Jak utvářet více než socialistický stát?
(Photo: Fernando Llano/AP Photo)
Aneb
Válka médií a reality!
Čili
Hugo Chavez
nadále?
Josef Mikovec
Události v Latinské Americe nejsou pouhou snahou o postup a posílení v
rámci eticky, kulturně i ekonomicky korodujícího Systému, i když to je pro
některé země tohoto regionu nutným předpokladem pro konečnou, důslednou a
nenávratnou dekolonizaci, ale jsou snahou o překonání a odsunutí tohoto Systému
a návratu ke společenství lidí osvobozených od nutností utlaku.”
Na Chaveze zleva
„Jižní Amerikou obchází strašidlo… strašidlo Chávéze. Ke svaté štvanici
na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Ameriky – venezuelští
magnáti i kolumbijské loutky, George Bush i Alvaro Uribe, Globovision i RCTV.“
Ke svaté štvanici na toto strašidlo se nespojily jen všechny mocnosti
staré Ameriky – venezuelští magnáti i kolumbijské loutky, George Bush i Alvaro Uribe,
Globovision i RCTV “ a dnes jejich nástupci a zástupci ze Severu a
globálních elit, ale přímo, nebo pasivně i nemalá část ztrnulé, nebo naopak
velmi přizpůsobené levice. Spolu s úctihodnými, zčerstva klasickými theoretiky
světového /globalizujícího/ formátu a putovními estrádními marxisty
propagujícími rozbití Jugoslávie, humanitární bombardování a agrese NATO, také
mládež nekompromisně revoluční. Mnohdy není ze samotných článků jisté, zda je
napsal neo-konzervativec pravicový nebo levicový. Rozlišitelné jsou
někdy pouhým závěrem, ve kterém je Chavezovi vytknuto, že neuskutečnil
socialismus snadno a rychle za tři dny, nebo naopak, že už jej ve vrcholně
diktátorské podobě uskutečnil a bolševicky utlačuje demokraty neboli bankstery
a olejové ex-prince. V obou případech je socialismus zpravidla chápán pouze jako
ekonomický a v podstatě mocenský, eurocentricky univerzalistický
skelet, závislý na teoretické redukci a selektivnímu schématu jednosměrných,
jednorozměrných a nevrstvených dějin bez historií.
Pro mnohé autory
kritické vůči chavismu pouze pozičně a doktrinálně, platí: …these writers
fail to separate the strategic interests and tactics of the capitalists from
the strategic interests and tactics of the revolution. They myopically measure
the strategic political decisions by the Chávez-led government against their
own 19th Century Marxist orthodoxy… President Hugo Chávez and 'The
Caviar of the Left'
Článek obsahuje důležité údaje a odpovědi na řadu námitek ..
Znovu zemřel
Chavez byl za mrtvého prohlášen několikrát, měl by tedy mít dle moudré
lidovosti šanci dožít se vysokého věku. Když se po devět dnů neukázal
veřejnosti byla zase pokusně 24. dubna rozseta zpráva o jeho úmrtí. Dle
tehdejších zpráv (?) měl rakovinu v konečném stadiu. a voleb se
nezúčastní. Optimistická Eva Gollingerová to popírala Rather’s False Reporting on Venezuela &
President Hugo Chavez”………CNN: The Latest Outlet for Roger Noriega’s Paranoid Speculations , zpochybnila
zdroj a považovala celou záležitost za předvolební propagandu. Což se ukázalo
jako pravdivé.
Když Chavez 12. června
oficiálně zaregistroval svoji kandidaturu nepůsobil dojmem člověka na
pokraji smrti nebo pod dávkami léků 1OO
x silnějšího nežli morfium. Volby přesvědčivě 7. října vyhrál. Jeho boj s nemocí však
neskončil a musel se podrobit další operaci, tentokrát jsou obavy o jeho zdraví
a život mnohem oprávněnější.
Zavedené označení diktátor bylo
dočasně staženo z oběhu, pouze v ČR se s tupou vytrvalostí občas
objevuje.. Také prezident Obama se v interview pro WLTV Univisio 23 v Miami,
vyjádřil, vzhledem k situaci značně nevhodně a nevkusně zde. Proti tomu Venezuela ostře protestovala a ministr
informací Ernesto Villegas prohlásil, že Venezuela je autentickou demokracií a
Venezuelané mají více svobody a práv nežli je v USA dosažitelné. Viceprezident Maduro
označil Obamovo vyjádření za nepřijatelné zde . Mezitím se konaly volby ve 23
státech Venezuely, z nichž ve 20 zvítězili strany socialismu 21. století a
prezident se zotavil natolik, že mohl, tehdy jen telefonicky, řídit stát a
zdálo se, že 10. ledna bude schopen složit přísahu a pokračovat v práci.
Ministr pro vědu a technologii Jorge Arreaza prohlásil „Comandante už nám
opět udílí instrukce k vedení státu,“ Zprávy o Chavezově zdravotním stavu se
však různí od optimistických po zcela pesimistické. Oficiální prohlášení vlády
z té doby říká, že jeho zdravotní stav je křehký., ale zlepšující se.
Venezuelan
Government Officials Increasingly Confident on Chavez Recovery zde
Novější zprávy
uváděly výrazné zlepšení...“Nicolas Maduro
noted that Chávez have a "gigantic
force" …Venezuelan
Vice-president Nicolas Maduro offered another update on Chavez’s recovery. Maduro
is Chavez’s chosen successor should he be unable to assume the presidency and
new presidential elections have to be called.
Speaking in an
interview with Telesur from Havana, he said that, “We have trust and faith in
God and the doctors that our comandante Hugo Chavez will continue improving and
sooner rather than later he will move out of this complex and delicate situation,
that is the post-operatory stage”.zde
Psychologická válka odvedla pozornost od venezuelské reality a
soustředila se na osobu prezidenta a jeho politický styl způsobem nejčastěji
mimořádně trapným. Zároveň vyvolávala katastrofickou představu budoucnosti v
případě zvolení Chaveze a jeho neschopnosti vykonávat své povinnosti.
Nemoc a smrt, politická nekrofilie a taktika znejistění měly
posloužit ve volbách a mají ubezpečit o závislosti utvářeni socialistického
státu na Chavezově osobě nyní. Politická sabotáž má impulsivně i regulovaně
následovat. Nutností pro venezuelskou oligarchii je rozložit to co bylo
uskutečněno dosavadním plánem “Utváření socialistického státu“.
v iz Lee Artz: Socialismus 21. století: utvářet revoluční stát (
obkličování kapitalismu a role komunikace)
Politická nekrofílie
Čerstvé formy této vychladlé studené války pokračují .
Španělská ABC v pondělí oznámila, že prezident Chavez „upadl do
navozeného komatu, kdy jsou jeho životní známky velmi slabé a je udržován na
přístrojích… zdroje ABC v pondělí ujistily, že bylo naplánováno odpojení
od přístrojů… toto odpojení, s předvídatelným důsledkem smrti, by mohlo
proběhnout kdykoliv.“ Tento článek dále tvrdil, že „mu byl odstraněn asi půl
metr střev“ a že Chavez od té doby nejí pevnou stravu.ABC také spekulovala, že
představitelé venezuelské vlády „zdá se, připravují zemi na zprávu o jeho (Chavezově)
smrti“. Zpráva byla přetisknuta a okopírována dalšími oficiálními médii
(„Venezuelská vláda odsuzuje „psychologickou válku“ u Chavezova zdraví“, Venezuelanalysis)
zde.
