O Brazílii, Cesích tamtéz - 16. 8. 2009

16. 8. 2009 / Josef Mikovec

Protože někoho nezištně napadlo zprivatizovat letiště v Brasílii, hlavním městě Brazílie, konala se tam stávka a demonstrace zaměstnanců. Jak bývá téměř zvykem, nejde-li o počin revoluční, tak s píšťalkami, houkačkami, trubkami, maskami a transparenty s výstižnými a inteligentními nápisy. Protože stávkujícím nešlo o ně samotné, ale o věc, tak bez vulgarity, samolibosti a házení vajec, které patří do odlišného kulturního pásma. Namodralou domněnku, že privatizace by mohla vést ke zlepšení a zlevnění služeb přenechme prostověřícím budulínkům, neoliberálním svazákům a profesionálním dohazovačům. Povede k opaku. Skoro bych se vsadil, že vím, kdo asi bude kupec v případě prohry Brazilců a proč, ale neřeknu. 

Stávka nenarušila odlet, a tak se letělo. Brazílie viděná z letadla je neuvěřitelná a nemírná, úžas budící. Jak víme, Bůh potřeboval šest dní na stvoření světa, z toho pět na Brazílii. Na ten nedůležitý zbytek bohatě stačil den jeden. Logické. Město São Paulo domorodci zvané Sampa, je sice dílem lidí, ale v původních intencích stvoření, tzn. rovněž neuvěřitelné a nemírné, úžas budící. Kolik má vlastně obyvatel těžko říci, bezpochyby hodně. Snad 20 milionů, snad více. Svým významem a funkcí, hospodářskou, kulturní a celkově, je New Yorkem Jižní Ameriky. Dokonce, kdyby se stát São Paulo osamostatnil, zůstal by jím, tvrdí paulistos (obyvatelé státu São Paulo) a paulistanos (obyvatelé města São Paulo.) Pokud vám bude někdo tvrdit, že Sampa už ani ještě není třetí největší město na světě (ano jsou i tací, ba i Wikipedia zrazuje!), vězte, že to je depresivní lhář, dystopista, sebeklamec a lžidimitrij. Anebo....tím hůře pro skutečnost. Město má svůj charakter, tvář a šmrnc. Proto není zahlušeno neóny a reklamami. Lidé zde na rozdíl od NYC nejsou osamělý dav prchající někam, nebo odněkud. Zřídka je zde horko toho druhu jako v New Yorku a nikdy pochopitelně newyorská zima. Protože jsme pod rovníkem, máme právě zimu. V městě Brasília je přes den teploučko až horko, ale v Sempa za mého pobytu teplota klesla hluboko na +14º C, takzvaně zima "sempárna". Bývá i chladněji a na Jihu, ve státech Santa Catarina a Rio Grande do Sul i sněžívá. 

 

São Paulo je známo svými karnevaly a Gay Parade, největšími na světě, s účastí až tři a půl milionu lidí. Jako v celé Brazílii je zde hodně do očí bijících kontrastů. Oddělené světy a mezisvěty velice viditelného hypertrofovaného bohatství a deformující bídy. Ta bída není na ulicích tak viditelná jako v New Yorku, také alkoholiků, narkomanů, duševně postižených a jinak drcených lidí potkáváte mnohem méně, zato tzv. favely jsou hrozné. Šance zlepšit svůj úděl bez něčí pomoci je pro Moradores da favela, neboli favelados nevelká. Dnes už je přece jen mnohem lépe, ale dobře není. Rád bych slyšel stoupence kapitalistických utopií, nájemné nostradamy a intelektuálně dekorativní nostradámy, jak k něčemu takovému mohlo dojít a hlavně co dělat v rámci nezměnitelných a nezaměnitelných zákonu hegemonů! 

