Jak utvářet více než socialistický stát ?
(Photo: Fernando Llano/AP Photo)
Jak utvářet více než socialistický stát ?
Aneb
Válka
médií a reality!
Čili
Hugo Chavez nadále ?
Josef Mikovec
Události v Latinské Americe nejsou pouhou
snahou o postup a posílení v rámci eticky, kulturně i ekonomicky korodujícího
Systému, i když to je pro některé země tohoto regionu nutným předpokladem pro
konečnou, důslednou a nenávratnou dekolonizaci, ale jsou snahou o překonání a
odsunutí tohoto Systému a návratu ke společenství lidí osvobozených od nutností
utlaku.”
Na Chaveze zleva
„Jižní
Amerikou obchází strašidlo… strašidlo Chávéze. Ke svaté štvanici na toto
strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Ameriky – venezuelští magnáti i
kolumbijské loutky, George Bush i Alvaro Uribe, Globovision i RCTV.“
Ke svaté
štvanici na toto strašidlo se nespojily jen všechny mocnosti staré Ameriky –
venezuelští magnáti i kolumbijské loutky, George Bush i Alvaro Uribe,
Globovision i RCTV “ a dnes jejich
nástupci a zástupci ze Severu a globálních elit, ale přímo, nebo pasivně i
nemalá část ztrnulé, nebo naopak velmi přizpůsobené levice. Spolu s úctihodnými,
zčerstva klasickými theoretiky světového /globalizujícího/ formátu a putovními
estrádními marxisty propagujícími rozbití Jugoslávie, humanitární bombardování
a agrese NATO, také mládež nekompromisně revoluční. Mnohdy není ze samotných článků jisté, zda je napsal neo-konzervativec pravicový nebo levicový. Rozlišitelné jsou
někdy pouhým závěrem, ve kterém je Chavezovi vytknuto, že neuskutečnil
socialismus snadno a rychle za tři dny,
nebo naopak, že už jej ve vrcholně diktátorské podobě uskutečnil a bolševicky
utlačuje demokraty neboli bankstery a
olejové ex-prince. V obou případech je socialismus zpravidla chápán pouze jako ekonomický a v podstatě mocenský, eurocentricky univerzalistický skelet, závislý
na teoretické redukci a selektivnímu schématu jednosměrných, jednorozměrných a
nevrstvených dějin bez historií.
Pro mnohé autory kritické vůči chavismu pouze pozičně a
doktrinálně, platí: …these writers fail
to separate the strategic interests and tactics of the capitalists from the
strategic interests and tactics of the revolution. They myopically measure the
strategic political decisions by the Chávez-led government against their own
19th Century Marxist orthodoxy… President Hugo Chávez and 'The Caviar of
the Left'
Článek obsahuje důležité
údaje a odpovědi na
řadu námitek ..
Znovu
zemřel
Chavez byl za mrtvého
prohlášen několikrát, měl by tedy mít dle
moudré lidovosti šanci dožít se vysokého věku. Když se po devět dnů
neukázal veřejnosti byla zase pokusně 24. dubna rozseta
zpráva o jeho úmrtí. Dle tehdejších zpráv (?) měl rakovinu
v konečném stadiu. a voleb se
nezúčastní. Optimistická Eva Gollingerová to popírala Rather’s False Reporting on Venezuela & President Hugo
Chavez”………CNN: The Latest Outlet for Roger Noriega’s Paranoid Speculations , zpochybnila zdroj a
považovala celou záležitost za předvolební propagandu. Což se ukázalo jako
pravdivé.
Když Chavez 12. června oficiálně zaregistroval
svoji kandidaturu nepůsobil dojmem člověka na pokraji smrti nebo
pod dávkami léků 1OO
x silnějšího nežli morfium. Volby
přesvědčivě 7. října vyhrál. Jeho boj s nemocí však neskončil a musel se
podrobit další operaci, tentokrát jsou obavy o jeho zdraví a život mnohem oprávněnější.
Zavedené označení diktátor bylo dočasně
staženo z oběhu, pouze v ČR se s tupou vytrvalostí občas objevuje..
Také prezident Obama se v interview pro WLTV Univisio 23 v Miami, vyjádřil, vzhledem k situaci značně nevhodně a
nevkusně zde. Proti tomu
Venezuela ostře protestovala a ministr informací Ernesto Villegas prohlásil, že Venezuela je autentickou
demokracií a Venezuelané mají více svobody a práv nežli je
v USA dosažitelné. Viceprezident Maduro označil Obamovo vyjádření za nepřijatelné zde . Mezitím se
konaly volby ve 23 státech Venezuely, z nichž ve 20 zvítězili strany
socialismu 21. století a prezident se zotavil natolik, že mohl, tehdy jen
telefonicky, řídit stát a zdálo se, že 10. ledna bude schopen složit přísahu a
pokračovat v práci. Ministr pro vědu a technologii Jorge Arreaza prohlásil
„Comandante už nám opět udílí instrukce
k vedení státu,“ Zprávy o Chavezově zdravotním stavu se však různí od
optimistických po zcela pesimistické. Oficiální prohlášení vlády z té doby
říká, že jeho zdravotní stav je křehký., ale zlepšující se.