Objevila se také, prokazatelně “pravá “
fotografie umírajího Chaveze.
Odpověd na tyto
mýty - Exposing Five Key Media Myths about Chavez’s Health and
Swearing-in zde
Zpráva a fotografie ze dne 13.2. daly za pravdu spíše optimistům.zde
Objevila se pochopitelně a vzhledem k úrovni propagandy nutně, tvrzení,
že Chavez je ve skutečnosti zcela nebo téměř opětovně mrtev a na snímku
je jeho mrtvé tělo. Připadně že jde o fotomontáž. Protože
trapnost nezná hranic
byly s přiměřenou nechutností dodány i nejčerstvější snímky “mrtvého “
prezidenta Chaveze v rakvi .
"Někteří říkají, že už zemřel. Já vím, že 30. prosince prodělal první
smrt, mozkovou smrt," řekla Berenice Gomézová Velázquezová v rozhovoru pro
Radio 10...... Pokud vláda neukáže Cháveze, tak "lže", řekl den před zveřejněním
snímku opoziční lídr Henrique Capriles. Na tiskové konferenci řekl, že je
krajně nepravděpodobné, že Chávez hovoří se svými ministry a podepisuje
dokumenty, když není možnost ho alespoň vyfotit “,
K tomu symptomatické, ale snad,
doufejme, že nesdílené komentáře, z nichž některé lze nazvat “z českého
chléva a hnojiště ”. zde a zde.
Chavezův návrat 18.2. umlčel opozici i
tiskovou žumpárnu. Mrštný Capriles Chavezův návrat
“uvítal “.
Venezuela's
Chavez in surprise return from Cuba…
…Chavez flew in at about 2:30 a.m. 0700 GMT) from
Havana and was in a military hospital in Caracas, where a crowd quickly
gathered, chanting slogans and dancing….zde
Venezuela
President Hugo Chavez’s sudden return to Venezuela on Monday was met with
numerous criticisms and demands from leaders of the opposition parties. celý
článek.
V kontaktu se Chavezem a Madurou je
Oliver Stone, který je však diskrétní. Rovněž nesdílí obavy o budoucnost
Venezuely a považuje případného nástupce prezidenta Chaveze, N. Maduru za
schopného pokračovat ve vedení země v duchu bolivariánského socialismu.
Novější zpráva
Health update
The Venezuelan
government released another update on Chavez’s health yesterday as he is
recovering from a cancer operation undergone last December.The official
statement informed that “[Chavez’s] respiratory insufficiency, emerging in the
course of the post operatory phase, persists and its tendency has not been favourable,
due to which it continues to be treated”.zde
Prezident však je při plném
vědomí a politicky aktivní.
Venezuela`s Chavez to
Africa South America Summit: We Must Unite
In the letter, Chavez
called for “an authentic and permanent link of joint work” .zde
Dle zprávy ze dne
1. března je zdravotní stav Chaveze krajně kritický.
Stejný den jiná, ne
přátelská TV stanice oznámila, že zdravotní stav je stále zlepšující se a Chavez
je v dobré náladě.
Dle Čs. rozhlasu - „Podle
oficiálních informací Chávez těžce dýchá pomocí tracheální trubice, ale
pracuje, sepisuje dekrety a na lůžku ve vojenské nemocnici v Caracasu dokonce
přijímá ministry ... viceprezident tvrdí, že zprávy o Chávezově smrti jsou předčasné a jde o
lži, které se šíří se skrze Facebook a Twitter záměrně.
Maracaibo, March 3rd, 2013
(Venezuelanalysis.com) – Venezuelan Vice President Nicolás Maduro announced on
Friday that Venezuelan President Hugo Chavez has begun new rounds of
chemotherapy treatments after an improvement in his overall condition after
cancer surgery...... .zde
zde
Chavez opravdu bojuje o život a pravděpodobně svou
poslední bitvu.
Capriles neváhá
Capriles left for the
United States on Friday, along with two other opposition leaders, for reasons
that have not been publically announced....Government officials assure that
they have information that the opposition leaders are meeting with right-wing
leaders from the US and Venezuela to receive instructions and funding for their
activities in Venezuela.
Další vítězství
Latinské Ameriky
Mezitím Rafael Correa
vyhrál volby v Ekvádoru.
Obdržel 57 %
hlasů, zatímco jeho protikandidát, bankéř Gullermo Lasso pouhých 24.6 %. K těmto
volbám a hodnocení vývoje v Latinské Americe,probíhajícího i nezávisle na “ vůdcích”
a silných mužích a ženách, podrobněji The Real
News Correa wins re-election
and says banks and mass media don't rule anymore .
Re-election of Correa a “Victory
for Socialist Forces”
Correa dedicated his
victory to Chavez, saying, “It’s worth taking this opportunity to also dedicate
this victory to this great Latin American leader who has transformed
Venezuela”. ZDE
Snad Correa
najde kratší cestu k levici ZDE a ZDE. Vynikající ekvádorská ústava je aktualizována příliš pomalu a
kompromisně. ZDE
Legalita a legitimita
Dle venezuelské ústavy pokud prezident během
prvních čtyř let šestiletého mandátu opustí úřad, musejí být do 30 dnů vypsány
nové volby. Na to ovšem opozice, oligarchové domácí, zahraniční, nadnárodní i
zcela cizokrajní netrpělivě a neskrývaně čekají. Podrobněji zde
V případě nových voleb by
protikandidátem nynějšího viceprezidenta byl s největší pravděpodobností znovu
(viz). Henrique Capriles Radonski - Představitel koalice pro útěk před budoucností a návrat
bez vize, i když v
opozici dochází ke sporům , bojům o první místo a obvyklému politickému tření.
Capriles oficiálně propaguje tzv. Třetí cestu a free market se
sociální zodpovědností a tvrdí, že jeho vzorem je bývalý a možná budoucí,
brazilský prezident Lula a Lulova politika jeho programem. Což nebylo v
Brazílii přijato a i oficiálně ostře kritizováno a odmítnuto. Velice
zdůrazňuje, že nechce zbavit Venezuelany v sociální oblasti ničeho dosaženého
za doby Chavezova vedení země. Tomu ovšem sotva větší část občanů uvěří.
Připomíná to Havlovovo zaklínání pro bezelstné a víry chtivé a víry potřebné
"Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu,
že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového
imperialismu....." Venezuelané by však, na rozdíl od obyvatel
Československa a následnických států, nepřijali postupnou destrukci svého
státu, participační demokracie, úrovně politické kultury a perspektiv
socialismu pro 21.století, v hospodském poklidu a divácky.netečně.
Venezuela, ač stále kapitalistickým pachtýřským státem dosáhla nemála úspěchů nejen v materiální oblasti, ale také vytvořením předstupňů a enkláv socialismu. Bolivariánská Venezuela a 4.světová válka!
Venezuela, ač stále kapitalistickým pachtýřským státem dosáhla nemála úspěchů nejen v materiální oblasti, ale také vytvořením předstupňů a enkláv socialismu. Bolivariánská Venezuela a 4.světová válka!