S tím souvisí i kriminalita, ta je v Brazílii děsivá. Pochopitelně nejvíce ve velkých městech.V São Paulo, a nejen tam, probíhá mezi favelami a policií malá, ale trvalá a nelítostná městská válka. Do války je zapojeno proslulé Primeiro Comando da Capital, tj. PCC, založené 1993 ve vězení Taubaté v São Paulo, původně snad spíše anti-establishmentov8 organizace politického rázu, která však měla v programu také pomstu za 111 věznů, obětí "Massacre do Carandiru" - masakru, kterého se dopustila 2.října 1992 vojenská policie státu São Paulo v největší věznici v Latinské Americe, Carandiru. Do války je zapojeno rovněž Comando Vermelho, Rudé komando, které působí hlavně v Rio de Janeiro. O jeho vzniku existuje možná zčásti legendarizující a obranná, ale i některými sociology a historiky zastávaná následující verze: "Vojenská diktatura v Brazílii umísťovala ve vězeňských celách vždy 5-6 politických vězňů na 50 - 60 a více kriminálních, doufala, že ti kriminální doplní týrání při výsleších a zlomí politické. Stalo se něco jiného.Ti političtí, převážně členové organizace Falange Vermelha-Rudá Falanga, získali respekt a dominovali věznicím, učili vězně a tak vzniklo 1979 v Rio de Janeiro, ve věznici Cândido Mendes, na ostrově Ilha Grande, Comando Vermelho - Rudé komando s heslem Mír, Spravedlnost, Svoboda. Dnes už je to také zcela a naprosto jinak, navíc došlo k dezorganizaci, ale ve favelách stále určitá solidarita existuje, organizovaný zločin pomáhá chudým a ti s nimi sympatizují. A ta chudina má méně co ztratit nežli policie. Umřít je ve favele nemoc z povolání pro některé; a zvyk pro jiné. O favelách více zde. 

Ross Kemp natočil dokumentární film o Comando Vermelho (CV) Na počátky Comando Vermelho ukazuje film "City of God" v originále "Cidade de Deus" který se však ve skutečnosti neodehrává v pravé, typické favele. DVD kopie tohoto filmu obsahuje jako dodatek vynikající "Notes of a Private War" , rozhovory s dětmi z favelas, policisty i vězni. Neuvěřitelné vyjádření neuvěřitelného šéfa policie v Rio de Janeiro, Hélio Luz, který posuzuje situaci a vlastní činnost i z hlediska sociálního a politického. O historii CV hovoří také Paulo Lins, spisovatel, sociolog, autor knihy "Cidade de Deus" a jiní. Pro silné a nebojácné je film Favela Rising, k tomu říká Wikipedia stručně toto . Ve filmu jsou zachyceny pokusy o změnu. 

Anderson Sà, který pochází z favely v Rio, vedl úspěšně kulturní hnutí nenásilí známé jako AfroReggae. Když v roce 1995 Michael Jackson natáčel video They Don't Care About Us ve favele Dona Marta v Rio de Janeiro pro album HIStory, režisér Spike Lee prý musel uplácet členy místního gangu a drogové dealery, aby mu bylo umožněno natáčet. Šlo však opravdu o úplatky? "Organizovaná kriminalita je pro věrchušku jistě přijatelnější nežli organizovaný proletariát. Často bylo toho prvního používáno právě proti organizovanému proletariátu v dobách, kdy to šlo. Nebo alespoň vyprovokovat válku uvnitř favel, nasměrovat chudé proti chudým a především odvrátit je od jejich skutečného nepřítele. Aspoň se to tak říká. Odjakživa. Ale jak vidno, může se to vymknout z rukou."

Comando Vermelho (CV - jak bývá na zdech psáno) stále existuje, i když úplně jinak. Snaží se získat mládež sportovními akcemi, zakládáním a sponzorováním zájmových klubů, lokálních sdružení apod. Nebo pro to mají i jiné důvody? Svou roli hraje také populární hudební styl funk, krátká ukázka ku pochopení a neuškodí, více na Wikipedia, free encyklopedia, také zde. Dnes už je CV také součástí městského folklóru. V Brazílii totiž je folklór všeho druhu stále živý, stále vytvářen, ne pouze napodobován, nebo uchováván. Úspěch kulturního imperialismu formou amerikanizace a odnárodňujíci a depersonalizující homogenizace se pořád nedostavuje v potřebné míře a razanci. Vedle životnosti a vrozené resistence vlastní kultury tu působí i politicko-ideologické skupenství a pro intelektuální vrstvu i odstrašující vzor ztrátových zemí. Zdá se dokonce, že zde mohou být i všechny čtyři kultury, dle jedné poněkud zjednodušující, ale praktické klasifikace anthropologická, humanistická, vědecká a masová, v docela slibných vztazích a návaznostech.

Brazílie je také země s největším počtem katolíků, přinejmenším těch na tomto světě, ale pouze jediným, ano jediným, navíc zbrusu novým, plně brazilským svatým, kanonizovaným až 11. května 2007. To nasere, co? Je zde řada populárních katolických osobností, za svaté neprohlášených, avšak lidem ctěných coby svatí, kupř. Padre Cícero.

 

Proč se oficiálům nehodí, nevím. Církví svatořečený, sympatický Svatý fra. Galvao (viz obrázek) žil v letech 1739--1822, přičítá se mu 5 000 zázračných uzdravení, což je slušné doporučení, na rozdíl od současných kodakových náboženství, které za účelem ujařmení a případně zvýšené spotřeby slibují pouze finanční úspěch a útěšný duševní útulek v případě krachu. Rovněž založil řadu klášterů. Klidně ho vyzkoušejte . Ovšem dochvilnost v Brazílii se nijak extrémně nepřehání, a to se pravděpodobně týká i jeho. 

