Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala - 14. 1. 2010
- See more at: http://blisty.cz/art/50787.html#sthash.6E2MXbLu.dpuf
"Vědec Ray Kurzweil tvrdí, že lidé budou
schopni do dvaceti let dosáhnout nesmrtelnosti, prostřednictvím nanotechnologie
a zvýšeného porozumění funkcím lidského těla."
"Aging is a barbaric phenomenon that
shouldn't be tolerated in polite society."
Aubrey de Grey
"Ideological forms are not the product of
consciousness but rather produce it."
Prezentované
představy o budoucnosti kapitalistické společnosti, pokud nemají
propagandistický charakter, bývají nejčastěji značně pesimistické až
dystopické, nebo ztrnulé. Paradoxně, avšak jednoznačně v souladu s tím, se Ernst Mandel domnívá, že víra ve všemohoucnost technologie je
specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Ten - kulturně zcela vyprázdněn,
hrdý na svoji prázdnotu, plochost a koncentrované zbytkové epigonství ode dna,
zdánlivě neideologický a nadideologický - už jinou možnost ani nemá. Vytváří
tím sebeklam objektivity, dějinné nutnosti, vědeckého opodstatnění včetně
zajištěné transparence vědecky řízeného vývoje, nevyhnutelnosti,
nezadržitelnosti a neporazitelnosti.
V tom byly buržoazní inteligibilitě poplatné a
přestárle setrvávají, nebo jsou obnovovány i některé formy marxismů.
Psychologický efekt je nenahraditelnost, univerzální legitimita, sebejistota,
vyvolenost a nezpochybnitelná morální nezasažitelnost. Selektivní hodnota
programového optimismu je značná. Poněvadž současné vize a zpřístupnělé
sebereflexe kapitalismu jsou častěji pochmurné, je to poněkud, avšak pouze
zdánlivě nepřesvědčující. Pochmurné a katastrofické jsou především pochopitelně
ty určené pro přesvědčování a internalizaci žádoucích morálních a
intelektuálních deformací v masách, neboť "Control the Culture is to
control the Future", jak říká John Gray. Je jich však bohatě i v
seriózních publikacích předpovídajících a vykreslujících budoucnost kapitalismu
jeho stoupenci. Dokonce domyšleny do důsledků jsou dystopickými nebo
odstrašujícími i ty předvídané nebo požadované hlasateli a projektanty devatera
vln a nových pozitivních, třetích a dalších cest do přespolních dálav.
Teleologie trvalé přítomnosti a seberegulujícího systému konce dějin je stejně
děsivá jako Waterworld. Jistou předpisovou porci naděje a optimismu poskytují literární a pochopitelně
častější a přístupnější filmové dystopie, zjevně či skrytě politické, ve
kterých navzdory víře ve vědu a technologii důsledky neblahých vědeckých pokusů
a různé formy technototalitarismu občas odstraňují, respektive porážejí, lidsky
výrazní, nedostatečně infikovaní jedinci. Vyjímečně se realisticky ukáže jejich
odboj i výhra coby předem zakalkulované, nebo zcela zbytečné. Ani v tom není
žádný rozpor, více "Archeologie
popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti čili Bourne, sovětoidi, Srbové,
klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.". A není tomu tak
bezpochyby jen v literatuře a filmech. Na téma funkce, role a vlivu
masmédií, především televize a filmu, existuje nespočetně studií, článků a
teorií. Ty které se snaží o důsledný objektivismus bez hodnocení a zařazení,
což se vylučuje, až po ryze úzce politické nebo subjektivní. Jejich
ideologičnost, chtěná či nechtěná, stejně jako chtěná či nechtěná ideologičnost
a politická funkce filmu a televize, jsou povětšinou neviděny a/nebo popírány.
Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, v masmediální produkci
zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná
strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících,
symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější,
účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické
podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání
klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově
trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní
kulturní metastáze. Mandel se tedy nemýlí, víra ve všemohoucnost technologie
zůstává přese všechno specifickou formou buržoazní ideologie pozdního
kapitalismu. Nyní však kontrastně a kontradiktorně, spolu s odvoláváním se na
nezměnitelnost lidské povahy a neexistenci nekapitalistické alternativy,
nezbytně provázena katastrofismem. Nutně však předpokládá nevlastní víru ve
vlastní víru a sociální podmíněnost.
Víra tvá tě neuzdraví
Víra v samoregulaci kapitalismu a šťastný vývoj
kupředu a výše, díky vědě a technice a navzdory zájmům a cílům mocenských
center, je nezdolatelná navzdory všem zkušenostem i jednoduché logice.
"Kelly envisions a future with radically
different forms of social and organizational control. In this future world,
control is dispersed in highly pluralistic, open and decentralized systems. . .
. [W]hereas Kelly is correct to see unity in all complex systems, there are
also differences that he collapses; e.g., capitalism is something of a self-organizing
system, but its dynamics are also shaped by class struggle, competition between
major economic units, and complex interaction between economic and political
institutions, unlike any natural system." Kelly's chapters on the economy
are wholly uncritical and say nothing about such things as exploitation or
monopoly control, and not much about ecological problems. He has little sense
of how power operates and of how big organizations manipulate the economy and
polity for their own ends. It is indeed not clear to us how an economic system
can be self-organizing when it is shaped by giant corporations, quasi-monopoly
control of key technologies, and the state."
Sci-fiósní vlnění
Tvorba
a výroba sci- fi je samozřejmě podmiňována a regulována vytvářením poptávky z
důvodů obchodních, požadavky ideologických aparátů, psyop a psywar stratégů,
manipulátorů a mind managers globální oligarchie globalizující se
korpokracie. Rovněž v dobách našich lepších zítřků sotva mohly v zemích
východního bloku vycházet sci- fi ideově nepřiměřené. V tomto případě však
naději a víru nevlévající. Budoucnost byla vstřícná, jiskřila dobrem a nebáli
jsme se. Western sci-fi obrážely často obavy, strach a úzkosti kolektivního
podvědomí ze Studené války i samotného systému. Nechtěná symbolika bouřících se
robotů, androidů a jiných umělých, kolektivních výtvorů nabývajících vědomí
sebe, svého postavení a role, je zjevná a výmluvná. Na dialektiku
strachu v literatuře 19. století a některé její příčiny upozorňuje Franco Moretti. Samovolně a
"přirozeně" vystupňovaná zostřená obdoba v současnosti má v podstatě
stejné příčiny. Dnes se však hůře využívá pro obhajobu statu quo. Přese všechny
uvedené nepravidelné faktory zdá se však, že existuje i jistá pravidelnost ve
výskytu utopických vizí možných nových světa řádů. Je to cyklus zhruba 50 -- 60
let. Nabízí se souvislost s Kondratieffovými vlnami a jimi podmíněnou kulturní
atmosférou. Všimněme si, že v eastern sci-fi je techniky jen tolik,
kolik je nutné, lidé zůstavají lidmi a nejsou přespříliš nahrazováni svými
výtvory. Technika a bio-technika jsou pod kontrolou a nebouří se.
Za masovost a kolonizaci
Z
mnoha analýz a hodnocení, jen pár úryvků z článku Gregory Renaulta
"Science fiction is more than just Buck Rogers ":
"Like most modern literature, science
fiction is concerned with the alienated human condition, yet it articulates
this concern in a distinct manner, as a form of literature concerned with the
implications of the problems engendered by industrial society."
"All
facets of everyday life under modern capitalism feature aspects of repression,
dominance and reification in constant tension with and opposition to other
aspects, the struggle for autonomy and creativity. This dialectic of domination
and liberation is readily seen in struggles of national liberation, class
conflicts, the politics of the family, and movements for sexual liberation, to
cite the more prominent contemporary arenas. Though usually treated as mere
ideology or even propoganda, the cultural sphere is another equally important
area of our experience filled with the conflict and tension which result from
dehumanized life in bureaucratic capitalism. Cultural politics engaged in the
service of human liberation begin with the exploration of this dynamic, tracing
out the salient forms and functions of cultural contradictions, and relating
them to society as a whole."
"The
transition from competitive to monopoly capitalism marked by the advent of
rationalized mass production, mass consumption and media mass culture retains
this cultural dialectic. Appropriation of popular culture's literary formulas
into mass culture is paralleled by the erosion of bourgeois high culture, even
as subjectivity in general retains an ambiguous ideological tension between affirmation
and negation of contemporary life. The Six-Million Dollar Man may affirm
literally the mechanical dehumanization we all figuratively feel, and portray
as natural and desirable the use of unrestrained power by the state; at the
same time it overtly recognizes the reduction of life to an instrumentalized
subservience whose only expression is both quantitative and monetary. The
reverse is the case for New Wave music, from the start an ambiguous revolt
which partook of the very elements against which it struggled, but now co-opted
by jaded aesthetes who, in the rush to catch the latest market-managed
"counter cultural" fad, rob it of its authenticity by ripping it from
the social context within which it derives relevance as a gesture of frustration
and resistance".
"Mass
culture is a historically specific form of social signification, predicated on
the technical, economic and cultural transformations brought about by
industrial capitalism. The colonization of the cultural sphere begins in
earnest with the transition from competitive to monopoly capital: work
relations are rationalized by "scientific management"; concentration
and centralization of capital gives rise to the corporation, with application
of the detailed devision of labor to management producing specialized marketing
agencies; mass consumption is pushed via new media advertising images into
previously safe areas of life; family relations and character structures
crumble under the onslaught of the market and in response to the increase of direct
state intervention into the affairs of everyday life. Thus, even as the form of
mass culture dialectically combines formulas with originality, its content
combines repression with disclosure, identification with estrangement, and
affirmation with negation. The examination of one form of mass cultural
literature, science fiction, reveals its specific location in this cultural
dialectic".