Mezitím chavisté ve volbách guvernérů dosáhli
ve většině států vítězství, které rovněž vyvrací některé obavy o osud chavismu.
V municipiálních
volbách lze rovněž předpokládat vítězství chavismu, i když zde je řada problému
a překážek ze strany místních velikanů, starostů a všech těch, kteří mohou
ztratit.
Hugo Chavez už znovu řídí stát
Článek „ Hugo Chávez už znovu řídí stát „ v Literárních novinách nás seznamuje s předpovědmi,
názory, spekulacemi a tvrzeními o tom, co bude následovat v případě Chavezovi
smrti nebo neschopnosti vykonávat funkci prezidenta.
„Většina spekulací, které se kolem případných nových prezidentských voleb
objevily, přitom konstatuje, že Chávezův režim není příliš pevně zakořeněn ve
společnosti, stojí a padá s postavou charismatického lídra a opírá se
hlavně o spravedlivější přerozdělování zisků z vývozu ropy pro všechny
občany. Tento stav je podle všeho ovšem neudržitelný a dříve nebo později bude
muset dojít na politické a ekonomické reformy, byť v současnosti není
příliš jisté, kdy by se tak mohlo stát.“
Toto tvrzení je ovšem těžko doložit a je spíše přáním než realitou. Chavismus
není na Chavezovi tak závislý jak se uvádí ve většině komentářů; a zcela
nepostradatelně v komentářích českého rozhlasu, kde jsou předkládány zpřízněné
naděje, viz Karel Wichs: Guvernérské volby ve Venezuele i když pochopitelně
prezidentova charismatická osobnost hraje velkou roli. K problémům, které
mohou nastat v případě Chavézovy smrti nebo neschopnosti vést Venezuelu,
udržet tempo tvorby socialismu a konfrontace s odpůrci se vyjadřuje Steve Ellner
z Universidad
de Oriente, autor knihy Rethinking Venezuelan Politics: Class, Conflict and the Chávez Phenomenon
zde.
Rozpad těla a Hnutí ?
Všeobecně je sice pravdou co napsal Jakub Horňáček ve svém článku Na
cestě k socialismu 21. století? v Socialistické solidaritě ;
Narušení těla či skonání lídra sice může rychle vést k rozpadu hnutí, ale
sotva je pravděpodobné, že tak tomu bude v případě Chaveze. Naprostým
omylem je však Horňáčkovo tvrzení, že toto téma bylo skrýváno .a bolivariánské
hnutí bylo na tuto alternativu nepřipraveno.
Předčasná „relevantní“ odpověď by nebyla relevantní, pouze
předčasná. Nyní může prezident Chavez složit přísahu případně i
v nemocnici.
"We are Chávez"
was one of the main slogans during Thursday´s rally. (Photo Jesus Olarte/Univision)
Spravedlivější
přerozdělování zisků je neudržitelné ?
Spravedlivější
přerozdělování zisků z vývozu ropy pro všechny občany je tedy /a ovšem/ neudržitelné,
jak tvrdí Karel Wichs a musí dle této logiky dojít na politické a ekonomické
reformy, které logicky zavedou nespravdlivé přerozdělování.
„Armáda podle všeho nebude podporovat neústavní převzetí moci a opozice,
aktuálně sjednocená kolem neúspěšného prezidentského kandidáta Henrique Caprilese,
si to zřejmě uvědomuje, tím spíš, že podle některých názorů levicová Brazílie,
která už není mocností jen regionální, nějakou nestabilitu ve Venezuele
nedopustí....zájmem domácích politických stran i regionálních sil je, aby se
přechod k postchávismu odehrál co nejklidněji.“ „..magazín Energy Tribune,
který se věnuje Venezuele coby významnému členovi ropného kartelu OPEC, soudí,
že více voleb než mezi socialismem a sociální demokracií, Venezuela beztak
nemá. Oba proudy se od sebe ve Venezuele liší ve sféře sociálních a politických
svobod, nikoli ale v hlavním směru hospodářské politiky. Jakákoli postchávezovská
vláda navíc bude muset vyřešit dva základní problémy: z čeho nahradit
většinu Chávezových veřejných výdajů a jak oživit ropný sektor země.“
.Oba proudy se
od sebe opravdu liší ve sféře sociálních a politických svobod, které by
byly v případě výhry politického manekýna Caprilese, nebo jiného posluhy,
omezeny.
Také možností
je samozřejmě a bohužel více, než Energy Tribune podsouvá a těch proudů a
podstatných rozdílů také. Bolivarský socialismus je především více nežli
pouhý směr hospodářské politiky, která ostatně nikdy není systémově a
eticky neutrální a nepodstatná pro míru sociálních a politických svobod. K jeho
zpomalení a likvidaci by mohla být zvolena jiná cesta, než ta nejklidnější. Brazilie
a Unie jihoamerických národů bezpochyby nemohou nestabilitu Venezuely a
případnou intervenci na jakýkoliv způsob připustit, i když patrně plány na to
existují. K tomu se za jiné vyjádřil nekompromisně a
jednoznačně Fidel Castro : “Obamův omyl může za této situace ve
Venezuele způsobit potoky krve. Venezuelské krve, ekvádorské, brazilské,
argentinské, bolivijské, chilské, uruguayské, středoamerické, dominikánské a
kubánské krve.”
Kulturní základny pro
ekonomickou nadstavbu
Autopoiesis (from
Greek αὐτo- (auto-), meaning "self", and ποίησις (poiesis), meaning
"creation, production") literally means "self-creation" and
expresses a fundamental dialectic among structure, mechanism and function Wikipedia, the free encyclopedy
“to make
structural change, to change society, is to make history.To make history it is
necessary to retain empowered imagery of the past which condemns the
distortions of humanity that are wrought normal by objective pretensions of
present. It demands, as Benjamin says,to seize hold of memory as it flashes up
in a moment of danger. For as Herbert Marcusse remind us," all reification
is a process of forgetting.” Art fights reification by making the petrified world
speak, sing, perhaps dance.”
Nejde však jen o strategii,
taktiku, přizpůsobení místním podmínkám ani dokonce o pouhé oživení původního
neimportovaného latinsko-amerického marxismu. Jde o radikalismus ve vlastním
slova smyslu, návrat ke kořenům, k podstatnosti. V Latinské Americe je
viděn evropský vývoj také jako kolonialita počínající Renesancí,
pokračující plochým a mechanizujícím, nadřazujícím se, despotickým
Osvícenectvím, kantovským znehodnocujícím kosmopolitismem, karteziánským Cogito
postrádajícím určující Ubi, hegeliánskou filosofickou rozpínavostí
legitimizující imperiální theo-ego politiku, ale také marxismem, v míře
poplatné tomuto vývoji a zdrojům, na které a jak, se odvoláva.
Současně s obnovující dekolonialitou
následující po dekolonialismu a neokolonialismu, je nutností vytvoření kulturní
základny pro ekonomickou nadstavbu, větší rozsah a zesílení
revoluční etiky.
