neuvěřitelného šéfa policie v Rio de Janeiro, Hélia Luze",
který posuzuje situaci a vlastní činnost i z hlediska sociálního a politického.
Viz ZDE
a ZDE a také ZDE -- a
posuďme nevýstavní fakta o předváděné výstavní favele Rocinha. Zdůrazňovaná
skutečnost, že v této favele jsou "dokonce i dva McDonaldy !", dojímá
k pláči. Civilizace blahobytu a rozjásaná demokracie znovu zvítězily. Dva
McDonaldy! Kýho výra. To si dám říct. Bydlet tam však přece jen nedoporučuji.
Samotná oficiální statistika je stále neúprosně varující. Problém favel dnes už
není možné řešit pouhou státní charitou nebo sociální korupcí. Jde o
nepředstavitelný komplex sociálních, kulturních a morálních problémů. Také
kriminalita je v Brazílii problémem, který drobné reformy ani brutální
policejní akce neodstraní. Válka mezi favelami a policii se nezastavila. Do
války je zapojeno proslulé Primeiro
Comando da Capital, tj. PCC, založené 1993 ve vězení Taubaté v São Paulo, původně snad spíše
anti-establishmentová organizace politického rázu, která však měla v programu
také pomstu za 111 věznů, obětí "Massacre
do Carandiru" - masakru, kterého se dopustila 2. října 1992
vojenská policie státu São Paulo v největší věznici v Latinské Americe, Carandiru.
Dále je do války zapojeno Terceiro Comando a rovněž Comando
Vermelho, Rudé komando. O tom více ZDE. Největší bitvou
této "války" Primeiro Comando da Capital, tj. PCC, proti
establishmentu, bylo 299 útoků proti policejním stanicím, soudním budovám,
autobusům atd., ke kterým došlo 12. května 2006. Akce byla organizována z
vězení! Policie tehdy "ztratila nad sebou kontrolu" a tak byli
zabiti i lidé nezúčastnění, kteří byli zcela bez viny. Událost byla podkladem
pro film Salve Geral. Plošné řešení s automatickými výsledky
neexistuje.
Otevřený konec nebo uzavřený začátek?
Přese všechny skutečné nebo zdánlivé úspěchy
posledních let problémy Brazílie zůstávají obrovské a neřešitelné ve stanoveném
a "ustáleném" rámci. Vyřešit je chytrou diplomacií, hrou na několika
na nástrojích a v mnoha kapelách současně, hegemonií, která nepřekročí meze,
přichýlením se k onomu severoamerickému dubisku, přeceněním zahraniční
politiky, umístěnkou v Radě bohů a mechanikou kapitalistické ekonomiky nelze.
Pokud jde o Brazilce, časté spoléhání na stát, malá nezávislá inciativa zdola (
největší vyjímkou je aktivní Hnutí bezzemků, Movimento dos Trabalhadores
Rurais Sem Terra, MTS ), slabá společnost, pasivita ve vytváření
paralelních institucí, vnitřní i vnější ohrožení a teoretická stagnace levice,
z níž část ustrnula na představě socialismu coby kapitalismu bez kapitalistů,
ideologická uzavřenost stran, ztěžují změny. BRIC zasedá, počkejme si na
výsledek. Do voleb daleko. Chavez a Morales jsou pořád v předstihu.
"Alvin
Toeffler has written about this in terms of some scientists in their
laboratories trying to devise certain types of pathogens that would be ethnic
specific so that they could just eliminate certain ethnic groups and races; and
others are designing some sort of engineering, some sort of insects that can
destroy specific crops. Others are engaging even in an eco- type of terrorism
whereby they can alter the climate, set off earthquakes, volcanoes remotely
through the use of electromagnetic waves."
- See more at:
http://blisty.cz/art/52160.html#sthash.n4rfuW97.dpuf
Komentáře