Každý v čísle množném a/nebo všichni v čísle jednotném
Čeká
nás tedy transhumanismus, který bude konvergencí evoluce, humanismu a informační
technologie,
posthumanismus, extropismus, technologická singularita, nanotechnologie,
biotechnologie, nanorobotika, pokročilá informační technologie, hardware a
software nad schopnosti laické představy, umělá inteligence, robotika, do
každodennosti včleněná virtuální realita a do virtuální reality včleněná
každodennost, simulace, uploading, kyborgizace a augmentace lidského organismu,
nekonečné prodlužování života neboli Indefinite lifespan až... imortalismus, techno-immortality, nová kosmologie, expanze lidstva
do vesmíru, mimozemská inteligence, sociální důsledky technologického rozvoje,
explosivně prudký rozvoj vědy a technologie obecně, digitální osobnost a další.
Snad Metaman, Global brain, nezastřený Bod Omega .
Nookracie, tak jak ji definuje Mikhail
Epstein:
[ Mikhail Epstein defined it as "the
thinking matter increases its mass in nature and geo- and biosphere grow into
noosphere, the future of the humanity can be envisioned as noocracy--that is
the power of the collective brain rather than separate individuals representing
certain social groups or society as whole.
Bezkonečné
biotechnické převtělování do klonovaných alter ego's všech životních období
všech předcházejících životů s trvalou i limitovatelnou a obnovovatelnou pamětí
a rozšiřitelnou a flexibilní identitou, a doufejme, že exocentrický
neotransmodernismus.
Neobejdeme se bez cestování v čase a
trans-personální identity! Troufněme si tedy předvídat a požadovat ( ! ) i
simultánní multipersonální existenci!
Vstupili jsme do éry neurokapitalismu?
Aby to nebylo příliš jednoduché, jedním skokem, a
hlavně
se nic cestou nezanedbalo:
"Na scénu vchází tucet
nových vědeckých disciplín, které začínají slůvkem neuro: neuroantropologie, neuropedagogika,
neuroteologie, neuroestetika či neuroekonomie. Jejich sebevědomý nástup je
příznakem uzurpátorské aspirace neurologie stát se nejen přírodní vědou
o člověku, ale vůdčí vědou jednadvacátého století. V pozadí této
aspirace figuruje přesvědčení, že veškeré lidské chování lze odvodit
z činnosti nervových buněk a ze způsobu jejich uspořádání
v mozku.Třebaže univerzální platnost tohoto kréda je přinejmenším sporná,
máme dobré důvody se domnívat, že jsme vstoupili (nebo vstupujeme) do nové éry
kapitalismu -- do éry neurokapitalismu. Kapitalismus se jakožto ekonomická
opora moderních liberálních společností konec konců ukázal být nejenom
mimořádně pružným a odolným systémem, ale dokázal v každé fázi svého
panování vyvinout vědecké disciplíny a postupy, s jejichž pomocí se mu
dařilo analyzovat a podchytit "provozní závady" jím vyprodukovaných
subjektů a vrátit je zpět pod nadvládu svého nejvyššího imperativu -- do
neúprosného kolotoče nabídky a poptávky."
Ale i tudy vede cesta k nesmrtelnosti
jak
nás k ní bez pochybování a váhání povede neuroengineering - Bruce F. Katz, adjunct
professor at Drexel University, and Chief Artificial Intelligence Scientist at
ColdLight -
Jsou
však i bližší, zaručenější a bezpečnější nesmrtelnosti.
Osový věk
Přesto
však zůstává nutností zvyknout si pohlížet na vlastní úbytě a sepsi s
přibližujícím se zlomem věků.
Naposledy ve čtvrtém miléniu
Bezpochyby
jsme totiž coby aktéři a oběti v osovém věku neboli axial age (Ger.
Achsenzeit,"axistime"); k tomu též viz 1st millennium BC, 4th millenium BC a 10th millenium BC.
Patrně
jde o výraznější a nesrovnatelně přesažnější obdobu čtvrtého milénia.
Zbytková Metropolis a korporátní lid
Vidět
příliš daleko nám sice naštěstí není dáno, ale posoudit možnosti, především ty,
které se jeví jako zcela utopické a dystopické, by měla především levice. Ta,
pokud se nedrží archivovaných klasiků, věnuje se potěšitelně a bezkonkurenčně
kultuře, ale opomíná roli vědy a techniky. Na levém křídle bývá občas uvažováno
a někdy souzeno, že věda a technika samy povedou k
jistému druhu socialismu resp. komunismu, nebo jej nutně
umožní či dokonce
vynutí. Důvěryhodní optimisté jsou bez pochyb a předvídají, že v popřítomnosti
či budoucnosti "Autopotence and Superior Rationality Together Implies The
Negation of Selfishness" - Prophesying A
Future In Which Selfishness Negates Itself. Ponejvíce se na levém i pravém křídle zastává
postupná obsoletnost a neadekvátnost dosavadního systému pro budoucnost,
způsobená prudkým vědeckotechnickým rozvojem. Předpovědí a hodnocení je nemálo.
Pohlédneme-li do historie utopií a futurologie, vidíme, jak se v těchto vizích
zrcadlí doba jejich vzniku, kolektivní nevědomí, naděje, obavy, úzkosti, strach,
sociální problémy a traumata, kulturní vitalita a/nebo imunita; a také funkce
psychosystému. Kupř. takřka šokující a do značné míry i dnes aktuální
"utopické" schéma, rozhodně ne pouze dobovou vizi a plán z 19.
století, s nemalou příbuzností s engelsismem, jehož autorem je spolu s dobou,
nenáhodně, bystrozraký vynálezce žiletek a zakladatel Gillete Safety Razor
Company, s úderně symbolickým jménem King Camp Gillete.
Vše pod kontrolou
Jeho
"socialistická projekce" dnes působí spíše jako dobrácká dystopie a
předvídavý naivní sociální realismus, ale rozhodně nevyvolá nadšení a část
marxistů zachmuří.
"...human drift is simultaneously away
from centers of intelligence, and toward the corporate power that grow out of
them. What had once been small enterprises whose success was dependent upon the
unifying power of extraordinary individuals increasingly displaced that power
into a massive, depersonalized organizational structure that could increasingly
accommodate the reabsorption of alienated individuals as motor parts or
cogs.Thus, for Gillette, while competition leads to disproportionate success
for a small number at the expense of the majority, this success is converted
into a structure -- the corporate structure -- that, once freed from its
competitive interests, could become a new source of unity great enough to
encompass all of society -- a united intelligence or united company, or what he
would later call the world corporation. Competition, while feeding a dynamic of
drift and disintegration, nonetheless harbored the antidote to its own
destructive tendency.
..open competition must logically result in final control. Therefore,
competition has within itself the seeds of its own destruction; for with final
control of any product competition ceases. With the final centralization of
control in a totally unified rational organization -- a single corporation that
would manage all of society -- Gillette imagine a realized utopia. The World
Corporation would no longer take success in competition as its motive force, as
there would no longer be any external competition. They only purpose left would
be the continuous improvement of society itself..."
Neofeudalismus- demokratický fašismus - svět rovných
Až
příliš střízlivě vidí možnosti zítřka Immanuel Wallerstein. Ve své Capitalist Civilization
očekává tři možné formy budoucí společnosti.
Tou
první je neofeudalismus, ve kterém bezkonečná a samoúčelná akumulace
kapitálu byla zastavena a ukončena, ale současně nastolena rigidní sociální
hierarchie zajištující politickou stabilitu.
Druhou
možností je "demokratický fašismus" ve kterém svět je rozdělen
mezi elitu čítající zhruba 20_ a 80% zbytek.
Třetím
scénářem je decentralizovaný svět rovných, o jehož dosažitelnosti nás
Wallerstein nepřesvědčuje a nezabývá se ani otázkou realizace. Možnostmi vědy a
techniky se příliš nezabývá. Jako zlehčující ukázku doporučuji toto. .
První
a druhý systém se rozhodně nevylučují, mohou existovat vedle sebe i jeden v
druhém. Nedůslední futurologově mohou vidět svět, nejen v meziobdobí, složený s
paralelních systémů. Stoupenci věčnosti globálního kapitalismu vidí možnosti
tohoto systému ve vyšších stupních Megakorporativismu, nebo v rozvinutí do
Hyperkapitalismu planetárního Impéria v první vlně.
Poté
skrze nevyhnutelnou a nezbytnou planetární válku budeme druhou vlnou vrženi a
uvrženi do planetární demokracie, to jest hyperdemokracie, která je třetí
vlnou. A čtvrtá nebude. Nevylučuje se nenahraditelná planetární diktatura do
doby, nežli budou vytvářeni "noví lidé" odpovídající požadavkům a
potřebám hyperdemokracie a tržního hyperkapitalismu, který odstraní dosavadní
nedostatky systému a učiní irelevantním úsilí nynější, dosud embryonální
levice.