Mimo monologickou monokracii kapitalismu
Pro Západ
a „Euro-Atlantidu“ stále více platí, že
„Socialism
was not able to replace the desire that nourishes and makes capitalism work…. The
desire for accumulation and possession is stronger than the desire for
distribution that was the socialist alternative, although within the logic
of capitalism….. socialism emerged as an alternative within an alternative
that changes the content of the conversation and maintains the terms of
capitalistic production …It is crucial for the ethics, politics, and
epistemology of the future to recognize that the totality of Western
epistemology, from either the right or the left, is no longer valid for the
entire planet. “ Walter D. Mignolo, The Geopolitics of
Knowledge and the Colonial Difference
Co dělat ?
“ Why
socialism then? The primary reason is because capital by its very nature is
incapable of adressing the perilious problems of its structural problems” Isván Mészáros
1) Ve zcela prozaické
rovině zjevné nutnosti platí, že politický kontrapunkt a souhra zemí Latinské
Ameriky jsou dúležitější nežli cestovní průvodci po revoluci
z předvčerejška a stylové Prokrustovo lože pro budoucí kandidáty
teoretického následnictví.
viz Marta Harnecker a optimismus rozumu i vůle Interview with Marta
Harnecker on the Latin American Left
Venezuela má své místo
v Unii jihoamerických národů, procesu zabezpečení nutných systémových
předpokladů jejich emancipace a svůj úkol a povinnosti z toho vyplývající.
U kritiků zleva většinou zůstává zcela nepovšimnuta i prostá nutnost politické, ekonomické a technologické
transformace v rámci statu quo a posílení v rámci globálního systému.
Chavez
nemíní jednat tak, jak si přejí jeho protivníci a nepřátelé.
Což je
odpověď na většinu námitek zleva.
2) „Jameson pociťoval jako skandál, že se kapitalismu podařilo
proniknout i do samotného podvědomí; skutečnost, že si kapitalismus dnes
podmanil niterný život veškeré populace je pokládána za něco tak triviálního,
že si nezaslouží dokonce ani komentáře. Bylo by nebezpečné a zavádějící
namlouvat si, že nedávná minulost byla jakousi zlatou érou hýřící politickými
alternativami, a není tedy vůbec od věci připomínat si klíčový podíl, jaký měla
v průběhu dvacátého století na kulturní produkci komodifikace. Nicméně stále
ještě bylo podle všeho možné hrát starou osvědčenou hru mezi alternativou a mainstreamem,
mezi subverzí a následnou reintegrací subverzivních prvků do středního proudu. Dnes
však k zpětné integraci podnětů, které by mohly disponovat subverzivním
potenciálem, nedochází; namísto toho jsme svědky jakési předintegrace: předběžného
formování tužeb, aspirací a nadějí pozdně kapitalistickou kulturou......„Bez
věrohodné alternativy a koherentní alternativy ke kapitalismu bude kapitalistický
realismus i nadále ovládat politicko-ekonomické nevědomí.“
Mark Fisher,
Kapitalistický realismus
3) Pochopení možností a nutnosti přesáhnout marxismus, nejen nedostačující..klasický,
ale do jisté míry i současný ( bez jeho popření ) a pochopení komplementarity a
principů jihoamerické autopoiesis , dewesternizace, korektivní a integrující dekoloniality,
demodernity, kulturní a epistemologické reflexe a revoluce,
je naprostou vzácností. Ti, kteří hodnotí Latinskou Ameriku z evropského a
severoamerického „univerzálního světonázoru“, by tento limitovaný nadhled měli
rozšířit o pohled Latinské Ameriky na Evropu a USA..
4) Důraz, který je kladen na pedagogiku utlačovaných a naděje,
pedagogiku revoluce, mnohovýznamové hermeneutiky a kulturu je na Západě
nesprávně pochopen, pokud je vůbec vnímán.
Viz Paulo
Freire a zde, Raquel Almeida, Moraes a zde Ansio Teixeira Dermeval
Saviani, Michael Apple, Peter
McLaren a zde, Douglas
Kellner, Henry Giroux, Andrew Feenberg, Manuel
Castells, Donaldo Macedo Enrique Domingo
Dussel Ambrosini / Enrique Dussel/, Walter D. Mignolo, (Andeanizing philosophy) Maria Helena,
Moreira Alves, Rodolfo Kusch a další
5) Menší
míra kolektivity a role kultury a tradice indigenních a afro-venezuelských
společenství, nežli je tomu v jiných latinskoamerických zemích na cestě k
socialismu, venezuelský individualismus a dosud silné působení ideologických
prostředků kapitalismu vývoj samozřejmě brzdí. Proto konstrukce a tvorba
socialismu nemůže být lineární a monocentrická. Pro Západ a v menší míře i pro část obyvatel Latinské Ameriky
doposud westernizovaných, platí poznatek Madana Sarupa: „naléhavě potřebujeme model, který překlene
opozici mezi individuálním a sociálním, poněvadž žádná politická revoluce
nemůže dovršena dokud charakterové struktury zděděné po předrevoluční
společnosti nebyly transformovány“. Pokud jde o
jihoamerickou realitu, která má nejen pouhé modely pro transformaci
charakterových struktur předrevoluční společnosti, viz Návraty do budoucnosti
Chavisté jsou si vědomi významu kultury, která musí předcházet, provázet
a následovat ekonomické a politické změny.
více Nikolas Kozloff,
Revolution! South America and the
Rise of the New Left
The Hugo
Chavez Phenomen,Anti-imperialism Above or Radical Democracy from Bellow zde in Empire and Dissent, The
United States and Latin America
-Venezuela: Hugo Chávez and
the Decline of an Exceptional Democracy zde
Svět mnoha světů a demokracie jediného
“Nežijeme v epoše změn, ale ve změně
epoch“ Raffael Correa
V rámci Světa mnoha světů tyto modely mohou být realizovány
a koexistovat a doplňovat se navzájem s rozvojem a rozprostraněním
společenství, která tyto vlastnosti uchovávají po staletí a tisícileti.
Sociální struktury a mentální a kulturní kategorie.
The gradual conquest of true
freedom leads to the creation of a new humankind and a qualitatively different
society. This vision provides, therefore, a better undestanding of what in fact
is at stake in our times"
"Poverty is not fate,
it is a condition; it is not a misfortune, it is an injustice. It is the result
of social structures and mental and cultural categories, it is linked to
the way in which society has been built, in its various manifestations."
Gustavo Gutierrez
“The new organizational forms we see in action are not substitutes for
old formulas - Leninist or social democratic.They provide something different:
inspiring examples of worktable solutions to the post-socialist problem
of revolutionary organization and struggle”
Harry Cleaver
Harry Cleaver
Venezuela je nyní ve stádiu
a situaci, kdy pro ni platí: „Přechod k socialismu ve Venezuele je
dialektickým politickým procesem, v němž se spojují objektivní podmínky se
subjektivními materiálními možnostmi.... Od prvého výrazného přihlášení se
k socialismu v roce 2006 bylo strategií vlády vedené Chávezem
využívat objektivní materiální moci k demontování a zlomení
kapitalistického státu, při současném vzrůstu participační demokracie občanů –
organizovat a mobilizovat „nové síly a nová zaujetí“, kapitalistickou
společností až dosud spoutávané (Marx 1867).....Venezuelská strategie
využívání „revolučního státu“ postupuje podél dvou vzájemně se prolínajících
linií s odpovídající taktikou vytvářející hnutí nátlaku na kapitalismus,
na třídu kapitalistů a na kapitalistické vztahy. Předně, revoluční vedení
využívá svou pozici jako legitimně zvolené vlády k takové politické správě
a praxi, která je výhodná pro dělnickou třídu a současně oslabuje
kapitalistické společenské vztahy. Státní moci v rukách Cháveze a bolívarských
socialistů je využíváno k podkopávání kapitalistických vztahů a
k rozvoji socialistické demokracie, zvláště k účasti
na rozhodování....
