Lesk a bída marxismu

Nápověda pro ty, kteří chyběli ve škole

Josef Mikovec

Už na počátku 3. internacionály existoval anti-leninský marxismus a brzo vznikly i anti-leninské komunistické strany a organizace: Council Communist, Left-Communist atd.. Z myslitelů té doby Anton Pannekoek, Korsch, Bordiga jsou nejznámější. Lukács zůstal, přizpůsoboval se, ale jeho nejvýznamnější knihy jsou ve zcela opačném duchu nežli už Leninem zahájená simplifikace marxismu. Později patřila frankfurtská škola, především Adorno a Marcusse, kteří rozvíjeli marxismus na vyšší intelektualní úrovni. Patrně ještě významněji v pozdější době Guy Debord (International situationist) a v současnosti Frederic Jameson, Eagleton, marxisté-autonomisté, skupina Red Chains, Aufheben, Mouvement communiste, Castoriadis, Kellner, Best, Laclau, Mouffe, Antonio Negri, Quattari,Deleuze (ten sice marxistou není, ale jeho filosofie a kritika kapitalismu jsou bez Marxe nemyslitelné, a dle mne je přinejmenším komplementární) a řada dalších.

Nemyslím, že v zemích východního bloku bylo možno mluvit o socialismu, k tomu se sice "stranovlády" hlásily, ale stejně tak se hlásily k demokracii, pro mě je obojí stejně přesvědčivé. Řekl bych, že se jednalo jednoznačně o státni kapitalismus, tedy o jednu, (spolu s fašismem) p r o z a t í m nejhorší formu kapitalismu. Ideologie nacionálního socialismu byla také jen dovedným maskováním něčeho úplně jiného, než se tvrdí v názvu... Tím, že vládnoucí skupiny v těchto zemích zneužily marxismus a zdebilnily jej v oficialní (a oficiózní) ideologii přístupnou i pavlačové moudrosti domovních důvěrnic a hrdinných milicionářů, dokázaly jej bohužel pro spoustu lidí zprofanovat na celé století. Přitom základních problémů, (tedy reifikace, komodifikace, alienace, fetišizace, fragmentace a desintegrace - pokud možno totální, v diktátorských formách stimulované uzavřenosti systému), které jsou podstatou kapitalismu a jejichž reprodukce a utvrzování je jeho nutně sebezachovný proces vedoucí k mnohem stabilnější a dlouhodobější formě totalitarismu, si straničtí "marxisté" nesměli ani všímat. Nastavovali by totiž systému zrcadlo, a protože by se v něm spatřil i Západ, byla spokojenost dána mlčením.

Oboustranná spokojenost.

Ukončením studené války se v kapitalismu ve formě "reprezentativní demokracie" stal zjevným trend (a současně i hlavní účel) státu, křiklavě viditelný v obou formách diktatury kapitálu. "Řízení" společnosti způsobem, upevňujícím priviegia vládnoucí skupiny formou centralizace, monopolizace moci. To vše bylo možné skrze komplex politických, legislativních, soudních, vojenských a finančních institucí (nebo delegováním nástrojů kontroly a moci privátnímu sektoru), manipulací, neutralizací, inkorporací a nakonec absorbováním občanské společnosti. Tato kontrola se přirozeně a především rozšiřuje na všechny instituce formující společenské vědomí či vyvlastňující individuální ne-vědomí, hlavně masmédia. Vytváří tak ideologickou hegemonii (viz Gramsci, Althusser, Chomsky, Poulantzas) jejíž patrně nevyhnutelným, ale zužitkovatelným efektem je "panic ideology". Spojení kapitálu s mocí je stále těsnější a státy se stávají spíše nástrojem mezinárodního kapitálu, organizovaného v "megacorps" (multinacionálních korporacích) a směřujícího k vytvoření jediného globálního totalitárního mega-systému. "Late capitalism" toho dosahuje rovněž formou imperialismu a jeho manifestací - válkou. Imperialismus se tak projevuje dvojím způsobem - užitím hrubé síly přímou vojenskou intervencí, nebo ekonomickým tlakem a vydíráním přímým či prostřednictvím transnacionálnich finančních institucí. Ukázkou obojího je destrukce Jugoslávie (Emil Vlajki: "The new totalitarian society: demonization of Serbs", Noam Chomsky: "Military humanism", Y. Bodansky a další). Všechy tři formy kapitalismu se v tomto znamenitě doplňovaly.

Moderní věda a technika umožňuje stále více nejen efektivní vraždění a psychologickou válku (včetně permanentní preventivní války proti potenciálnímu "vnitřnímu nepříteli" v globálním měřítku) ale také dokonalou manipulaci, téměř absolutní kontrolu, internalizaci forem manipulace ideologickým aparátem a vytváření iluzorního společensví z aglomerace zcela odcizených individuí, jejichž ego bude masově produkováno. Úspěch je zaručen také, protože realita systému vytváří pro většinu lidí nutnost sebeklamu, konformity, identifikace, regulované vzpoury, jako prostředku vyhnutí se trpkému poznání u jedněch a tíhy vytváření svobodného společensví svobodných jedinců u druhých, ledaže by...

No a to je snad to, oč v marxismu a anti-kapitalismu jde.

Encyklopedické heslo

Marx, Karl Henrich (5. 5. 1818 Trier - 14. 3. 1883 Londýn)

německý filozof, ideolog dělnického hnutí. Marxovo učení je zdrojem, z kterého obsahově (Marxovo učení o společnosti) či metodicky (Marxova dialektika) čerpalo a čerpá mnoho různých směrů 19. a 20. století: marxismus, austromarxismus, menševismus, neomarxismus, marxismus-leninismus, maoismus, stalinismus, leninismus, trockismus, anarchismus, teologie revoluce, eurokomunistické učení, existencialismus, sociologie vědy, filozofie člověka, filozofie vědy, frankfurtská škola, poznaňská škola, bratislavská škola, synkriticismus.

Marxistická filozofie sa odštěpila v 40. letech 19. století od hegelovské levice a snahou o analýzu zákonitostí formující se buržoazní spoločnosti sa zařaďuje do proudu sociálního myšlení 19. století.

Marx a Engels vycházejí z ekonomických vztahů jako z hybné síly dějin a z ekonomicky motivovaných sociálních konfliků (třídní boj). V raných pracích Marxe (zejména v Ekonomicko-filozofických rukopisech z roku 1844) sa objevuje také analýza postavení člověka - výrobce ve formující se buržoazní společnosti. Marx tu zdůrazňuje pojem odcizení. Marxismus se koncem 19. století rozštěpil na dva proudy:

· klasický Marxův a Engelsův pokračoval v praktické politické podobě u Lenina a Stalina,

· sociálně demokraticky orientovaný - K. Kautský, E. Bernstein. V průběhu 20. století se vedle sociálnědemokratického a marxistického pojetí v západní Evropě výrazně profilovaly vlivné levicové proudy, v kterých má inspirace marxismem různou intenzitu a které bývají nazývané neomarxismus.

Zdroje (angl.)

· Red Feather

· Polemika Teda Kellera o relativismu a marxismu

· Anton Pannekoek and theQuest For An Emancipatory Socialism

· Interview s Harry Cleaver

· Ideas for Rethinking and Remaking a Revolutionary and Democratic Socialism

· Holland: "Spinoza and Marx"

· Jay's Contemporary Leftist Thinkers, Visionaries, and Critics Links

· The naked Marx

· Collective action notes

· Guy Debord

· 1962, Raoul Vaneigem: Bureau of public secrets

· Texaský archiv autonomistického marxismu