Transhumanismus,
nanotechnologie, klonování atd. v tom sehrají
podstatnou roli. Pokud jsou nám známy i pouhopouhé nynější možnosti manipulace
a kontroly, dokonce i ty zcela netechnické, pak je proč se bát a děsit údělu a míry
zodpovědnosti, ke které jsme byli odsouzeni . Samotná sledovací a eradírující technika, která
je dnes běžná i v
literatuře a filmech ze současnosti, podle všech pravidel spíše předvčerejší,
nebo pouhý díl té, která ve skutečnosti existuje, vyvolává nedůvěru v
jakoukoliv hierarchizovanou společnost přítomnosti, natož Nadimpérium
budoucnosti. "The Real
Terrorism is This Occupation". Lidštější možností je předvídaná blízká ekonomická revoluce tzv. Natural
capitalism.
Alternativy alternativ
Smutné předpovědi, včetně světového státu
blahobytu. Zajímavé je, že katastrofické období mnoho předvídajících vidí v
letech 2015-2050.
"Stejně jako Wallerstein,
vidí Walter Goldfrank v kapitalizmu fatální rozpory, které jej patrně zničí.
Přestože shledává pravděpodobnost nástupu socializmu ve střednědobé
budoucnosti, vidí i jiné alternativy vývoje. Jako možné uvádí čtyři scénáře
celosvětové budoucnosti: Barbarismus 1, barbarismus 2, socialismus 1 a
socialismus 2. Barbarismus 1 je nukleárním holocaustem a jeho největší
nebezpečí vidí v období 2015 - 2050. Barbarismus 2 je globálním fašismem, který
by byl variantou světového pořádku vybudovaného podle vzoru Hitlerova Německa
nebo Stalinova Ruska. Socialismus 1 je celosvětovým státem blahobytu,
vystavěným podle vzoru dnešního Švédska. Tento systém by byl dosud
převládajících rysech kapitalistickým, ale silně levicově zabarveným vedeným
jakousi světovou sociální stranou. Socialismus 2 je světovým státem
demokratického socialismu. Moc kapitalistů by byla eliminována kontrolou
pracujících nad podnikáním. Ekonomická rozhodnutí by nebyla motivována snahou o
profit, ale racionálním hodnocením potřeb člověka. Goldfrank jde dokonce tak
daleko, že se pokouší určit, jak pravděpodobný je každý z těchto scénářů. Podle
jeho názoru mají jak barbarismus 1 tak barbarismus 2 šanci realizace 15%.
Socialismus 1 má šanci 50% a socialismus 2 20%".
Nedávná budoucnost
Ani světový reáldemosoc. stát nadšení nevyvolá. Supergulášový
hybrid by měl nedostatků více, nežli je uvedeno. Není tedy zapotřebí čekat na
jeho pád.
"Ve scénáři světového
demokraticko-socialistického státu vidí Warren Wagar mnohé problémy. Především
je to velká byrokracie, homogenizace a růst moci státu. Vlastní váha a
neefektivnost superstátu vedla podle Wagara v jeho
poloprognostické-polofantasktní Krátké historii budoucnosti (Short history of
the future) k jeho sebezničení a vystřídání globální societou tvořenou mnoha
tisíci obcí s různými variantami uspořádání, především s formami přímé
demokracie. Ideologicky
by se takový svět přesunul od globální racionality a realismu spíše k formám
ekomystiky a new age. Jestliže Sanderson nazývá tento Wagarův scénář
společností new age, podle mého názoru je spíše Marxovým komunismem. Podle
Wagara byl totiž globální socialistický stát se svým vytvořením nového člověka
se změněnými hodnotami nutným předpokladem k tomuto kroku. Navíc nedošlo k
obnovování kapitalistických státečků, ale spíše k vytváření netržních duchovně
zaměřených lokálních ekonomik."
Stanislav
Holubec, Několik předpovědí budoucnosti: Fukuyama vs. Wallerstein a
další...
Krotkost uvedeného Goldfrankova
"socialismu" 1 a 2 může laskat nepřátele socialismu skutečného.
Globální společnost tvořená "mnoha tisíci obcí s různými variantami
uspořádání, především s formami přímé demokracie" by skutečně spíše
odpovídala Marxovu komunismu nežli světový neosocdem velestát. V článku S.
Holubce jsou rovněž úvahy o roli, jakou by hrál případný kontakt s
inteligentními bytostmi z jiné planety. Toho si v této souvislosti u nás
málokdo chtěl všimnout, ačkoliv to je i axiolologicky významné. Mimo sci-fi
něco nepřímého se najde u Bondyho. To hlavně právě ve smyslu axiologické
nezbytnosti. Pokud jde o sci-fi easterny, máme je v češtině dokonce i v podobě
soudružských návštěv odjinud, z nedohledna, jakož i z minulosti. Dnes
už to má pouze kouzlo nechtěného a ilustrace Zdeňka Buriana vyvolávají palčivou
nostalgii. To už dnes nikdo tak pěkně pro pionýry, mládež a pracující lid
nenapíše.
Věcně i esteticky zmíněného Warrena
Wagara a jeho Substancialismus Stručných dějin budoucnosti
doplňuje a vyvažuje Gilles Dauvé, autor "Eclipse and Re-Emergence of the
Communist Movement", který napsal první verzi
pod jménem Jean Barrot. Pokud jde o fašismus, který dokonce i dle velmi
umírněného klasika možné nadcházející doby, George Orwella, je
extenzí kapitalismu, tento má před sebou různé varianty, často k
nerozlišení od hyper-- super- trans-demokracií planetárních kapitalismů.
.
Království jinak rovných
Možnosti přežití globálního systému
nesocialistické společnosti jsou dokonce viděny jako jedině možné coby jedna z
forem fašismu. Jde o tzv. "transhumanistická" fašistická
království, jejichž doba je považována za velmi zajímavou:
"As communities become more and more
independent, thanks to advances in micro-production, biological ideals will
take precedence in such mini-civilizations, after basic needs and desires are
fulfilled, creating a plethora of "tranhumanist fascist kingdoms". Perpetual
war will embroil the world, pushing genetic advances faster and faster, beyond
a safe speed. We sit at the cusp of genetic wars brought about by the rising
costs of energy (which rolls into tribal survival mode), the declination of the
nation-state as a day-to-day actor in our lives (a pirate has no rules to live
by), and a society incapable of managing the psychological trauma of the
dramatic loss of social status in the world created in the Oil Age (aka: safe
global travel). So, less missile defense and more CRAM/Avenger, less nuclear
sub and more fishing boat launched Shkval-esque torpedo, less centralized,
planned communities and more Nader Khalili wanna-be styled forts in resource
rich regions, all under a rising biological sun. These will be interesting times...
Toto
tedy budou zajisté velmi zajímavé časy.
Všimněme si ilustrativní ukázky Nader Khalili
wanna:
v podobě nevážné:
Budoucnost přibližného fašismu
Rozhodně budoucnost fašismu v přibližné, nebo
vědecko-technické podobě hyper - fašismu, kyber- fašismu, transhumanistického fašismu
neboli overhumanismu a "Transcendental Fascist society and
utopia" není nikterak zahrazena, naopak. Technopolní
mesianismus i kalkulace kapitalismu jej předurčuje ke kvalitativní transformaci
z pouhe romantizující politické podoby zaměřené nostalgicky i pragmaticky do
poměřující, inspirující a stimulující minulosti, k technizující a chladně
vědecké podobě konvergentní budoucnosti. Původnější, historický však
reformovaný fašismus, vedle "utopického" technopolního hyperfašismu
může plnit svou doplňující, vyvažující, iracionální,
estetizující a průvodní "kritickou" roli. Jeho dalšími
úkoly je vytvářet potřebné náhradní i náhražkové komunity nabízející i stylový
"heroismus a spiritualitu" nadlidství(?) ve shlucích
atomizovaných jedinců. Dále má vytvářet druhotné neskryté elity, exaltaci,
působivě formující mythopoesis, přístupnou aristokratičnost a grandeurství,
militantní politická komanda, kamaraderie a vitalizující kamarily pro nasazení
a selekci. A být intelektuálním a estetickým majákem pro ty, kteří jsou
jinak nežli pouze konzumentsky a pracovně zužitkovatelní. Jak
je bez tajností předpokládáno. A pochopitelně být svodidlem pro
zdokonalené brutální primitivy, agresivní psychopaty a ty, kteří touží po
sebeztrátě ve značkovém davu, budou-li v "transhumanistické a
transhumánní" společnosti tací potřební a možní. Samozřejmě fašismus bude
i nadále také plnit funkci přizpůsobenou, ale v podstatě stejnou jako v
minulosti. Částečně jinou funkci může plnit tzv. "metapolitical fascism",
pro který lze i přiměřeně vydestilovat, dochutit a obarvit, zčásti dokonce také
ideové základy euroasianismu, je-li
patřičný úmysl.
Permanentní fašismus v záloze
Optimistům je třeba připomenout, že nejsme pouze
v krizi hospodářské; šance fašismů a jejich případná potřeba mohou být tedy
větší nežli v minulosti.
"Fascists of any denomination are not
alone in believing that deep structural problems threaten the sustainability of
the present "hegemonic system" in the West, notably escalating
ecological and resources crises, and the demographic explosion in the "two-thirds
world" (often called the "third world," even though in terms of
population it is far bigger than the first world). Nor can it be denied that
mass immigration and globalization pose threats to established national and
cultural identities. There will thus be no shortage of empirical data to
convince those with a fascist mind-set that we live in an age of decadence and
that "our" only hope lies, sooner or later, in a total palingenesis
capable of pioneering a new type of modernity while preserving ethnic roots,
cultural identity, and belonging. Given the unusual capacity of fascism for
eclecticism and adaptation, it seems likely that, at least in its
metapoliticized, internationalized, and groupuscularized permutations, it will
continue to thrive as a permanent, though marginalized and ineffectual, part of
the political and social subculture of civic society throughout an increasingly
Europeanized (or Americanized) world. It will thus continue to generate a
steady flow of fresh ideological specimens to occupy political scientists and
historians of ideas for the foreseeable future".