Bezprostřední využívání
vládní moci bylo ve venezuelském „revolučním státu“ doprovázeno druhým,
doplňujícím přístupem: paralelismem...
Paralelismus je
nepochybně prospěšnou strategií umožňující formování nové hegemonie, utváření
vedení, praxe, společenských vztahů a ideologie – které na úkor zisku
upřednostňují novou kulturu solidarity, spolupráce, participace a potřeb lidí.
Paralelní instituce ve formě společenských misí se vyhýbají přímé konfrontaci
s existujícím kapitalistickým státem, ale současně anticipují, že jakékoli
příští pokusy tyto mise zrušit či narušovat jejich působení, se pravděpodobně
setkají s angažovanými, sebejistými a zkušenými komunitními aktivisty,
kteří nebudou ochotni se svých práv či mocí vzdát..... Strategie „revolučního
státu“ je cílevědomým procesem výstavby nezávislých institucí dělnické třídy,
které mají moc rozhodovat a kontrolovat. Tato strategie má tři vzájemně
spjaté prvky, jež odpovídají třem složkám charakterizujícím státní moc, jak
byly uvedeny dříve: výrobě a vlastnictví; politické moci; kulturním normám.
“
Socialismus předpokládá...
„ participační
kulturu určující, jak bude společenské bohatství aplikováno v zájmu
posílení humanity (nahrazující kulturu konzumpce, hyper individualismu, etnocentrismu
a soukromého zájmu).“
Lee
V toto je chavismus
doposud v přehledném, ale nutném, počátečním stádiu pouhé dewesternizace.
Nepoučeni
z krizového vývoje?
John Riddell, "From
Marx to Morales: Indigenous Socialism and the Latin Americanization of
Marxism" zde
Kevin B. Anderson ,
Marx's late writings on Russia re-examined zde
Letter To Vera Zasulich
by Karl Marx zde
Je kapitalismus planetární dějinná
nutnost a nevyhnutelné fatum, nebo jen přijatý, zdánlivý úděl?
Hledání alternativ mimo Systém
„Evropa své zraky ale stále upírá na
Severní Ameriku. Přitom se stačí podívat trochu jižněji a pod dojmem viděného
by možná bylo možné zlepšit životní podmínky prostých obyvatel Evropy“
Tariq Ali: Proc Latinská Amerika podporuje WikiLeaks
Kapitalismus zcela prohrál v oblasti kultury, ale
dokázal v podřízeném prostoru kulturu nahradit lacinou a lehce stravitelnou, konzumovanou,
manipulativní a kastrující pseudokulturou. Spiritualita existuje v 1. světě
téměř výhradně v neškodné a relaxující podobě. Skutečnou životnou kulturu
uchovávají a předávají především a převážně přehlížená etnická a kulturní společenstvi,
takřka hermetické kruhy kulturních “citlivců” a nezištných kurýrů hodnot mimo
masu, izolovaní a izolující se jedinci, podobní mnichům z počátků
anticko-křesťanské civilizace a rozptýlení “neškodní” osamělci,
spadající do kategorie vyloučených. Ve většině nezplanýrovaných zemích
dělnická, kultura, původní, ne pouze vnesená workerizovaná, ale dělnická
původem, charakterem, rozsahem i významem, zatím čeká na svou příležitost nebo
početí. V Latinské Americe existuje díky přistěhovalectví z venkova, především
Indiánů také v etnické a lidově náboženské, převážně katolické a synkretické
formě, ne uměle, ale přirozeně transformovaná a asimilující. Ryze .městský
folklór, existuje a je vnímán, ale bývá v nebezpečí zkomercializování a
zpoplatnění. Větší schopnost rezistence má latinskoamerická lidová a oprávněně
populární kultura. A nesčetné subkultury. Současný marxismus Internacionál je v
posouzení významu a role těchto faktorů poplatný době svého vzniku a závislosti
na buržoazním hodnocení kultury. Juchající svazáci ve svérazu k tomu patří
také. Kapitalismu tak zbývá poslední možnost. Boj o zdroje jako podmínka
přežití.
„Tlak kapitálu v krizi je bitvou o zbývající zdroje. A není potřeba
brát ohledy na pracovní sílu, která už z hlediska ekonomického není příliš
potřeba (v případě finančních trhů už ani jako zadlužený spotřebitel). Přeci
jen ale krize přináší pro kapitál určité ohrožení: prozření lidu. Propaganda už
tolik nefunguje, protože ji může přebít reálná sociální situace, která vede
k demonstracím, nepokojům a co je pro kapitál nejděsivější: hledání
alternativ MIMO systém.
Neoliberální kapitalismus DEMOKRACII, kterou můžeme
v nejširším pojetí chápat jako právo volby, nepotřebuje. Ba co víc,
demokracie ohrožuje jeho hegemonii a jeho infrastrukturu, kterou si pracně
během posledních cca třech dekád vytvořil.
Současný neoliberální kapitalismus má totalitní
povahu a je proto s demokracií nekompatibilní a bude se ji snažit (i za
pomoci autoritářských fašizoidních režimů) odstranit, jako poslední překážku
svého nekonečného rozvoje“.
;Ohledně Venezuely
stačí stručný pohled do wiki: Země významná jedním z nejkvalitnějších druhů
ropy a zemního plynu v lokalitách těžby ropy. Země ložisek železné rudy, zlata,
bauxitu, diamantů, černého uhlí, azbestu, asfaltu, magnezitu, niklu, zinku,
olova, mědi, stříbra, rtuti, manganu, uranu, titanu, soli, fosfátů, sádrovce.
Země, kde 70 % energie se přitom klidně vyrábí jen ve vodních elektrárnách.
Země, kde jsou ropovody, hutě a rafinerie, montují se tam auta a staví lodě, kde
je chemický a farmaceutický průmysl, gumárenství, průmysl skla a keramiky,
stavebních hmot atd. Země, kde gramotnost obyvatel dosahuje 93 % a průměrná
délka jejich života je 73,45 let. Nesvědčí to náhodou (vedle nerostných zdrojů)
také o rostoucí inteligenční vyspělosti obyvatelstva, a o jeho rostoucí životní
úrovni? .. Je možné se potom divit, že Chávezova politika, která brání
venezuelskou národní suverenitu, samostatnost a soběstačnost vadí finančním
elitám USA, když je tam tak obrovské bohatství zdrojů, které už tak snadno
nemůže být koloniálně vykořistěno, jako tomu bývalo v minulosti?”
Skutečná i limitovaná demokracie,
která /pokud/ by se mohla vymknout z kontroly oligarchií byla vždycky
překážkou a hrozbou kapitalismu, proto se v nemálo případech volilo jako
řešení její omezení i nahrazení diktaturami a totalitarismem. Co však bylo
pouze taktikou stává se strategii a trendem. Současně s bitvou a válkami o
zdroje se vede bitva a bezkonečná válka jako prostředek kontroly,
modelování a směrování mas.
