Josef Mikovec: V nejednoho boha věřiti (ne)budeš
(polemické poznámky k článkům Tomáše Hříbka) Český atheismus je nejčastěji v blízké souvislosti se světem viděným skrze ucho půlitru. Což je zcela pochopitelné v ,,intelektuálních" kruzích, které vystačí s málem i v době kdy oficální buranství není příznakem pokrokovosti.Vedle toho lidový i neurotický český katolicismus má alespoň jistou poezii a zhrublou etickou praxi pod dohledem a může přežívat díky kulturnímu bohatství nahromaděnému staletími. Je však zarážející, jestliže se v blízkosti primitivního, zchudlého ateismu octne dobrovolně filosof vzděláním a z profese, který vystačí pouze na souchotinářsky přežívající vyhublé náboženství stejné cenové skupiny. Ani jedno z obou uskupení nedojde dokonce k vlastní beletrii a zátěž myšlení rozhodně nepřipustí. Intelektuálové katoličtí i katolíci středostavovští s Demlem, Durychem, Reynkem a legiónem dalších vynikajích umělců a myslitelů a dědičnou filosofickou tradicí dle individuální dosažitelnosti za zády, povětšinou js...