Závěr
postrádá předvídavost.
Nové vzorky k vyzkoušení
...It would be easy to simply brand the main
overhumanist writers as fascists (or neofascists, or neonazis), but that would
not give the full picture, even if that seems to be their personal, cultural
and political background, and even if some have gone as far as to publicly
label themselves as fascists, or to describe the "much despised"
Waffen SS as "a model for the future, a European army of political
soldiers". Italian author Giorgio Locchi is a much quoted source of
inspiration for the overhumanists. In his "Political Expression and
Repression of the Overhumanist Principle" he explains that "one
cannot understand fascism without realising, or refusing to admit, that the
so-called 'fascist phenomenon' is nothing but the first political
manifestation of a larger spiritual and cultural phenomenon, which we can call 'overhumanism'"?
D'Annunzio, Gabrielle - Wagner, Richard
.
Dokonce i Martin Heidegger je v souvislosti s problematikou techniky a vztahem
k nacionálnímu socialismu označován za teoretika digitální budoucnosti par
excellence. (Viz Arthur Kroker, Hyper-Heidegger.) Samotná jména těch, kteří tvoří
intelektuální ohraničení a kulturní týl pro možný fašismus budoucnosti, by
zaplnila několik stránek, tedy uveďme jen ty nejznámější, kteří bývají
právem nebo neprávem jako takoví označováni:
"Martin Heidegger's ontological
fascism, Nietzsche's hierarchical nihilist immorality, Ezra Pound's
masterful cantos of mythic/structural fascism and his adhorence of usury, TS
Eliot's social critique of Western Civilisation as `waste land' filled with
`hollow men' and his call for conservative renewal, DH Lawrence's
sexual, frenetic and animalistic `fascism without bullying', F. Scott
Fitzgerald's critique of the bourgeois, and call for a new Romantic elite, Wydham
Lewis's vortex of forces and iconoclastic outsider fascist modernism, Yeats
mythic nationalist poetry, geared theory of history and fascist visions, Celine's
masterful misanthropy and avant garde literary agression, Curzio Malaparte's
literary complexity and his architectual interests, Yukio Mishima's
Japanese vision of fascism with Emperor worship and a new military elitism, Knut
Hamsun's pastoral, green and proletariat fascism, the eugenic theories of Sir
Francis Galton, the Social Darwinism of Herbert Spencer, the
scientific monism and artwork of Ernst Haeckel, the focus on the
purifying and fertilising power of Violence to be found in Sorel, Oswald
Spengler's Hegelian/Historical synthesis and warning of the Decline of the
West, and lastly warrior poet Gabrielle D'Annunzio's first synthesis of
the fascist minimum during the taking of Fiume. I can go on, and on, like this.
Further figures like Ernst Junger, Carl Jung, Luigi Pirandello, Richard
Strauss, Richard Wagner, Arno Breker, Timothy Findlay, Mario Sironi, Charles
Peguy, Ernest Renan, Paul de Lagarde, Charles Darwin, Rene Guenon, Julius
Evola, Vincenzo Cardarelli, Maurice Barres, Giovanni Papini, Mircea Eliade,
Georges Dumezil, Jose Antonio Primo De Rivera, Oswald Mosley, Leni Riefenstahl,
Arnold Fanck, Moeller Van Den Bruck, Francis Parker Yockey, Miguel Serrano,
Savitri Devi, Salvador Dali, Jean Cocteau, Robert Brassilach, Pierre Drieu La
Rochelle, JG Ballard, Max Nordau, Otto Weininger, Michael Moynihan, Bret Easton
Ellis, Alain De Benoist and even early Blanchot and Paul De Man...
all testify to a fascism that is far from an unintellectual and unartistic
movement".
Nemyslím,
že všichni uvedení jsou v seznamu právem. Rovněž bych nesouhlasil vždy s tím, v
čem má spočívat jejich přínos fašismu. Avšak i předvídané pozitivní přínosy
vědy a techniky blížící se popřítomnosti, i bez chtěného fašistického
směrování, znamenají současně problémy, které se jeví neřešitelné, a možnosti i
nevyhnutelnost zneužití při jednosměrném vývoji bez podstatných systémových
změn.
Šťastné setkání ♂ a ♀ totalitarismu
Maskulinní
a femininní dystopie ( ! ) a Utopie ( ? ) bezpochyby naleznou uskutečnění v
pevně zaklesnutém manželském objetí, to jest, maskulinním & femininním
totalitarismu. Blahopřejme!
V nadějný kolaps věří jihoameričtí optimisté
poněvadž:
"...it becomes evident the answer to the
true dimension of the world crisis in the twenty-first century. It means the
overcoming, not only of the history of capitalism, but of the existing history
up to now. Not only has the Cold War come to an end. It is also the end of the
world history of modernization. Not only this specific modern history, but the
world history of fetishist relations in general. Now, the modern
commodity-producing system has reached its historical barrier and discloses its
failure. A historical collapse of the system with all of its correspondent
social relations that expresses itself as a financial collapse, an ecological
collapse, a collapse of the society of labor, a collapse of politics and of the
national States, a collapse of the relations among sexes, collapse of ...
...Will it be possible to overcome this real abstraction of
value-dissociation? Will it be possible to go beyond the commodity-producing
system? Will it be possible to build a de-fetishized society, a society of
human emancipation?
Realisté
jsou navíc přesvědčeni o nevyhnutelnosti
návratů do budoucnosti, poněvadž naddeterminované dovršení předdějin, jehož jsme svědky,
přivádí na scénu a bojiště nezasažitelný prvopočátek. Pospolitosti, vize,
rituály, platnost a aktivizace kolektivního nevědomí, osvobozující vědomí
sounáležitosti v podobě původního nejúčelnějšího a primárně nejúspěšnějšího
lidského zřízení, nebo v současné transformované podobě umožňující spříznění
určením i volbou, vystupují jako zárodečná skupenství do blížícího se počátku
skutečně lidských dějin.
Vítězné
klasické revoluce a guerillové války zůstávají v Systému, pokud nevytvořily
nebo neumožní vytvoření revoluční kultury, nové spirituality a transcedence
tvořící jednotu s osvědčenou tradiční a především naddějinou spiritualitou a
transcedencí. Existence je osvědčení. V tom je kupříkladu Kuba na samém
začátku. Fidelova revoluce patrně byla, nebo se přinejmenším brzo stala, jen
součástí mocenského cyklu, z něhož se teprve po pádu východněblokového
státokapitalismu (pro nostalgiky a alibisty skorosocialismu) může vysvobodit.
"Postupné dobývání skutečné svobody vede
k vytvoření nového lidství a kvalitativně odlišné společnosti. Tato vize proto
poskytuje přesnější pochopení toho, co je v naší době v sázce".
Gustavo Gutierrez
Naděje nemá na co umřít
Další důvody pro optimismus nejen vůle jsou
nabíledni. Anokratické demokracie a nadstátní a globální megastruktury
plodící jim užitečné asociální nepřátele nemohou zvládnout nezmapovatelný
Čtvrtý svět, ani ten, který ve své původnosti vstupuje do dějin určujícím
způsobem, ani ten který prostupuje 1. a 2. svět, neteritoritoriálně vymezená
společenství "nového lidu" a nové senzibility, občanů vlastí bez
území, planetární kulturní diaspory, nepolapitelné roje Velkého odmítnutí
(swarms of Great refusal) i naddějinná společenství Velkého nepřijetí,
rhizomatické sítě prorůstající a prostupující globalizovaný úhor i asfaltovou
džungli Pozdního kapitalismu, spirituální nomády, poustevny novohermitů a
anonymních NMI (New monastic individuals)
zachraňujících,
ochraňujících a přenášejících nezpeněžitelné
hodnoty odstupované zmírající civilizace skrze monochrónní mezičas,
nedědičnou aristokracii bez predikátů a hierarchie, "třídu"
nezařaditelných beztřídních, inverzní avantgardu pochodující napříč
institucializovaným, třaslavým matrixem korporativní dominance, trvale
subversivní subkultury a další a další. Dominantní, deestetizující symbolika
části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující,
zužitkovatelné i nastavovatelné kultury "vyšší", má nepostradatelnou
funkci s přehlednými výsledky vylučujícími hodnotovou transformaci. Davos elite
culture, airport culture, homogenizace, vulgarizace, potřebná návyková
agresivita, výchovný katastrofismus, makabrosní projekce doby a zbytkový
politický kýč neoliberalistického Disneylandu, přecezený a filtrovaný
postmodernismus v lesklém balení pro spotřebitele všech stavů, uzavírají celou
epochu. Tragické zástupy moronizovaných klonů nepotřebují být konfrontovány!
Rovněž možnosti technokapitalismu i represivního i ideologického aparátu
vyhraněného do technofašismu, sledování, manipulace, politického plánování i
zobecnělé korupce mají své nepředvídané limity. Navzdory tomu, že i pouhopouhé
nynější formy a prostředky manipulace a kontroly, které jsou nám známy, dokonce
i ty zcela netechnické, se jeví jako neporazitelné. Nemluvě o těch, které
nanejvýše tušíme.