Zato italský Sv. Don Bosco, zakladatel Salesiánů, prorokoval, že Brazílie a město, přesně tam kde je dnes Brasília, bude centrem Nové civilizace. To snad není třeba rozvádět. Jasně, že bude. Říkal už Aristoteles: "O věcech zřejmých se nepřeme ". Náboženství hraje v Brazílii zcela jistě větší roli nežli v České republice. Proto prozřetelnostně vznikla etičtější Brazilská katolická apoštolská církev, Igreja Católica Apostólica Brasileira. Nezatížená krvavou stopou dobyvatelů, inkvizicí, příležitostnou genocidou, duchovní diktaturou, intelektuálním i fyzickým terorem a členstvím v nadnárodním konsorciu pretendentů na Vladařství Univerza, má možnost zčásti zaplnit rozšiřující se vakuum vytvořené Církví římsko-katolickou. K Brazílii totiž také patří dohližitelem a a spirituálním bachařem Ratzingerem ničená Theologie osvobození. Její likvidace, naštěstí neúplná, otevřela bránu protestantismu povětšinou exportovanému, patřičně přizpůsobenému, ideologicky účelovému a účelnému, neutralizujícímu, jak se osvědčilo jinde. Leonardo Boff soudil,  že Ratzinger bude věnovat pozornost Latinské Americe. "Pro něho to bude velká starost, protože budoucnost církve závisí na Latinské Americe". Patrně nejde, jak už sekyrář Ratzinger dokázal, o starost, kterou si stoupenci Theologie osvobození mohli a měli přát, právě proto, že "budoucnost církve závisí na Latinské Americe" ! A také proto, že ne pouze budoucnost Církve záleží na Latinské Americe. Kdo chce vědět více - Theologie osvobození, Nový monasticismus, NMI a Paulo Freire. 

Kardinál i papež se staroněmeckou přičinlivostí a důkladností se z církve němých a hluchých, neboli jak je to v theologické mluvě, z církve učící a slyšící, snažil v Latinské Americe zformovat zmrzačenou církev hluchoněmých. Hranice mezi plutokracií a theokracií jsou ještě více zneviditelněny uvnitř jediné Megastruktury. Z jungiánského, kulturního a psychohistorického hlediska, nezávisle na věroučnosti a církevní politice, mohou být pozitivně oceněny jeho zásluhy o liturgii. Další posouzení s kritikou ponechávám těm, kteří jsou prvkem stejné množiny jako on a myslím si své.

Rozhodně se však Ratzingerovi nedá upřít smysl pro humor spíše surreálního a cynického rázu. Jako nedokonalý pokus o morální sebevraždu skrze trapnost působí kupř. jeho výrok, že: "Christianity was not imposed on indigenous peoples but welcomed by them gladly, because 'Christ was the saviour they had been silently waiting for.' " Brazílie je však také země s největším počtem spiritistů, organizovaných i neorganizovaných a zřejmě a nezbytně je jimi nejvíce zastoupena i na světě onom, a tudíž patrně má také nejvíce také paranormálů. Chcete vědet, zda je něco po smrti a co to je? Maličkost, rozumí se samo sebou. Nejvíce je rozšířen spiritismus kardeciánský, jehož průkopníkem byl A. Kardec. Spiritisté jsou rovněž velice aktivní v charitativní, sociální, vzdělávací i zdravotnické oblasti. Mají i vlastní nemocnice, výzkumná centra a jiné instituce . Vedle toho existují různé formy spiritismu lidového. Spiritismus ovlivnil celkově braziliský synkretismus, to jestUmbanda, Christian Rationalism, Union of the Vegetal, União do Vegetal (Centro Espírita Beneficente União do Vegetal (UDV) aValley of Dawn. Protestanté jsou dosti nekompromisně nepřátelští k těmto náboženstvím vyvolávajícím závrať a opojení hloubkou, zvláště ovšem dovozci amerického protestantismu nejlepších značek s neverlasting zárukou, o mormonech nemluvě. V roce 2000 bylo v Brazílii zaregistrováno 2 979 hinduistů, k hinduismuse hlásí i někteří Brazilci neindického původu. 