Jestliže US nedokáží kontrolovat Latinskou Ameriku, jak mohou dominovat
světu?"
Henry Kissinger
Henry Kissinger
Kissinger má zkušenosti s Latinskou
Amerikou a Latinská Amerika má zkušenosti s Kissingerem a jeho klóny. Prozatím
jsou volná sdružení a shluky pinochetů i spříseženectva pretendentů na vládu
pevné ruky a pěstí, u ledu a v záloze. Upřednostňují se metody, které se osvědčily
ve většině evropských zemí, /především tzv, post-komunistických a částečně i v
některých post-sovětských/ a trochu jinak v Paraguay, jsou ovšem vyjímky,
jakou je Honduras. Kontrola Latinské Ameriky dnes už není pouze otázkou zdrojů,
levné pracovní síly a vojenských předností, ale mnohem podstatnější. Pravice si to uvědomuje, levice nemá většinou jasno. Předzkouška
„The transformations that Venezuela is making toward the creation of another
socio-economic model could have a global impact if these projects are
successfully carried out,"
Noam Chomsky
Mezi vyjímky
patří i umírněný Chomský, který na rozdíl od „radikální“ levice vidí význam a
účinek venezuelského socio-economického modelu zcela jinak nežli
předstižení žalobci chvátající k budoucnosti konzervované dle neměnitelných
receptů. Stejně tak přísný, pravověrný marxista I. Mészáros, za jiné.
István Mészáros, The
Challenge and Burden of Historical Time
Socialism in the Twenty-First Century zde
Socialism in the Twenty-First Century zde
Pathfinder of Socialism zde
Structural Crisis of
Capital zde
Revolutionary Democracy In
The Economy? Venezuela’s Worker Control Movement zde
From Cooperatives to
Enterprises of Direct Social Property in the Venezuelan Process zde
Realizaci těchto alternativ
a špatným příkladům, které by mohly vyvolat domino efekt i mimo Latinskou
Ameriku, je tedy třeba rozhodně zabránit.
Nové fantazie a nové Utopie.
„Chceme-li změnit naši sociální realitu nebo se z ní alespoň
vymanit, musíme ze všeho nejdříve odvrhnout fantazie, které nás činí součástí
této reality.“
“Zaujetí pozice vyloučených
rozbíjí systém, který vytváří jejich neutěšenou situaci; je to zaujetí pozice,
která nemůže být uznána, má-li systém pokračovat a přežít. Úkolem strany je zpochybňovat
hegemonické ideologické koordináty, problematizovat a prolamovat převládající
způsoby myšlení, aby tak byl vytvořen prostor pro něco nového”.
S. Žižek
SOK - Jodi
Deanová: Žížek o významu strany a revoluce
“..reflection
of human life in nature is not a relationship of cause and effect but one of
analogy ...”
“The individual
terms are not viewes atomistically. They do not conform to the Newtonian
corpuscular paradigm or what A.N. Whitehead calls philosophy of external
relations. Instead they conform to an organic philosophy of internal relations
in which each of of separate terms embodies the total set of relationships of
which it is a part”
Michael Taussig,The
Devil and Commodity Fetishism in South America
To ovšem není
práce pro klasické partaje, které mnohdy i ve svém “revolučním” zápalu dělají
pravý, v tomto smyslu kontrarevoluční opak, nežli je odvržení fantazie,
které nás činí součástí této reality. Dosahují tedy toho, že vlastně v
volbu “místa, zbraní a taktiky” ponechávají protivníkovi, kterého napodobují,
následují a posilují. Což zatím neplatí tak docela nebo někde i vůbec, mimo za
účelem historické neplodnosti podvázaný ( Severo) Západ. Ovšem prostor, který
kulturně a spirituálně vyschlý kapitalismus ztratil, ani tyto strany nedokáží
obsadit a zúrodnit. zde . Chavismus a PSUV nemůže příliš a nesmí schváceně
přespříliš / překročit daný a dosud pevný rámec
kapitalismu, může zatím jen postupovat v tomto rámci a využívat jej jako
beranidlo, dokud tento rámec nebude uvolněn a trouchnivějící. Venezuela je
stále ve stádiu vytváření předpokladů, předstupňů, struktur a podmínek. Pak
teprve může přijít čas akcelerace kulturní revoluce, ne v podobě čínské
kulturní revoluce, ale synchronizací koexistujících nekapitalistických forem a
částí společnosti a jejich kultur.
Na cestě k socialismu 21. století!
Jedním z příkladů kritiky chavismu a Chaveze zleva je zmíněný
článek Jakuba Horňáčka
Na cestě k socialismu 21. století? Horňáček hodnotí Chaveze,
chavismus a socialismus 21.století, nebo pro 21.století, oceňuje jeho výsledky
a kritizuje skutečné nebo zdánlivé nedostatky a nedůslednosti. Vyslovuje
pochybnosti o tom zda změny ve venezuelské společnosti a hospodářství
opravdu mohou vyjadřovat zárodek socialismu dnešního věku. Protože tyto změny
vidí z povzdálí bez osobní zkušenosti a znalosti latinsko-indoamerické reality,
kultury, jeho hodnocení vycházející z pouhých dostupných údajů a patrně
ideologických předpokladů není vždy přesné a jdoucí k podstatě. O Chavezovi
tvrdí nepřiměřeně a bez důkazů, že je spíše jen posledním pokračovatelem
tradice progresivních caudillů tolik typických pro tyto části světa. Z čeho tak usuzuje
není jasné. Patrně je třeba připojit upřesñující poznámku. Pojem caudillo zpravidla bývá u
Evropanů spojován s frankismem, případně přímo fašismem a vůdcovským principem
v negativním smyslu, vylučujícím demokracii. Jistý odór zůstává, i když jde o caudilla
progresivního. Tak tomu není v Latinské Americe. Chavez však není ani přibližně
posledním pokračovatelem tradice progresivních caudillů. Není totiž vůbec caudillem. Venezuelané ho po jihoamericku
nazývají Comandante, tzn. velitel. Tím je Chavez nejen jako voják a vrchní
velitel, ale také jako revolucionář. Rozhodnost není autoritářství, které je
obsedantně Chavezovi přisuzováno. Velitel velí, ale Comandate Hugo, který je
socialistou v kapitalistické zemi, předává více a více moci lidu. Média
nejen ve Spojených státech se shodují na dvou tématech: prezident Hugo Chávez
je caudillo, populistický diktátor, který tento svůj charakter skrývá za
opakovanými pseudovolbami a obyvatelstvo uplácí sociálními programy těžícími z
naftového bohatství země; Chávezovo protidemokratické působení prokazují jeho
autoritářské útoky na média a na svobodu projevu, přičemž sociální problémy
zůstávají neřešeny. Tato témata ukazují přezíravost Spojených států vůči
veškeré participační demokracii a zamlžují fakt, že ve skutečnosti v této
zemi existuje demokracie pro občany a dělníky, kteří ve zdrcující většině
schválili ústavu se "závazkem k solidaritě, společenské odpovědnosti
a humanitární pomoci". Reálným problémem pro média v USA a pro
severoamerický kapitál je, že Venezuela demonstruje před celým světem, že
demokracie může skutečně fungovat, nikoli však v podmínkách
neoliberálních, tržních vztahů. Demokracie vyžaduje socialismus.