Více ZDE
Kultura je ve svých důsledcích vždy subversivní
Jistou prozaickou naději nám, jim i Vám, dodává
Fredric Jameson:
"Pokud jde o
konzumerismus, je možno docela dobře doufat, že jeho historický význam se
nakonec ukáže v tom, že pro lidské společenství bylo nutné prožít zkušenost
konzumerismu jako způsobu života už jenom proto, aby si místo něj zvolilo něco
radikálně odlišného. Avšak pro většinu světa nebudou sklony ke konzumerismu
objektivně dostupné; zdá se tedy, že jasnozřivá diagnóza radikální teorie
šedesátých let -- že kapitalismus byl sám o sobě revoluční silou vzhledem k
produkci nových potřeb a přání, jež systém nemohl uspokojit -- nyní možná
nalezne své uskutečnění v globálním měřítku nového světového
systému..." "Skutečnost, že se v politické a ekonomické oblasti
zvětšuje význam kultury, není způsobeno tendencemi k separaci či
diferenciaci těchto tří oblastí, ale spíše tím, že byly univerzálnějším
způsobem prosyceny a prostoupeny komodifikací (procesem převádění věcí na
zboží), která už nabyla schopnosti kolonizovat široké zóny kulturní sféry, jež
jí byly dosud ušetřeny, a které k ní byly z velké části nepřátelské a
odporovaly její logice. Skutečnost, že kultura se dnes do velké míry stala
byznysem, má za následek, že většina toho, co bylo obvykle považováno za
specificky ekonomické a komerční, se stalo také kulturním. Do této
charakteristiky je třeba zahrnout nejrůznější diagnózy konzumerismu či tzv.
společnosti obrazu" .
Romantická kulturní industrie
rovněž poslouží tím, že odmítá sloužit:
"Given the existing capitalist
determinants on the structure of the popular music industry, the record companies,
because of their economic importance, not only represent one moment in a system
where the music moves from artist to audience, but also generate both the
artist, as producer for the industry, and the audience, as consumer for the
industry's products --- and both as living facets of an ideology best described
as Romantic. Romanticism, whilst lived as being in opposition to capitalist
concerns founded on rationality and standardisation, in fact supports
capitalism by providing both an enabling rationale for invention and a
sustaining emphasis on the individual which allows cultural products to be
viewed as something other than simply more commodities. The Otherness of
culture in capitalist society may be viewed as the manifestation of the
necessary but repressed `irrational' qualities which bring into existence and
sustain the rational, ordered structure of capitalist practice. In the record
business, both the rational aspects of capitalism and the Romanticism of its
Other are highlighted by virtue of the highly developed capitalist nature of
the culture industry."
Neokulturní neobolševismus a polidštění láskou a bojem
V naprosto seriózní knize, Jacques Attali - A Brief History of the
Future: A Brave and Controversial Look at the Twenty-First Century,
se pokládá za samozřejmost produkce klonů, přesně jako dle návodu z
"extrémně", to znamená předvídavě (určitě neúmyslně) levicového
"sci-fi" filmu Ostrov - podrobněji "Kulturní
neobolševismus" v "Archeologie budoucnosti".
Na rozdíl od filmu však nedojde k chybám, které se by mohly stát osudnými ( ve
filmu "klonovaní Produkti z prvních várek mají některé lidské vlastnosti,
které nejsou nikdy příliš žádoucí ani u lidí nezakotvených v příslušné dobové
Inner Party, nanejvýše u trpěných užitečných souputníků a neškodných
privilegovaných projektantů sociálního solipsismu a morální lobotomie,
některých zaměstnanců "epistemologických kartelů", špiček a dabl-ou -
sedmiček ideologických a represivních aparátů".) ! Pokud jde o
samotnou Attalliho knihu, v té se minulost poněkud projektuje do budoucnosti a
tato "ždaná" budoucnost zpětně částečně přizpůsobuje minulost.
Ideologické legitimizování a alibismus jsou nabíledni.
Henry Kissinger uvedenou knihu označil za "Brilliant
and provocative".
Nedokončená harmonie
Svůdná a předvídavá je další filmová, zčásti
vlastně takřka dokumentární sci-nonfi o budoucí kolektivitě. "Nabízí se
velmi strhujíci nesobecká vize nového lidství, nedělitelné kolektivní
osobnosti. Každý je nyní více nežli pouhý jedinec nebo osoba ve světě osamělých
davů, více nežli pouhý / é Já. Nový svět je Harmonie. Zmizel zločin, války, vykořistování,
chudoba, dokonce i utrpení. Nikdo neubližuje ostatním, protože nejsou
žádní ostatní !!! Kdože si to vlastně dokáže nepřát? A proč? Jak bude
konkrétně vypadat tento zářivý Globální organický Metaman, jehož je dosaženo
díky biochemickým procesům v mozku, či jak se tyto změny v mozcích projeví v
organizaci "transhumánního" nadspolečenství přesažných, prolnutých
bytostí, se bohuželbohudík od nikoho z postižených nedovídáme. Pochopitelnou
podmínkou je přirozeně, aby nikdo nezůstal mimo. Přežít coby člověk,
jehož lidské bohatství spočívá v jeho lidské chudobě, lze pouze pokud naprosto
nikomu nedůvěřujete, neprojevujete žádné emoce, pohybujete se naprosto stejně
jako odlidštěním postižení a... neusnete !!! To nelze, pochopitelně moc
dlouho ani fyzicky, natož bez narušení lidskosti. Lidé se mění umocněnou
geometrickou řadou.Tuto lavinu se dosud odděleným podaří za minutu dvanáct
zarazit. Zavčas se podaří vyrobit vakcínu z krve imunního syna krásné
plavovlasé(!?) psychiatričky a zlikvidovat nákazu i následný synchronizovaný
kolektivní sen. Lidé se z plynutí do touženého planetárního organismu vracejí
do včerejšího světa zbytečné nevyhnutelnosti. Na svůj pobyt v nedokončené
Harmonii se nepamatují. V tisku vyléčeného lidstva jsou zase vraždy a vše
patřičné a náležité. 83 mrtvých v Bagdádu toho dne".
Budoucí světy lze jistě kombinovat a synkreticky vylepšovat
Narození imunních jedinců a výrobě vakcíny se po
tomto varování nepochybně podaří předejít. Kombinace jednotlivých systémů
budoucnosti lze samozejmě předpokládat, zvláště pokud bude potřeba skupinový
tmel a přesuny cílů.
Neutopický proletariát a světloplachá levice
Levice ponejvíce roli vědy a techniky podceňuje.
Po časech nadšení, optimismu, důvěry a oslnění zvolila světloplachost anebo
navozenou slepotu. Marx sdílel mnohé dobové projekce a do jisté míry i třídní a
všeobecný optimismus. Bezpochyby však byl v mnohém krácen a daleko za
humanističtějším, ale bezradným Jules Vernem. Jeho úvahy zůstavaly v rámci doby
poplatny zvolené rovině a nadějím, které nebyly pouze vládnoucí ideologií
vládnoucí třídy. Dle
idealizovaného podání
"Karl Marx believed that science and
democracy were the right and left hands of what he called the move from the
realm of necessity to the realm of freedom. He argued that advances in science
helped delegitimize the rule of kings and the power of the Christian Church,
and other Theocracies."
Nemohl
pochopitelně mít tušení o dalším směřování k věcem jako technological singularity, Abolitionism (bioethics), techno-utopia natož k "technototalitárnímu
dystopickému hyperkapitalismu".
Vlajki, Orwell, Kautský ....a kdo a co dál ?
Prozatím
jsme, nanejvýš a přinejlepším, přibližně pouze ve stádiu, které Karl Kautsky, předorwelliánský a podceňující nevojenskou funkci války, snivě předzvěděl coby Ultra-(super)imperialismus. K tomu jen extrémně stručně:
,,Kautsky said that one could apply to
imperialism the same that Marx stated about capitalism, which is, that the
monopoly generated the competitiveness and the competitiveness generated the
monopoly, in a furious competition, which led the financial groups to conceive
of the idea of the cartel. According to him, it wasn't possible that capitalism
would enter into a new phase, marked by the transference of methods of cartels
towards international policies, the phase of ultra-imperialism." The
theory by Kautsky has a notable logic: imperialism as the fruit of
industrialized capitalism needs to export its capital goods to survive, which
makes the conquering war an economic necessity, since it was necessary to
guarantee a market in which to dump the produced merchandise. The problem is
that these wars, with the competition between companies, were painfully costly.
Hence the audacity of the anti-vision: they had beaten each others heads so
much, that the major powers ended up forming a "universal trust, a unique
world state, subject to the capital finance of the victors, which would
assimilate all the rest".
.
Dnes už bývá hodnocen pozitivněji a jeho
předzvěst srovnávána s theoriemi Negriho, Hardta.
Permanentní, bezkonečná válka
se však pochopitelně,v tomto meziobdobí, jak
ostatně vidíme, nijak nevylučuje, ale naopak podmiňuje a stupňuje. Zcela na povrchu se dovídáme:
"There will be no peace. At any given
moment for the rest of our lifetimes, there will be multiple conflicts in
mutating forms around the globe. Violent conflict will dominate the headlines,
but cultural and economic struggles will be steadier and ultimately more
decisive. The de facto role of the US armed forces will be to keep the world
safe for our economy and open to our cultural assault. To those ends, we will
do a fair amount of killing".
"[A
look behind the philosophy and practice of Americas push for domination of the
worlds economy and culture. First published From Parameters, Summer 1997, pp.