Ve zmíněném státě a městě São Paulo žijí Brazilci rozličného původu, podobně jako v New York City Severoameričané. Celkem jde asi o 100 národností -Italové, Portugalci, Afričané, Arabové (většinou křestané), Němci, Japonci, Čínané, Židé, Bolivijci, Řekové, Korejci a 89 dalších. Samozřejmě v celé Brazílii žijí Brazilci rozličného původu, protože Brazílie je po USA největši americkou přistěhovaleckou zemí. Rozdíly mezi regiony i etnickými skupinami jsou velké. Kulturně je Brazílií hodně. Coby ukázka národnostní původ známých osobností. Brazílie má v Americe po USA nejvíce přistěhovalců. V Brazílii kupř. žije největší japonská komunita mimo Japonsko, většina v São Paulo, kde jejich čtvrť Libertade na Japonsko upomíná, a ve státě Paraná. Japonští Brazilci nikkei burajiru-jin, nipo-brasileiros jsou však plně a zcela Brazilci, ač jim nebylo v Brazílii vždycky dobře. Kdo chce vědět něco více o šintoismu v Brazílii a brazilském budhismu, ať si přečte tyto velmi informativní studie. 

Japonci mají v SP i vlastní TV program. Bez nich by město a země jednoduše nebyly čím jsou. São Paulo se rovněž přelo s New Yorkem, které je největší italské město po Římu. Italové, kteří žijí v jižní Brazílii, jsou přečasto vinaři a umí. Celkově je v Brazílii asi 25 milionů Italo- brazilieros, a jednoduše a nepochybně sem patří. Početní jsou v SP Arabové, povětšinou z Libanonu, Syrie, Palestiny; katolíci, pravoslavní, členové Syrské Orthodoxní církve(miaphysité) i muslimové, většinou sunnité. Je jich v Brazílii celkově asi 10 milionů, Libanonců dokonce více nežli v Libanonu. Ovlivnili brazilskou kulturu nepřehlédnutelně a bez nich by Brazílie byla neúplná. Relativně početná je židovská komunita Judeu Brasileiros (יְהוּדִי ברזילי) . , která má v São Paulo TV program Salom Brazil.

Ostatně ve městě Recife je nejstarší synagoga v celé Americe, to jest Jižní i Severní. Mnozí z nich našli v Brazílii azyl za 2. světové války. Bohužel, ale očekávaně, izraelsko-arabský konflikt, osud Palestinců, včetně nedávného masakru v Gaze, vyvolávají pochopitelně určité napětí. Nemalá je komunita německá, neboli teuto-brasileiros či germano-brasileiros, snad až 18 milionů. Jejich města a vesnice jsou jednoznačně rozlišitelné. Za vlády generála Getulia Vargase v době 2. světové války byli stejně jako Japonci persekvováni. Mluvit německy mohlo znamenat vězení i mučení. Japonci byli, tak jako v USA, dokonce internováni. Známá a typická brazilská snášenlivost a umění kompromisů nebyly vždy bezpodmínečné, obzvláště Velké Lampasy měly občas militérně zúžený pohled.

Dnes je německo-brazilská kultura poněkud na ústupu, k velké, nenahraditelné škodě Brazílie. Alespoň, že hodně známých brazilských modelek je teuto-brazileras. Byli i tací, jako Holanďané, kteří se dokonce pokusili z "urvané" části, takřka poloviny Brazílie, utvořit Nové Holandsko. Holanďané v Brazílii prohráli a to je dobře. Tvrdost a nadýmání, od věčnosti pro věčnost i časnost předurčených, především tehdy opravdově kalvínských kapitalistů, by brazilský půvab rozkopala. Na druhou stranu, prý žádná země kromě Říše Římské neměla tolik otroků jako Brazílie. Nějaká holandská menšina však zde stále existuje, především ve státě Pernambuco, odkud pochází i prezident Lula. Ten ovšem s Holandskem nemá nic společného. 

Ze Slovanů jsou nejhojnější Poláci, ti prchali z Carství ruského i pozdějšího Sovětského protektorátu. Přednost tropům před ledem, sněhem, temnotou a blízkostí ruského medvěda dali Finové, kterých je tady dnes zhruba 90 000. Ani Švýcaři a jejich čokoláda nechybí. Rusů, neboli Russo Brasileiros, http://en.wikipedia.org/wiki/Russians_in_Brazil je v Brazílii, především jižní a jihovýchodní, asi 200 000 , Srbů okolo 10 000, Chorvatů asi 145 000 ( bývá uváděno také pouze 128 000), odhadem žije v Brazílii 1 800--5 000 Bulharů, včetně Bulharů bessarabských, bulharských Arménů a Židů, hlavně v Rio de Janeiro, São Paulo, Porto Alegre a Belo Horizonte. Řekůneboli Greco-brasileiros či Heleno-brasileiros je asi 25 000 nejvíce právě v SP, 45 000 Makedonců, Slovinců 1 500. Úředně zaručený počet Slováků se mi doposud nepodařilo zjistit. (Podrobněji Ján Vrtielka, Slováci v Brazílii a v okolitých štátoch a Ivo Barteček, Češi a Slováci v Jižní Americe.) Kdo chce o lidu Brazílie vědět ještě více, ať si přečte vynikající knihu Darcy Ribeiro Povo Brasileiro, existuje též coby dokumentární film a DVD s anglickými titulky, nebo ať se podívá na Ethnics group in Brazil; a na závěr této části náboženský festival v září 2006 jako ukázka afrobrazilské kultury a cítění.