Lee Artz
Volební klání... bylo, tak jako i všechna předchozí, jednoznačně a nepochybně
demokratické a nepříznivé prognózy byly často způsob jak
volby ovlivnit. Pochybnosti, které má část levice a zcela postrádá
pravice, zda změny ve venezuelské společnosti a hospodářství opravdu
mohou vyjadřovat zárodek socialismu dnešního věku..není nesnadné vyvrátit. J.Horňáček
uvádí k jakým sociálním změnám za Chavezova velení došlo. To ponechme bez
dalších poznámek, i když těch pozitivních změn bylo mnohem více. K
ryze ekonomickému hodnocení se, doufejme, vyjádří ekonom-ka znalý- znalá
venezuelké ekonomiky. Stačí tyto jednoznačné úspěchy na poli sociálního
zabezpečení, dostupnosti vzdělání a zdravotnictví k tomu, aby se dalo mluvit o
"socialismu 21. století", nebo se jedná spíše o určitou paternalistickou
formu sociálního a pečovatelského státu? De facto již zmíněné úspěchy mohou být
jen určitými druhotnými výrazy socialistické politiky, u níž je středobodem
politické akce strukturální přeměna hospodářství...ptá se autor. Jistě
nestačí, máme-li na mysli socialismus ekonomický, politický, kulturní a eticky
fundovaný systém nebo jako určitý stav společnosti . Také nikdo netvrdí,
že socialismus v tomto smyslu ve Venezuele existuje. Existuje však
určitý zárodek socialismu, jeho enklávy, předsunuté tvrze a socialismus
jako hnutí, požadavek, projekt a úsilí. V rámci kapitalismu a v
obklíčení pravá otázka zní..čeho mohlo být dosaženo. Zaměstnanecká
samospráva existuje ve větší míře, než by se zdálo podle J.Horňáčka, ale
není vynucována.
Po příslibu vysokého stupně
zaměstnanecké samosprávy ve znárodněných podnicích nakonec vláda přistoupila k
centralizaci jejich řízení pod záminkou, že se jedná o "strategická
odvětví". Byla to opravdu jen záminka, nebo jde
skutečně o strategická odvětví, která prozatím nemohou být řízena jinak. Na
některé námitky si odpovídá J.Horňáček sám. Druhým problematickým rysem byla
okolnost, že některá vyvlastnění byla provedena vyplacením odškodného soukromým
vlastníkům. Tento krok jde souběžně s rozhodnutím bolívarské vlády, že neprovede
audit veřejného dluhu a že uzná celou jeho výši, a to nezávisle na tom, k
jakému účelu byly využity vypůjčené prostředky. Bylo by však nespravedlivé
nevidět, že vyvlastnění bez náhrady a zpochybnění dluhu by vedly k ještě hlubší
izolaci Venezuely na mezinárodních trzích. Vyvlastnění bez náhrady a
zpochybnění dluhu by skutečně vedly k ještě hlubší izolaci Venezuely na
mezinárodních trzích, takže není co vytýkat. Neobstojí také, že
Socialistická politika by se měla co nejvíce snažit o alespoň částečné
plánování hospodářství a o to, aby se ve společnosti demokraticky rozhodovalo o
vytvořené nadhodnotě. Ani jedno se zatím nepodařilo. Demokratické,
participační plánování se zatím podařilo nakolik mohlo. Odpověd na to už v
tomto článku byla několikrát. Vláda však při každém závažném
rozhodnutí organizuje dialog a vyhledává souhlas veřejnosti. Pokud jde o povinné
zaměstnanecké rady ve všech soukromých podnicích s více než pěti (?)
zaměstnanci, není nutné a možné je plošně prosazovat a oprávněné vnucovat
bez ohledu na zájem dělníků a okolnosti, včetně politických, a na dosažení
nezbytných předpokladů.
„Oprávněná snaha Cháveze
hledat spojence na mezinárodním poli někdy vede bolívarskou vládu k přešlapům,
které lze chápat jen v optice "nepřítel mého nepřítele je můj
přítel". Styky s Ahmadínežádem jsou sice vizuálně odpudivé důsledku zatím
neškodné...“optická odpudivost“ je předsudek
zavánějící poněkud arogancí držitelů pravé univerzální ideologie a je jakoby
vyčteno z neo-konzervativního severoamerického tisku. V čem by měly
tyto styky být nebezpečné a pro koho a proč je třeba aby byly „zatím
neškodné“ není řečeno.
„Méně kontroverzní,
ale společensky nebezpečnější je přiblížení k Číně a k jejímu modelu
společenského a hospodářského uspořádání: již teď celá řada byrokratických elit
neboli takzvaná bolívarská buržoazie (boliburžoazie) sní o "čínské
cestě" k dosažení ekonomického rozvoje. Jinými slovy, sní o kapitalismu
bez přívlastků a bez práv pro zaměstnance a životní prostředí v prostředí
monokracie vládnoucí strany.“ Sny o čínské cestě mohou být sny
bezvýznamné nové a staronové skupiny zbytnělých byrokratů a neadekvátní
odhad autora. Vývoj ve Venezuele nenasvědčuje, že by je bylo třeba brát
vážně a v čem se bolivariánská Venezuela, třeba jen náznakem, přiblížila
čínskému modelu společenského a hospodářského uspořádání je záhadné,
o kapitalismu bez přívlastků a bez práv pro zaměstnance a životní prostředí v
prostředí monokracie vládnoucí strany...sní spíše kapitalisté, nejen v
Latinské Americe. Komunální a komunitní rady nejsou na ústupu a je jasné,
že jsou vládou i Hnutím, jehož jsou nutnou součástí, podporovány.
“Communes
are a structure of community self-government. Adopted into law in 2010, they
are the latest part of the Chávez government’s efforts to build a separate,
participatory state apparatus referred to as the ‘communal state.’
The idea of the commune is inspired by the experiences of indigenous and Afro-Venezuelan people, as well as socialist ideas and the work of Latin American Marxist thinkers such as Peru’s José Carlos Mariátegui
The idea of the commune is inspired by the experiences of indigenous and Afro-Venezuelan people, as well as socialist ideas and the work of Latin American Marxist thinkers such as Peru’s José Carlos Mariátegui
Comrade Chavez, If You Want
to Know What Happened to the Communes, Ask the People zde
Upřílišněné
jsou obavy z nichž vychází požadavek „aby strana vyšla ze stínu
svého prezidenta, aby byla schopna autonomně formulovat svou politiku, nebyla
jen převodovou pákou své vládnoucí vrstvy. Avšak i v tomto ohledu se PSUV jeví
v zajetí vnitřních byrokracií, určitých forem klientelismu a jejímu vnitřnímu
demokratickému životu nepřispívajíani neustálé mobilizace proti nepřátelům bolívarské
revoluce. Všechny tyto fenomény tvoří překážky k tomu, aby se PSUV stala místem
lidové participace na formulování cílů, programů a prostředků bolívarské
revoluce.“ Strana je sotva pouhou převodovou pákou a zcela
nemístné je hovořit o její vládnoucí vrstvě. Problém stranické a
státní byrokracie existuje jako vedlejší efekt, kterému lze zábranit
v zemích, kde tento problém není pouhý vedlejší efekt, ale součástí
systému a vžití každodennosti, stejně jako klientelismus a korupce.Chavez
zdědil státní aparát se všemi chorobami, který nemůže změnit ze dne na den. Na místě je prostý návrh...co dělat ?...a srovnání
s dobou před Chavezem a opozicí ! Byrokracii lze prozatím pouze zadržovat,
vyvažovat, odzbrojovat, především aktivitou ve straně a hnutím zdola... a
využívat.