4-14: US Army War College] Constant Conflict. US Army War College Quarterly.
Major (P) Ralph Peters is assigned to the Office of the
Deputy Chief of Staff for Intelligence, where he is responsible for future
warfare. Prior to becoming a Foreign Area Officer for Eurasia, he served
exclusively at the tactical level. He is a graduate of the US Army Command and
General Staff College and holds a master's degree in international relations.
Over the past several years, his professional and personal research travels
have taken Major Peters to Russia, Ukraine, Georgia, Ossetia, Abkhazia,
Armenia, Azerbaijan, Uzbekistan, Kazakhstan, Latvia, Lithuania, Estonia,
Croatia, Serbia, Bulgaria, Romania, Poland, Hungary, the Czech Republic, Pakistan,
Turkey, Burma, Laos, Thailand, and Mexico, as well as the countries of the
Andean Ridge. He has published widely on military and international concerns.
His sixth novel, Twilight of Heroes, was recently released by Avon Books. This
is his eighth article for Parameters. The author wishes to acknowledge the
importance to this essay of discussions with Lieutenant Colonels Gordon
Thompson and Lonnie Henley, both US Army officers.
Jednosměrnou
vyjasňující reakcí pak je toto. Vážnější je konstatování od
bezchybně kompetentního aktéra:
"THIS IS TOTAL WAR. We are fighting a
variety of enemies. There are a lots of them out of there. All this talk about
first we are going to do Afghanistan, then we will do Iraq, then we take a look
around and see how things stand. This is entirely wrong way to go about it...
If we just let our vision of the world go forth, and embrace it entirely, and
we don't try to piece together clever diplomacy, but just wage a total war...
our children will sing great songs about us years from now."
Jasnozřivý
Emil Vlajki v jisté orwelliánské tradici nazývá poloprovozní
krystalizaci tohoto období NTS "Nová
totalitární společnost". Bohužel jeho knihy v angličtině, francouzštině, srbštině a
chorvatštině jsou v českém a slovenském kulturním prostoru málo známy. Jednou z
výjimek je pan Petr Vittek, kterého tímto jednoduše provokuji
k napsání článku na toto téma. Do jaké míry jsou některé obavy neoprávněné a
pouze dystopické už s jistotou nikdo nezasvěcený nemůže vědět. Proto pro chvíle
oddechu a povznesení důtklivě doporučuji "Technophobia!:
science fiction visions of posthuman technology". Stručně oč jde, si přečtete v tomto shrnutí.
Pro
současnost umírněně: Petr Sak: "Dva
scénáře mediální civilizace, dvě vize digitalizovaného světa"
Snad
to ale nakonec přece jen bude pozitivní heterotopie namísto jediné zahlcující
Utopie a bez předcházejících zřetězených a fraktálních dystopií, čeho se
dočkají následníci člověka předdějiného, to jest současného, to jest nás.
Není alternativa, vy prostě musíte
"Modern propaganda isn't about controlling
the information to which people are exposed. It is about controlling the way in
which people will react to that information, and how they will act on it."
Dr. Volin
"ANY culture based on an abstract concept
(like power) has on lowest dominance level a HUGE counterculture."
Poděsí,
však neodstraší, ani když je viděno pouze to, co je křiklavě na samém povrchu naší komodifikované
(pod)reality.
"V dnešním světě však není alternativa, vy
prostě musíte konzumovat reklamu. A na přelomu osmdesátých a devadesátých let
se hodně lidí uchýlilo ke konzumaci v uvozovkách. Přistupovali k reklamě
víceméně ironicky. Ale i když se budete chovat tímto způsobem, tak vás dostanou.
Reklamní trh totiž přijal ironický význam svých sdělení jako jednu ze svých
pracovních metod. Tím vlastně dosáhl svého, neboť umožnil konzumovat reklamu za
současného předstíraného odmítnutí její pravé podoby. Prodali vám zboží a s ním
i způsob života. A proto jsem dospěl k názoru, že odmítnutí je jediným způsobem
obrany, ke kterému neexistuje alternativa. Je to denní propaganda na váš
úkor sloužící k vytváření profitu někoho jiného".
"Televizní studia a
rozhlasové stanice opěvují samotnou podstatu kapitalismu; v barvách
Technicoloru se nahrávají, přehrávají a upevňují zaběhlé normy, dominuje
myšlení průměru a jakákoli kritika pravověrného přístupu je vědomě potlačována.
Poklidná část protestů v Seattlu a v Praze se na naše obrazovky téměř nedostala
a firma Procter&Gamble výslovně zakazuje, aby se po její reklamě vysílaly
programy, které "by se divákovi snažily jakýmkoli způsobem naznačit, že
podnikání je chladné a nemilosrdné". Dramaturgové vybírají takové
programy, které zesilují účinek reklamy. "Kdykoli zapneme televizní
přijímač, implicitně legitimizujeme politickou, ekonomickou a mravní podstatu
společenského systému, jehož hnací silou je zisk".
Hertzová, N.: Plíživý převrat.
Praha: Dokořán. 2003, s. 15-16.
(Také viz - Analýza globálního kapitalismu: Smrt
demokracie: Srdce se na burze neprodává. Pavel Matocha, Časopis EURO ÚNOR
2004.)
Kodifikovaný narcisismus a kulturní mázdry
Většinou tato nekomplikovaná forma programování
stačí. Ba, i méně, pro jisté nenáročné vrstvy a newspeaková, spektáklová
souručenství a komplicitu, jistě a jednoznačně platí "že odmítnutí je
jediným způsobem obrany, ke kterému neexistuje alternativa". S tím se
počítá, prevence je účinná a "kulturní" mázdry postačující. Samotný
systematizovaný a kodifikovaný narcisismus se stal internalizovanou a politicky
výhodnou, mocensky i ekonomicky žádoucí ideologickou zřejmostí. Jsou ovšem i
jiné a náročnější možnosti nežli jednoduché odmítnutí. Na některé osvobozující
možnosti kulturní rezistence "working class culture" už před
půlstoletím upozornil, především v Culture and Society, dnes
už klasik Raymond Williams.
Také to jsou kupříkladu postkoloniální země s
jejich zkušeností, i když třeba dnes instruktivní pouze pro externího
pozorovatele, které dávají nahlédnout do přehledného mechanismu kulturní moci.
Dosud nepodlehly zcela odtažité profesionalizaci kulturní studie v Indii
a asijská renesance je stále pravděpodobná. Jistou historickou analogii
představuje helenistické období, kdy došlo k syntéze řecké a orientální
civilizace. Principy neporazitelnosti a osvobozující možnosti resistence
vůči memetickým kontrolním systémům a strukturám binární reality unilaterárního
světa jsou viditelné v latinskoamerické renesanci a
autopoiesis.
Neviditelná bojiště
"The reality in which [primal] peoples
move is itself mystical."
Lucien Levy-Brühl
Pro
fúzi setrvalé původnosti a uchovatelné západní kultury dneška nacházíme obdoby
v paralelních dějinách Latinské Ameriky. Osamělé západní křesťanství se
historicky neosvedčilo, podřadilo se služebně Systému. Každopádně jeho velká
doba je za ním a může být zachráněno nanejvýš jen zbytkově a ve spirituální a kulturní
podřízenosti. Dnešní zárodečná Levice, pokud je důsledná a resistentní, prvek
resistence představuje, ale zůstane integrovaná a zneužitelná, pokud nenaváže
na kulturu, která se osvědčila, přesněji, pokud se jí nestane a nebude zároveň
a především otevřeností pro novou kulturou. Neviditelným bojištěm zůstává
především kolektivní nevědomí.
Pesimisté z Frankfurtu
Ti
sice varovně, nebo spíše poraženecky, tvrdí, že už i estetika byla integrována
do Megamašinérie :
"The return of what was once termed
gunboat diplomacy in the first decade of the twenty-first century as part of
the "new global order" endorsed repeatedly and abstractly by George
H. W. and now George W. Bush's regimes could not have occurred without the prior
work of culture. In what follows, I make a simple, important point: US cultural
production, the work of what Max Horkheimer and Theodor Adorno termed "the
culture industry," conditioned American citizens to accept the undisguised
militarism and jingoistic nationalism now driving US foreign policy (Horkheimer
and Adorno 122). In its inevitably globalized forms, the US culture industry
continues to produce the deep divisions between local resistance and subaltern
imitation so characteristic of colonial conflicts from the age of traditional
imperialism to the neo-imperialisms of our postindustrial era. And the culture
industry today does its work in ways that encompass a wide range of nominally
different political positions, so that in many respects Left, liberal, and
conservative cultural works often achieve complementary, rather than contested,
ends. In this respect, little has changed since Horkheimer and Adorno argued in
1944, "Even the aesthetic activities of political opposites are one in
their enthusiastic obedience to the rhythm of the iron system"
John Carlos Rowe - "Culture, US
Imperialism, and Globalization - American Literary History 16:4 American
Literary History 16.4 (2004) 575-595 Culture, US Imperialism, and Globalization
John Carlos Rowe.
Ale
i zde, v kulturní oblasti, platí, že lze "vyvlastnit vyvlastňovatele"
a především "kolonizovat kolonizátory".