 
 

Předkové dnešních Afro-brazilců do Brazílie přišli, přesněji byli dovlečeni, tak jako do jiných křesťanských zemí, coby otroci. Jednalo se hlavně o původní etnické skupiny Igbo, Yoruba, Ewe, Fon a Bantu. V některých statistikách jsou však mezi Afro-Brazilce zařazeni i tzv. Pardos, doslovně Hnědí, kteří jsou evropsko-afrického původu nebo evropsko -- amerindiánského. Dle vzhledu by mnozí z nich mohli být klidně považováni za zcela neafrické až, dle terminologie severoamerických statistik, caucasians. Pokud jde o původní obyvatele -Indiány, o těch příště. Jen tolik: Jezuité, v Česku stále viděni jiráskovsky coby ztemna koniášové a knížek českých nepřátelé lítí, mají značné zásluhy na jejich záchraně. 

A jsou zde i jiní a další. Pochopitelně zde žijí i Češi. Cestovatelství a světoběžnictví je stará a typická česká nemoc, téměř stejně jako zápecnictví. Pro jedny začínala cizina za humny a za tratí, pro jiné končila vlast za mořem. Jiní šli do světa za obchodem, svobodou či šířením víry, z bídy, z důvodů zpytáckých i mastňáckých, nebo pro zveličení Impéria. Češi hodně často jenom tak, "Ach vy cesty bez cíle, vy cesty dálkou opilé". Jsme tudíž i "na řece Amazonce, která nemá počátku ni konce", jak praví klasik-básník. Počet českých cestovatelů literárně činných, nebo jako zábřežský Eskymo Welzl, gramotným přístupných, je nemalý a čtou se dobře. 

Do Brazílie nás však proniklo málo. Podle informací ministerstva zahraničí je v Brazílii asi 3 000 krajanů, ve skutečnosti je jich ale víc. Češi žijí roztroušeni po celé Brazílii. Existují tam tři krajanské spolky. Je to Česko-brazilská kulturní unie v Sao Paulu, která má asi sto členů, spolek Česká a slovenská kulturní dílna ve městě Batayporá ve státě Mato Grosso do Sul v centrální Brazílii a Česko-brazilská kulturní asociace v Porto Allegro v nejjižnějším brazilském státě Rio Grande do Sul, která má 120 členů. Přistěhovalců, kteří do Brazílie přišli z českého území, je ovšem víc. Nejsou to jen Češi, jedná se i o české Němce, kteří odcházeli z pohraničí. Jeden badatel, který se těmito otázkami zabývá, soudí, že do první světové války přišlo z území Čech a Moravy do Brazílie asi 10 000 osob. (Článek: V Brazílii je až 10 000 osob českého původu, říká česká učitelka AnežkaVeselá-Santos.) Mají zde své organizace - adresy zde. 

Hodně Čechů je v Santa Catarina, Paraná a Rio Grande do Sul. Do těchto států přišli ponejvíce v 19. století a byli menšinou v krajích osídlených Němci a Poláky. V Santa Catarina se usídlili Vale do Itajaí a severních částech státu, tj.v Joinville,São Bento do Sul a Mafra. V Rio Grande do Sul to jeSerra Gaúcha (především město Nova Petrópolis), a v Missões. Ve státě Paraná, v Rolândia a Londrina. Santo Antônio do Capivari, město ve státě Rio de Janeiro, změnilo své jméno na Lidice.

Nejznámější brazilští Češi jsou František Lorenz , Fred Figner, Jan Antonín Baťa, Jan Nepomuk Kubíček, prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira, Lavínia Vlasak, Otto Richard Gottlieb, Tomas Valdemar Hintnaus, Valentin Stansel, Vaslav Veltchek, Vilém Flusser, Vladimir Kubik, Walter Smetak. František Lorenz je jedním z prvních esperantistů a významný propagátor jazyka Esperanto Brazílii. Nova Petrópolis (v jižní Brazílii) je sesterským městem Jablonce nad Nisou. Bataiporã a Bataguassu jsou města ve státě Mato Grosso do Sul osídlená českými přistěhovalci vedenými J.A. Baťou.