Venezuelan Government Officials
Increasingly Confident on Chavez Recovery zde
Novější
zprávy uváděli výrazné zlepšení...“Nicolas Maduro noted that Chávez have a "gigantic force" …Venezuelan
Vice-president Nicolas Maduro offered another update on Chavez’s recovery.
Maduro is Chavez’s chosen successor should he be unable to assume the
presidency and new presidential elections have to be called.
Speaking in an interview with Telesur from Havana, he
said that, “We have trust and faith in God and the doctors that our comandante Hugo Chavez
will continue improving and sooner rather than later he will move out of this
complex and delicate situation, that is the post-operatory stage”.zde
Psychologická válka odvedla pozornost od venezuelské
reality a soustředila se na osobu prezidenta a jeho politický styl způsobem
nejčastěji mimořádně trapným. Zároveň vyvolávala katastrofickou představu budoucnosti v případě zvolení
Chaveze a jeho neschopnosti vykonávat své povinnosti. Nemoc a smrt, politická
nekrofilie a taktika znejistění měly posloužit ve volbách a mají
ubezpečit o závislosti utvářeni socialistického státu na Chavezově osobě nyní. Politická
sabotáž má impulsivně i regulovaně následovat. Nutností pro venezuelskou
oligarchii je rozložit to co bylo uskutečněno dosavadním plánem “Utváření
socialistického státu“.
v iz Lee Artz: Socialismus
21. století: utvářet revoluční stát
( obkličování kapitalismu a role komunikace)
Politická
nekrofílie
Čerstvé formy této
vychladlé studené války pokračují .
Španělská ABC v pondělí
oznámila, že prezident Chavez „upadl do navozeného komatu, kdy jsou jeho
životní známky velmi slabé a je udržován na přístrojích… zdroje ABC
v pondělí ujistily, že bylo naplánováno odpojení od přístrojů… toto
odpojení, s předvídatelným důsledkem smrti, by mohlo proběhnout kdykoliv.“
Tento článek dále tvrdil, že „mu byl odstraněn asi půl metr střev“ a že Chavez
od té doby nejí pevnou stravu.ABC také spekulovala, že představitelé
venezuelské vlády „zdá se, připravují zemi na zprávu o jeho (Chavezově) smrti“.
Zpráva byla přetisknuta a
okopírována dalšími oficiálními médii („Venezuelská vláda odsuzuje
„psychologickou válku“ u Chavezova zdraví“, Venezuelanalysis) zde.
Objevila
se také, prokazatelně “pravá “ fotografie umírajího Chaveze.
(prensa
presidencial)
Objevila se pochopitelně a vzhledem k úrovni propagandy
nutně, tvrzení, že Chavez je ve
skutečnosti zcela nebo téměř opětovně
mrtev a na snímku je jeho mrtvé tělo. Připadně že jde o fotomontáž. Protože
trapnost nezná hranic
byly s
přiměřenou nechutností dodány i nejčerstvější snímky “mrtvého “ prezidenta Chaveze
v rakvi .
"Někteří říkají, že už zemřel.
Já vím, že 30. prosince prodělal první smrt, mozkovou smrt," řekla
Berenice Gomézová Velázquezová v rozhovoru pro Radio 10...... Pokud vláda
neukáže Cháveze, tak "lže", řekl den před zveřejněním snímku opoziční lídr Henrique Capriles. Na tiskové konferenci řekl, že
je krajně nepravděpodobné, že Chávez hovoří se svými ministry a podepisuje
dokumenty, když není možnost ho alespoň vyfotit “,
K tomu symptomatické, ale snad, doufejme, že nesdílené komentáře, z
nichž některé lze nazvat “z českého chléva
a hnojiště ”. zde a zde.
Chavezův návrat 18.2. umlčel opozici i tiskovou žumpárnu. Mrštný Capriles Chavezův návrat “uvítal “.
Venezuela's Chavez in surprise return from Cuba…
…Chavez
flew in at about 2:30 a.m. 0700 GMT) from Havana and was in a military hospital
in Caracas, where a crowd quickly gathered, chanting slogans and dancing….zde
Venezuela President Hugo Chavez’s sudden return to
Venezuela on Monday was met with numerous criticisms and demands from leaders
of the opposition parties. celý článek.
V
kontaktu se Chavezem a Madurou je Oliver Stone, který je však diskrétní.Rovněž
nesdílí obavy o budoucnost Venezuely a
považuje případného nástupce prezidenta Chaveze, N. Maduru za schopného pokračovat
ve vedení země v duchu bolivariánského socialismu.