Pod praporem marxismu-verneismu
Mám zato, že vzhledem k očekávané
vědecko-technické nadrevoluci bude nanejvýše užitečné urychleně, nežli bude,
pokud už není, pozdě, vytvořit experimentálně krajně podnětný model marxismu-
verneismu. Integrující i dostatečně absorbující, kde třeba. Naneštěstí se
tak nestalo ve století devatenáctém. Rozhodně nemilosrdně, bez váhavosti,
nahradit Engelse a jeho ruské i sovětské a sovětoidní epigony a koryfeje (o
německo-rakouských nemluvě) J. Vernem, z důvodů analogických filosofickým
defenestracím Hegela a intronizacím Spinozy vykonaným Eugenem
Hollandem, Michaelem Hardtem, tišeji pak, zjemněle, souhlasným L.
Althusserem. Tím se umožní včasná syntéza, integrace a vstřebání
transhumanismu ve smyslu nejšírším. Díky cestování a putování v čase bude možné
tento nedostatek, ještě dokonce za života uvedených Novozakladatelů, napravit a
pak prožít 20. století lépe. Tak budeme připraveni na explosivní možnosti,
kterými máme být zasaženi ve století nynějším. Námět je vhodný ke zfilmování.
Autorská práva si plně vyhrazuji!
(Odsouhlaseno Hanáckým institutem pro rozvoj
lokálního surrealismu - situacionismu a reformu budoucnosti /s přihlédnutím k
trvalým změnám minulosti / .)
Kdyby Jules Verne četl Marxe
Dle předních marx-verneistických prognostiků
minulosti lze vidět budoucnost bez předsudků a bez přihlédnutí k vědě a
technice rovněž jako feudální barbarství.
" The early jacket copy for Julian
Comstock reads, in part, "If Jules Verne had read Karl Marx, then sat
down to write The Decline and Fall of the Roman Empire, he still wouldn't have
matched the invention and exuberance of Robert Charles Wilson's Julian
Comstock." Damn right.
Julian is the story of a world sunk into feudal barbarism, 150 years
after Peak Oil, plagues, economic collapse and war left the planet in tatters.
Now, America (grown to encompass most of Canada, save for deeply entrenched
Dutch and "mitteleuropean" forces in the now-verdant Labrador) is
ruled over by a mad hereditary president, whose power is buoyed up by the
Dominion, a religious authority that represents the true power in a nation
where the new First Amendment guarantees the right to worship at any sanctioned
church of your choosing.
Komplementární
četba na uspokojení z rovnocennosti je nepředvídající, politicky záměrná
dystopie Vladimíra Sorokina, Den opričnika, ve které chce být viděn věrný předobraz ruské budoucnosti.
Jules Verne, francouzský spisovatel
Podivuhodné cesty dějin světa
Pierre-Jules
Hetzel také vymyslel souhrnný název pro Verneovo dílo, a to Podivuhodné cesty
(Les Voyages extraordinaires), které měly podle něho "shrnout všechny
znalosti zeměpisné, geologické, fyzikální, astronomické, tak jak je shromáždila
moderní věda, a zpracovat tak barvitým a poutavým způsobem "dějiny
světa".
Verneismus -- stručná definice
je filosofie a ideologie vycházející z díla J.
Vernea. Tvoří ji obsah i forma, záměrné ideje i projevy kolektivního nevědomí.
Bývá neprávem proti sobě stavěn "mladý" a "starý" Verne.
Jde však jen o postupné zachycení a vyjádření několika atributů a aspektů
jediné homogenní a extensivní ideologie a filosofické optiky doby. Původní
ilustrace, ač od několika autorů, definují verneismus a jsou
neoddělitelné od textu. Platí to pochopitelně i pro dobové pohlednice použité
coby ilustrace. Didaktičnost, poesie, etika, důvěra v lidství prospívající
vědou a technikou. Nevyhnutelné vítězství dobra. Dobrodružství bez tragedií a s
návraty ke štastným počátkům. Naděje a víra v naději. Sebedůvěra tvůrců,
objevitelů a čestných. To vše představuje humanistické vrstvení evropské
civilizace v období předcházejícím třicetiletou válku 1914-1945. Soustředění je
především na vědu a techniku, role umění nevýrazná. To se dá snadno napravit.
Lze hovořit také o technokratických dobrodružstvích.
(S laskavým svolením Hanáckého institutu pro
rozvoj lokálního surrealismu - situacionismu a reformu budoucnosti. )
Úvaha:
"If Jules Verne had read Karl Marx, then
sat down to write The Decline and Fall of the Roman Empire, he still wouldn't
have matched the invention and exuberance of Robert Charles Wilson's Julian
Comstock".
Cory Doctorow
Kritika:
Roland Barthes's view of Verne as a bourgeois
with an obsessive desire to make a complete inventory of the material world
remains a valuable one.
(Na
téma Jules Verne a dnešek viz - Mark Bould, Rough
Guide to a Lonely Planet, from Nemo to NeoRed Planets: Marxism and Science
Fiction.)
Bezsmrtelnost nepočká
"Transhumanismus - Intelektuální a kulturní
hnutí zdůrazňující možnost, ale také víru, ve zlepšení podmínek lidského života
využitím rozumových schopností, které pomocí technologie potlačí proces
stárnutí."
"Copak nesmrtelnost, ale
bezsmrtelnost."
Anonymní český filosof řečený MultiverseGeorge,
v hostinci "U Šéfika", SLC, UT
A nemýlí se. Nesmrtelností je ovšem mnoho, lze si
vybrat.
One idea that has been advanced involves uploading an individual's
personality and memories via direct mind-computer interface.The individuals
memory may be loaded to a computer or to a newly born baby's mind. The baby will
then grow with the previous person's individuality, and may not develop its own
personality. Extropian futurists like Moravec and Kurzweil have proposed that,
thanks to exponentially growing computing power, it will someday be possible to
upload human consciousness onto a computer system, and live indefinitely in a
virtual environment. This could be accomplished via advanced cybernetics, where
computer hardware would initially be installed in the brain to help sort memory
or accelerate thought processes. Components would be added gradually until the
person's entire brain functions were handled by artificial devices, avoiding
sharp transitions that would lead to issues of identity. After this point, the
human body could be treated as an optional accessory and the mind could be
transferred to any sufficiently powerful computer. Persons in this state would
then be essentially immortal, short of loss or traumatic destruction of the
machines that maintained them.
Cyborgology
Transforming a human into a cyborg can include brain implants or
extracting a human mind and placing it in a robotic life-support system. Even
replacing biological organs with robotic ones could increase life span (ie pace
makers) and depending on the definition, many technological upgrades to the
body, like genetic modifications or the addition of nanobots would qualify an
individual as a cyborg. Such modifications would make one impervious to aging
and disease and theoretically immortal unless killed or destroyed.
Další
nesmrtelnosti následují.
Bezbolestně napořád
"In summary, techno-immortality is the
ability to live practically forever through the downloading of your identity to
a mindclone. Identity exists wherever its cognitive and emotional
patterns exist, which can be in more than one place, in flesh as well as in
software, and in varying degrees of completeness. While humans have never
before experienced out-of-body identity, that is about to change with
mindcloning. Along with this change will come something else new to
humanity -- techno-immortality...
... This uber-revolutionary development in human affairs is the
inevitable consequence of mindfiles, mindware and mindclones. Our souls
will now be able to outlast our bodies---not only in religion, but also on
earth. Within a few score years for an optimist, and not more than a few
centuries for a pessimist, current rates of technology development will result
in replacement bodies grown outside of a womb. Such spare bodies, or
"sleeves" as novelist Richard Morgan calls them, will be compatibly
matched with mindclones. To make the sleeve be the same person as the
mindclone either: (a) the sleeve's neural patterns will need to be grown
ectogenetically to reflect those of the mindclone's software patterns; or (b)
the sleeve's naturally grown neural patterns will need to be interfaced and
subordinated to a very small computer implanted in the cranium that contains a
copy of the mindclone's software...
...Techno-immortality triggers a philosophical quandary about
identity. The gist of it is that people say `you cannot be dead and alive
at the same time.' This is related to another objection to mindclones --
that they can't really be `me' or `you' because we can't be two different
things, or in two different places, at the same time. All of these
objections flow from the inability of the philosopher to accept that identity
is not necessarily body-specific. In other words, a person's identity is
more like a fuzzy cloud that encompasses, to a greater or lesser extent,
whatever loci contain their mannerisms, personality, recollections, feelings,
beliefs, attitudes and values.Techno-immortality is possible because it will be
soon possible to replicate the constituents of your identity -- and hence your
identity -- in multiple, highly survivable loci, namely in software on
different servers. It is irrelevant that these copies are not identical
to the original. Perfect copies of anything are a physical impossibility, both
in space as well as in time. Mindclones that are cognitively and emotionally
equivalent to their originals, and practically accepted as their original
identities, must be techno-immortal continuations of the original
beings..."
Computing power, neuroscience and
nanotechnologies are advancing so rapidly that they will combine to produce the
most significant evolucionary developments since the origin of life
itself....Imagine yourself a virtual living being....free of physical pain,
able to repair any demage and with a downloaded mind that never dies.
Nedávná budoucnost a věčné trvání
Připusťme,
že nesmrtelnost v tom smyslu jak o ni uvažuje Ray Kurzweil je možná, a to dokonce už do 20 let. Že
do té doby nepomřeme hlady a žízní, nebo na úspěšnou "Válku o modré zlato"
nebo o cokoliv. Největší objev v historii, podmiňující další zázračné cesty z
předdějin skokem rovnou do naddějin=nedějin. Co všechno
může být důsledkem tohoto objevu v nedaleké době? I samotná dlouhověkost, která
je docela jistě reálná, bude mít důsledky předbíhající veškeré sci-fi a utopie.