O Češích v Brazílii chystají knihu Kamil Pilatík a Jindřich Štreit. Pan Pilatík mi o tomto projektu napsal:

 

"cílem fotografického projektu o českých krajanech v Brazílii je vytvořit knihu o různých osobnostech, z různých sociálních vrstev a z různých věkových kategoriích. Také jsme chtěli zachytit pokud možno lidi z různých emigračních vln, od 19. stol., po 1. sv. válce, po 2. sv. válce, po roce 68 a nenucenou emigraci novodobých čechů po roce 1989. Součástí je dokumentace rodiny Jana Antonína Bati o projektu". 

S panem Jindřichem Štreitem, viděno odsud z dálky, kdysi takřka sousedem Moravákem, jsem se bohužel+ bohužel+ bohužel v Sao Paulo minul. O fous, z hlediska brazilského velkorysého chápaní času. Kdysi jsem z místa jednoho svého dočasného pobytu, na Sovinec, kde žije, mohl dojít pěšky. Jeho výstavu fotografií v São Paulo jsem navštívil . Bezpochyby vzbudila v kulturních kruzích značnou pozornost. Působilo překvapivě a nostalgicky i strašidelně spatřit v dálné Brazílii fotografie známých. 

Prohlédněte si vynikající fotografie a poslechněte si nádhernou hudbu a rozhovor s panem Jindřichem Štreitem:

Na knihu se nedočkavě těším.

V hlavním městě Brasília jsou demonstrace za agrární reformu a 13.srpna oslavil narozeniny Fidel Castro, kterému je 83. Tohle si musíte poslechnout, chcete-li rozumět. 

Doplňující informace - různé

Zle, Hillary zle, Číňani jsou zde, aneb Brazílie nejen mystická

..Most Afro-Brazilians are Christians, mainly Catholics. Afro-Brazilian religions such as Candomblé and Umbanda have many followers, mainly Afro-Brazilians. They are concentrated mainly in large urban centers such as Salvador de Bahia, Recife, Rio de Janeiro, Porto Alegre, Brasília, São Luís. In addition to Candomblé which is closer to the original West African religions, there is also Umbanda which blends Catholic and Kardecist Spiritism beliefs with African beliefs. Candomblé, Batuque closer to the original West African religions, there is also Umbanda which blends Catholic and Kardecist Spiritism beliefs with African beliefs. Candomblé, Batuque, Xango and Tambor de Mina were originally brought by black slaves shipped from Africa to Brazil. These black slaves would summon their gods, called Orixas, Vodous or Inkices with chants and dances they had brought from Africa. These religions have been persecuted in the past, mainly due to Catholic influence. However, Brazilian government has legalized them. In current practice, Umbanda followers leave offerings of food, candles and flowers in public places for the spirits. The Candomblé terreiros are more hidden from general view, except in famous festivals such as Iemanjá Festival and the Waters of Oxalá in the Northeast.

From Bahia northwards there is also different practices such as Catimbo, Jurema with heavy, though not necessarily original, indigenous elements. All over the country, but mainly in the Amazon rainforest, there are remnanst of the original Indian population still practicing their original traditions.

Candomblé is an African-originated or Afro-Brazilian religion, practiced chiefly in Brazil by the "povo de santo" (people of saint). The religion was largely originated in the city of Salvador, the capital of Bahia. Although Candomblé is practiced primarily within Brazil, it is also practiced in other countries like Uruguay, Argentina, Venezuela, Colombia, Panama and Mexico. In Europe: Germany, Italy, Portugal and Spain. The religion is based in the anima (soul) of Nature, therefore being also known as Animism. It was developed in Brazil with the knowledge of African Priests that were enslaved and brought to Brazil, together with their mythology, their culture and language, between 1549 and 1888.The rituals involve the possession of the initiated by Orishas, offerings and sacrifices of the mineral, vegetal and animal kingdom, healing, dancing/trance and percussion. Candomblé draws inspiration from a variety of people of the African Diaspora, but it mainly features aspects of Yoruba orisha veneration. http://en.wikipedia.org/wiki/Macumba  Quimbanda, like Umbanda and Candomblé, has become recognized as a legitimate religion.