„Socialistický stát ma menší nároky na
množství úředníků, protože politiku a praxi iniciují, uplatňují a hodnotí
dělníci a společenstevní organizace sami a samostatně....
Kapitalistický stát podněcuje atomizaci
konzumentů ( a udržuje konzumentství kultury atomizovanými konzumenty. poznámka
jm), privatizaci společenských aktivit a zavádí tržní pravidla....
Socialistický stát by měl spoléhat na
lidskou solidaritu, kolektivismus, rovnost, participaci a veřejnou
transparentnost; prosazuje veřejné disputace a diskuse, veřejné vlastnictví a
spolupráci, demokratické rozhodování....Možná, že už více než 8 miliónů
dělníků dá přednost továrním výborům. Více než 30 tisíc dělníků může být
členy dělnických milicí. Přesto Venezuela zůstává kapitalistickou zemí. Zatím .“Lee Artz
“In theory, the ‘communal state’ is supposed to eventually replace the
bourgeois state. The new state will be subordinate to ‘popular power’ and
overcome the division between ‘civil society’ and ‘political society’ that
underpins the capitalist system. The emphasis on grassroots participation is
also seen as a departure from the undemocratic, centralist tendencies of some
previous socialist experiences” zde
Tím
nezamlčujeme problémy a neidealizujeme skutečnost.
Docela jistě
jsou na místě „mobilizace proti nepřátelům bolívarské revoluce“, ti
nepřátelé totiž existují, jsou ekonomicky i mocensky silní a vlastní
80% masmédií. Strana a Hnutí nesmí ztratit tempo a energii. Odbory
vzhledem k participační demokracii a ekonomice nemusí hrát roli jaká by měla
nebo mohla být potřebná v jiných zemích. Jejich význam a autonomii však J. Horňáček
podceňuje. Demokratická jednota revoluční fronty a soustředění sil v tomto
stádiu je zcela namístě; významem převažuje negativní důsledky a nevylužitelná
zanedbání. Jistá forma personálního propojení může naopak přispět k prosazení
požadavků odborů. Odborové organizace ve Venezuele
pochopitelně jsou nejen socialistické a chavistické, ale také silně
opoziční. Obavy z jejich podřízení vládnoucí vrstvě strany nebo vládě jsou tedy
nepřiměřené zde.
Program i činy Chaveze a chavistů
jsou jednoznačné a tvrzení /osočení/, že „spojovat Cháveze
se snahou vytvořit socialismus 21. století je nadsazené a v mnoha ohledech
mylné.“ se nezakládá na ničem. Utváření revolučního státu a socialismus 21.
století není jen záležitost ekonomiky, řízení a rozdělování nadhodnoty. Jde o
více. V Latinské Americe jde dokonce o více nežli socialismus, obzvláště
kodifikovaný a cizorodý. Na závěr J.Horňáček usuzuje, že pro Chaveze „hlavním
cílem je zajistit relativní blahobyt nejchudších vrstev, omezit vliv Spojených
států v regionu, posílit vlastní mezinárodní prestiž a vytvořit z Venezuely
mocného regionálního hráče. Jedná se o cíle legitimní a v mnoha ohledech
progresivní, jež byly v různé míře naplněny. Avšak bylo by chybou hledat v
dnešní Venezuele a politice jejího prezidenta zárodky, nebo dokonce naplnění
socialismu 21. století, který by měl být vzorem pro radikální levici.“ Zajisté
se jedná o cíle legitimní a nutné pro další vývoj revoluční reality.
Pro Chaveze je nejdůležitější zajistit
všem lidskou důstojnost. Odstranění chudoby je samozřejmou podmínkou a součástí
tohoto úkolu, ale nejde o “ konzumní socialistickou“ společnost, gulášový
socialismus nebo gruntovní blahobyt, jakoliv relativní, ale o lidskou
důstojnost, z toho vylývá ostatní.
V dnešní Venezuele pochopitelně dosud
není a nemůže být naplnění socialismu 21. století a sotva si to někdo ve
Venezuele myslí. Co má být vzorem pro krátkozrakou levici bez vize, která se
považuje za radikální a zůstává v zajetí lokálních a dobových schémat, podle
kterých posuzuje skutečnost vycházející z jiného, podstatnějšího a
transformujícího vidění a vědění, je problém této levice.
Chavizmus je jen počátek a ve Venezuele
předpoklad více - než socialismu.
Dodatky, doplňky, zdroje a doporučení
(V případě nefunkčních linků lze zdroj vygooglovat dle titulu).
The second way in which the
government is shaking loose the influence of private capital is by introducing
participatory democracy in numerous areas of the state. This is happening
through local planning councils, citizen participation in social programs, and
a variety of other institutionalized mechanisms for civil society involvement
in government (referenda, selection of high-level state officials, and citizen
audits of state institutions).
Grace Livingstone, Zadní dvorek Ameriky: USA a
Latinská Amerika od Monroeovy doktríny po válku s terorem
Most within the National Network of Commoners would subscribe to what Azzellini
calls the ‘bottom-up’ perspective, which views the Chávez government as
creating the enabling conditions for building popular power, but sees the
ultimate goal as moving beyond the (bourgeois) state form.
See this article by Atenea Jimenez ( Spanish, English translation). Following the October 2012 elections, Chavez reprimanded his cabinet
for the lack of progress on stimulating the construction of the communes and
asked his newly nominated Vice President, Nicolas Maduro, “Where are the
communes?” In this piece, Jimenez responds that the communes are alive and well
but that their work has been under-recognized for various reasons. They also
discussed the creation of a communal state department to articulate with other
organizations in the region and globally, with the goal of combating
imperialism and working to create socialism at the global level.” zde
Rebecca McMillan and Calais
Caswell
Clara Irazábal and John
Foley, Venezuela Communal Councils and the Role of Planners
The “Assemblies of
Revolutionary Militants in Solidarity with Chavez”, held throughout the
country, also aimed to raise awareness of the contents of the national
constitution, especially articles dealing with the presidential inauguration
and the declaration of absences.
Organisers indicated that
this exercise of mobilisation and consciousness-raising was in reaction to
the stance of the right-wing opposition, who claim that the delay in Chavez’s
inauguration amounts to a “violation” of the constitution and a “coup d’état”,
and have called for a “massive” demonstration in protest.
In this capacity, Dario Vivas,
PSUV Coordinator of Mobilisation, made a call “to all revolutionaries to be
very aware, organised, disciplined and united…to defend the nation”.
Planning the Next 6 Years
of Venezuela
The Ministry of Popular Economy became the
"Ministry of Communal Economy" in 2007, and was merged into the Ministry of Communes and Social Protection on 3
March 2009, along with the Ministry of Participation and Social Protection. Consejos Locales
de Planificación Pública
http://monthlyreview.org/press/books/pb1696/
The Challenge and Burden of Historical Time
The Challenge and Burden of Historical Time
Komentáře