Dr. James Canton vidí takřka v dohlednu délku života větší než 150 let,
a s tím spojené vytvoření globální společnosti dělící se na třídu těch, kteří
na prodloužený život mají, a na ty, kteří na to nemají. Do první kategorie
mohou upadnout i užiteční z krátkověké většinové druhé třídy. Toto milé
zvýraznění kapitalismu spolu s klonováním má užitečnost, jakou by nebylo možné
dosáhnout ani dokonalou kombinací Orwella a Huxleyho.
"The high cost of oil will force the West
to invent new alternatives to oil and lead to depressed OPEC economies, leading
to more terrorism against the West... Radical life extension will create a
two-class global society of those who live over 150 years and of those who
cannot afford to... The Internet will develop an awareness of itself and its
own personality and rebel against human controls... Human cloning will become
the ultimate in identity theft... Radical life extension will reshape entire
markets and society. "
Nesmrtelnost na příděl
V případě nesmrtelnosti by došlo k vytvoření tří
tříd, 1) nesmrtelných 2) dlouhověkých a 3) prolétů, jejichž délku života by
bylo účelné nebo spíše nutné, z důvodů ekonomických a hlavně bezpečnostních,
podstatně zkrátit.. Dlouhověkost 2. třídy i krátkověkost prolétů by samozřejmě nebyly
stejné u všech jedinců. Byla by zajisté možnost věk prodlužovat, a dokonce
postoupit z nižší třídy do vyšší, především pochopitelně mezi nesmrtelné. Tato
možnost by se samozřejmě nevylučovala, spíše zdůrazňovala, stejně jako naopak
by byla možná cesta dolů, až do rodinné hrobky, odpadní šachty nebo na další
zpracování. Ve
zlatém věku grotesky a nevinného, prostého žertování bez fantasie,
to byl soylent
green? Pokud to bude vhodné, mohla by se pomocí klonování smrt
tohokterého individua před veřejností utajit, nebo naopak likvidací klonu
namísto lidké bytosti vyvolat iluzi spravedlnosti, podřízenosti vůli skupiny či
masy, nebo potřebný odstrašující účinek. V takovém případě děsivě odstrašující.
To je otázka politické hbitosti, manipulace a moudrého, předvídavého
managementu. Klonováním by se rovněž mohl vytvořit podproletariát, dokonce
velmi výhodně i pro samotné proléty. Likvidovat proléty a nahradit je zcela
klony, případně vhodně příslušnými a pro danný účel konstruovanými kyborgy
a/nebo později roboty by nebylo účelné. Nejen protože "capitalists
are individualist, but they need a collective of victims",
ale proléti poslouží coby odstrašující a výchovný případ, hrozba a občasný
nepřítel náležité odpudivosti.Tudíž městské bitky i války světových rozměrů
mezi proléty, vysoká kriminalita, primitivní "etický" kód a vyšší
společnost v různé míře odpuzující způsob života jsou trvale vhodné, jak vidíme
po staletí. Stále mohou být nejvhodnější pro některé druhy prací a coby
konzumenti. Umožňují psychologicky potřebné třídní a sociální odlišení, hrdost
a pýchu, morální alibi, údržbu sebe-vědomí a potěšení z projevů dobroty. Stejně
tak nemohou být politicky a z "psychopolitických" důvodů /a z
důvodu selekce a stimulace/ a coby političtí gladiátoři, nahrazeni klony a
roboty coby vojáci. Bytosti vytvořené člověkem a nebo dokonce roboti by tyto
účely nemohli plnit. Klonování je rovněž mimořádně užitečné pro státní i
nestátní organizovaný zločin všeho druhu a špionáž. A pochopitelně válka musí
být, alespoň zčásti, válka lidí, má-li mít náležitý efekt. Další naději a
především hrozbu zaručuje Vernor
Vinge. Do třiceti let budeme mít technické prostředky, abychom vytvořili
nadlidskou inteligenci.. Krátce poté skončí lidská éra.
Spojíme-li nesmrtelnost nebo dlouhověkost nad 150 let s nadlidskou inteligencí,
bez předchozích eticky, kulturně a sociopoliticky podmiňujících změn, máme
hrůzný výsledek, nemluvě o všech dalších možnostech zneužití. Co může být
zneužito nutně zneužito bude. Kupř. i pouhý Nano-totalitarismus doplňuje
harmonicky mozaiku:
"The "religious" or
"spiritual" side of people has for too long been neglected by the
radical left, at least, in terms of explicit discourse - one can perhaps see it
resurfacing in street festivals, for example. We need more (yes, more!) fire
and brimstone! - while not leaving behind rationality. More ritual, more
emotive art, more oases of peace and joy, more music to inspire the mind and
fire the soul."
Je
sotva žádoucí samotná, osamělá nadlidská inteligence bez odpovídajících dalších
stejně intensivních osobnostních komponentů a primárně humánní organizace
společnosti, přirozeně "desekularizované", navazující na podstatu a
trvalé prvky pre-sekularizovaného společenství, které transponuje do syntézy s
vědou a technikou, se schopností kolektivní zkušenost, vizi i souhrn zkušeností
individuálních transformovat a vyjádřit nejadekvátnějším způsobem. Společenství
charakterizované integrální kulturou a spiritualitou, jejíž "přirozený
svět se neskládá z pouhých užitkových předmětů, neživých věcí, reifikovaných
bytostí a pomíjecích, pouze smrtelných lidí a zvířat, ale je plně živoucí a
oduševněn, nerozdělitelný a zcela zabydlen dušemi osob, zvířat, rostlin i
"neživých " částí jednoho nedělitelného světa. Je vždy domovem živých
i mrtvých", je ritualizovanou skutečností. Vzrůst této společnosti
společností není utopií ani predestinovanou nutností. Oprávněné obavy z
dlouhověkosti a "nadlidské" inteligence ve spojení s globalizovaným
kapitalismem jsou mimo obvyklou kalkulaci.
Doufám,
že příslušný Macchiaveli už na SuperVladař pracuje.
SuperVladař
První
otázka zní: kdo budou ti první nesmrtelní, po lidech, kteří posloužili coby
pokusní králíci, a zoufalých stárnoucích, smrti blízkých, kteří na nesmrtelnost
mají? Podle jakého klíče se bude vybírat, a kdo nebo co bude rozhodovat? Bude
nesmrtelnost pro všechny, bez ohledu na rasu, národnost, občanství, pohlaví,
náboženskou a politickou příslušnost, věk, zaměstnání, vzdělání, nadání, dosažený
stupeň civilizační rutiny, morální a kulturní přizpůsobivost, prospěšnost z
hlediska osob provádející selekci? Jakou roli bude mít "in the
not-too-distant future" "Genoism"? Nebude boj o nesmrtelnost? Korupce
obludných rozměrů a forem? Vzpoury, organizovaná imortalistická kriminalita?
Nesmrtelnost tohoto druhu umožní a vynutí války v rozsahu, podobě a
množství, jaké svět doposud nepoznal. Vítaným se stane totalitarismus, který
bude užívat nesmrtelnost jako nejúčinnější nástroj vlády a díky dokonalé
sledovací technice, která umožní i sledování myšlení a emocí, pokud bude třeba,
stane se nezdolatelným. Vzhledem k možné absolutní kontrole bude požadavek
limitace a programování intelektuálních a emocionálních pochodů pro ty, kteří
nebudou patřit mezi zbožštělé -Olympany, nutný pro samotnou pouhopouhou, holou
existenci, poslušností a užitečností podmíněnou dlouhověkost nebo nesmrtelnost.
V případě některých jiných forem imortality je závislost mnohem větší.
Pravděpodobné je absolutní transorwelliánské otrokářství. Monopol na
nesmrtelnost a vláda nad životem časným i pozemsky věčným spolu s ostatními
možnostmi, které známe v náznaku. Znalost sci-fi je nad pouhou dedukci a
služebnou prognostiku a futurologii. Záchranou v mnohem vzdálenější budoucnosti
může být pouze neuhlídaná možnost cestování v čase a/nebo trans-personální
identity a simultánní multipersonální existence! Těším se na zfilmování.
Nejlépe na tom budou pochopitelně ti, pro které je smrt pouze změnou způsobu pobytu.
Optimismus rozčarovaných a oslněných
"The problem of work, and of wage-slavery
in particular, must be seen as an absolutely central challenge of our time,
both because of the inherent wickedness of wage-slavery and because of the evil
capitalism system it props up. Millions of people around the world today work
for a living, not at a job (or jobs) which they love and enjoy and gives them
value in life, but in a job (or jobs) which bores them or stresses them out or
eats them up and spits them out - simply because they have to - or feel they
have to. A few people are lucky enough to have high job satisfaction, but many
are not. More than this, though: contemporary capitalism condemns millions of
people - who, even though they may be not enormously discontented with their
jobs, are prevented from exploring their full potential as a human being - to a
life lacking in freedom, opportunity, and social inclusion."
Optimismus
rozčarovaných a oslněných slibuje skutečnou důslednou demokracii, socialismus , anarchismus a libertariánskou dynamickou stabilitu a expansi, náboženskou rovnocennost a jiné pozitivní možnosti.
!! Marx↔ Gramsci↔ Lévi-Strauss↔ Marx !!
"Capital is a controlling force, you
cannot control capital, you can do away with it only through the transformation
of the of the whole complex metabolic relationships of society, you cannot
cannot just fiddle with it. It either controls you or you do away with it,
there is no halfway house between".
István Meszáros
Komentáře