...Liberation theology accepts the two-pronged "challenge of the Enlightenment" (Juan Sobrino). These two critical elements shape liberation theology's biblical hermeneutic. The first challenge comes through the philosophical perspective begun by Immanuel Kant, which argued for the autonomy of human reason. Theology is no longer worked out in response to God's self-disclosure through the divine-human authorship of the Bible. This revelation from "outside" is replaced by the revelation of God found in the matrix of human interaction with history. The second challenge comes through the political perspective founded by Karl Marx, which argues that man's wholeness can be realized only through overcoming the alienating political and economic structures of society. The role of Marxism in liberation theology must be honestly understood. Some critics have implied that liberation theology and Marxism are indistinguishable, but this is not completely accurate.

Liberation theologians agree with Marx's famous statement: "Hitherto philosophers have explained the world; our task is to change it." They argue that theologians are not meant to be theoreticians but practitioners engaged in the struggle to bring about society's transformation. In order to do this liberation theology employs a Marxist-style class analysis, which divides the culture between oppressors and oppressed. This conflictual sociological analysis is meant to identify the injustices and exploitation within the historical situation. Marxism and liberation theology condemn religion for supporting the status quo and legitimating the power of the oppressor. But unlike Marxism, liberation theology turns to the Christian faith as a means for bringing about liberation. Marx failed to see the emotive, symbolic, and sociological force the church could be in the struggle for justice. Liberation theologians claim that they are not departing from the ancient Christian tradition when they use Marxist thought as a tool for social analysis. They do not claim to use Marxism as a philosophical world view or a comprehensive plan for political action. Human liberation may begin with the economic infrastructure, but it does not end there... http://mb-soft.com/believe/txn/liberati.htm

The Jesuits: Protectors of the Indians Main article:Jesuit Reductions

Map of indigenous reserves in Brazil.

The Jesuit priests, who had come with the first Governor General to provide for religious assistance to the colonists, but mainly to convert the "pagan" peoples to Catholicism, took the side of the Indians and extracted a Papal bull stating that they were human and should be protected.

Jesuit priests such as fathers José de Anchieta and Manuel da Nóbrega studied and recorded their language and founded mixed settlements, such as São Paulo dos Campos de Piratininga, where colonists and Indians lived side by side, speaking the same Língua Geral (common language) and freely interbred. They began also to establish more remote villages peopled only by "civilized" Indians, called Missions, or reductions (see the article on the Guarani people for more details).

By the middle of the 16th century, Catholic Jesuit priests, at the behest of Portugal's monarchy, had established missions throughout the country's colonies. They became protectors of the Indians and worked to both Europeanize them and convert them to Catholicism. The Jesuits provided a period of relative stability for the Indians.

http://www.answers.com/topic/indigenous-peoples-in-brazil

BRAZIL: Indigenous Resistance Movement Defends Traditional Beliefs
By Fabiana Frayssinet
RIO DE JANEIRO, May 23 (IPS) - Twenty indigenous people have been occupying the abandoned building of the Museu do Indio in Rio de Janeiro since October, to call attention to "500 years of resistance to genocide," a view of their history that has acquired new relevance in the light of the Vatican's latest position on Christian evangelisation during the colonial era.

Behague, Gerard. "Rap, Reggae, Rock, or Samba: The Local and the Global in Brazilian Popular Music (1985-95)." Latin American Music Review 27, no. 1 (Spring/Summer 2006)
Benoit, Hector. "Brazil: The social contradictions underlying the violent eruption in São Paulo," 18 May 2006. World Socialist Web Site. Retrieved of 14 February 2008.]

Ramonet, Igancio (1998). Geopolitics of Chaos: Internationalization, Cyberculture & Political Chaos (translated from French by Andrea Lyn Sacara). New York: Algora Publishing pp.176 ISBN: 0-9646073-9-5

..The inclusion of culture into the globalizing economy leads to the creation of a global culture of commodified consumerism, dominated by American media conglomerates. The result is an homogenization and Americanization previously distinct (European) cultures...

...what Manuel Castells calls "black holes of informational capitalism", regions from where there is, statistically speaking, no escape from suffering and deprivation....

http://felix.openflows.com

Ramonet, Igancio. (1995). One Idea System (translated by Patrice Riemens). CTheory.

Finding the event horizon along the black holes of Network society.

...Among the most popular attractions is the utopian Legion of Goodwill Temple, a seven-sided, seven-story pyramid topped by what the literature calls the world's largest crystal. Other tourist hits are the University of Peace and isolated religious communities such as the Eclectic City and Valley of the Dawn, where visitors can participate in ceremonies and snap pictures of devotees in ritual dress. "These things will happen in the third generation." .Many believe that Brasilia, situated between the 15th and 16th parallels, is that place. The man who made the city a reality, former Brazilian President Juscelino Kubitschek, thought so...

...Mystics immediately converged on the area, among them Tia Neiva, a purportedly clairvoyant truck driver who founded the Vale do Amanhecer, or Valley of the Dawn, in 1959. Preaching a blend of Christian beliefs, Afro-Brazilian rituals and pagan elements, the sect operates out of a funky temple complex that boasts a red pyramid, painted wooden cutouts of Tia Neiva and Jesus, and the words "God Saves" in large, white letters on the hillside. At the Cidade Ecletica, or Eclectic City, about an hour's drive outside the capital, followers of an ex-Brazilian air force pilot known as Master Yokanan strive to unify all religions on Earth. Yokanan founded the group in Rio but, guided by the stars, moved it to the Brasilia area in 1956. Today, about 600 people live in the community...

...For the more academically minded, there's the International Holistic University, a center for people who seek higher consciousness...

...The identification of Brasilia with ancient Egypt is one of the city's most intriguing pieces of lore... http://www.rickross.com/reference/rajneesh/rajneesh1.html

Theologie osvobození, Nový monastismus a jiné:

Jonathan R. Wilson, Living Faithfully in a Fragmented World
Paulo Freire http://en.wikipedia.org/wiki/Paulo_Freire

Naprosto jiný "monasticismus" představuje http://4thtransition-reflection.blogspot.com/2007/04/my-reflection-user-profile-lists-my.html česky http://janjandourek.wz.cz/abynikdonemusel.htm ; nepřesvědčivě však působí snaha o primát domácích: Karel Skalický, Havlíčkova teologie osvobozeníhttp://www.listy.cz/archiv.php?cislo=052&clanek=020504.

Kdo chce podrobněji, pro začátek:

Allman, Paula (1999), Revolutionary Social Transformation. Democratic Hopes, Political Possibilities and Critical Education, Westport, Connecticut and London: Bergin and Garvey
McLaren, Peter (2000) Che Guevara, Paulo Freire and the Pedagogy of Revolution, Maryland: Rowman & Littlefield.
McLaren, Peter and Leonard, Peter (eds.) (1993), Paulo Freire: A Critical Encounter, London and New York: Routledge.
McLaren, Peter and Lankshear, Colin (eds.) (1994), Politics of Liberation. Paths from Freire, London and New York: Routledge.
Mayo, Peter (1999), Gramsci, Freire and Adult Education. Possibilities for Transformative Action, London and New York: Zed Books

Buddhismus v Brazílii a především brazilský buddhismus
O šintoismu v Brazílii
Synkretické možnosti jsou zde neohraničitelné, Shingon buddhism and syncretism in Brazil
Velmi zajimavá  studie Intellectuals and Japanese Buddhism in Brazil  

Adresy českých spolků v Brazílii:

São Paulo e Mato Grosso do Sul
União Cultural Tcheco-Brasileira
(Česko-brazilský kulturní svaz)
endereço:
Rua Cassiano Ricardo, 195, Jardim Cordeiro
04640-020 São Paulo - SP, Brasil
tel.: +55-11-5687-5908
fax: +55-11-5542-0072
http://www.unitcheco.com.br

representantes:
presidente: José Hlavnička
vice-presidente: Eva Kloubová (evaklouba@ajato.com.br)

Oficina Cultural Tcheca e Eslovaca do Brasil
(Česká a slovenská kulturní dílna Brazílie)
Rua dos Aliados, 771, Alto da Lapa
05082-001 São Paulo - SP, Brasil
Rua Prof. João de Lima Paes, 555
79750-000 Nova Andradina - MS, Brasil
tel.: +55-67-3441-4647 +55-67-3441-2429
fax: +55-67-3441-3791

representantes:
presidente: Dolores Ljiljana Bata Arambasic (guigabata@hotmail.com)
vice-presidente: Evandro Trachta e Silva (e.trachta@brturbo.com.br)

Rio Grande do Sul
Associação Cultural Tcheca-Brasileira
(Česko-brazilské kulturní sdružení)

Av. Cristovão Colombo, 2149, sala 409
90560-005 Porto Alegre - RS, Brasil

tel.: +55-51-3028-2622
fax: +55-51-3395-2465

representantes:
presidente: Martin Musel (martinmusel@terra.com.br)
vice-presidente: Jaroslav Dohnálek

Rio de Janeiro
Avenida Atlântica, 4240, loja A, Copacabana
22070-002 Rio de Janeiro - RJ, Brasil
tel.: +55-21-2523-4140
Česko-brazilské kulturní sdružení - Porto Alegre, RS

Sdružení potomků imigrantů z Česka - Nova Petrópolis
Centrum památky Jindřicha Trachty - Batayporã, MS
Česko-brazilský klub

- See more at: http://blisty.cz/art/48441.html#sthash.I5c9RNiA.dpuf