Novější zpráva
Health update
The
Venezuelan government released another update on Chavez’s health yesterday as
he is recovering from a cancer operation undergone last December.The official
statement informed that “[Chavez’s] respiratory insufficiency, emerging in the
course of the post operatory phase, persists and its tendency has not been
favourable, due to which it continues to be treated”.zde
Prezident však je při plném
vědomí a politicky aktivní. Venezuela`s Chavez to Africa South America Summit: We Must Unite
In the letter, Chavez called for “an authentic and permanent link of joint work” zde
Dle zprávy ze dne 1. března je zdravotní stav Chaveze krajně kritický.
Stejný den jiná, ne přátelská TV stanice oznámila, že zdravotní
stav je stále zlepšující se a Chavez je v dobré náladě.
Dle Čs. rozhlasu - „Podle oficiálních informací Chávez těžce
dýchá pomocí tracheální trubice, ale pracuje, sepisuje dekrety a na lůžku ve
vojenské nemocnici v Caracasu dokonce přijímá ministry ... viceprezident tvrdí, že zprávy o Chávezově smrti jsou
předčasné a jde o lži, které se šíří se skrze Facebook a Twitter záměrně.
Maracaibo, March 3rd,
2013 (Venezuelanalysis.com) – Venezuelan Vice President Nicolás Maduro
announced on Friday that Venezuelan President Hugo Chavez has begun new rounds
of chemotherapy treatments after an improvement in his overall condition after
cancer surgery...... zde
Chavez opravdu bojuje o život a
pravděpodobně svou poslední bitvu.
Capriles neváhá
Capriles left for the
United States on Friday, along with two other opposition leaders, for reasons
that have not been publically announced....Government officials assure that
they have information that the opposition leaders are meeting with right-wing
leaders from the US and Venezuela to receive instructions and funding for their
activities in Venezuela. zde
Další vítězství Latinské
Ameriky
Mezitím Rafael Correa vyhrál volby v Ekvádoru.
Obdržel 57 % hlasů, zatímco jeho protikandidát, bankéř
Gullermo Lasso pouhých 24.6 %. K těmto volbám a hodnocení vývoje v Latinské Americe,probíhajícího i
nezávisle na “ vůdcích” a silných mužích a ženách, podrobněji The Real News “Correa
wins re-election and says banks and mass media don't rule anymore” .
Re-election of Correa a “Victory for Socialist Forces”
Correa dedicated his victory to
Chavez, saying, “It’s worth taking this opportunity to also dedicate this
victory to this great Latin American leader who has transformed Venezuela”. zde
Snad Correa najde kratší cestu
k levici zde a indigennímu lidu zde. Vynikající ekvádorská ústava je
aktualizována příliš pomalu a kompromisně. zde
Legalita a legitimita
Dle venezuelské ústavy pokud prezident během prvních čtyř let šestiletého mandátu opustí úřad,
musejí být do 30 dnů vypsány nové volby. Na to ovšem opozice, oligarchové
domácí, zahraniční, nadnárodní i zcela cizokrajní netrpělivě a neskrývaně
čekají. Podrobněji zde
V případě
nových voleb by protikandidátem nynějšího viceprezidenta byl s největší
pravděpodobností znovu (viz).Henrique
Capriles Radonski - Představitel koalice pro útěk před budoucností a návrat bez vize, i když v opozici dochází ke sporům ,
bojům o první místo a obvyklému politickému tření.
Capriles oficiálně propaguje tzv. Třetí cestu a free market se sociální zodpovědností a tvrdí, že
jeho vzorem je bývalý a možná budoucí, brazilský prezident Lula a Lulova politika
jeho programem. Což nebylo v Brazílii přijato a i
oficiálně ostře kritizováno a odmítnuto. Velice zdůrazňuje, že nechce zbavit
Venezuelany v sociální oblasti ničeho dosaženého za doby Chavezova vedení země. Tomu ovšem sotva větší část občanů uvěří.
Připomíná to Havlovovo zaklínání pro bezelstné a víry chtivé a víry potřebné
"Dvacet let tvrdila oficiální
propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem
ve službách světového imperialismu....." Venezuelané by však, na
rozdíl od obyvatel Československa a následnických států, nepřijali postupnou
destrukci svého státu, participační demokracie, úrovně politické kultury a
perspektiv socialismu pro 21.století, v hospodském poklidu a divácky.netečně.
Venezuela, ač stále kapitalistickým pachtýřským státem dosáhla nemála úspěchů nejen v materiální oblasti, ale také vytvořením předstupňů a enkláv socialismu. Bolivariánská Venezuela a 4.světová válka!
Venezuela, ač stále kapitalistickým pachtýřským státem dosáhla nemála úspěchů nejen v materiální oblasti, ale také vytvořením předstupňů a enkláv socialismu. Bolivariánská Venezuela a 4.světová válka!
Mezitím chavisté ve volbách guvernérů
dosáhli ve většině států vítězství, které rovněž vyvrací některé obavy o osud
chavismu.
V municipiálních volbách lze
rovněž předpokládat vítězství chavismu, i když zde je řada problému a překážek ze
strany místních velikanů, starostů a všech těch, kteří mohou ztratit.
Článek „Hugo Chavez už znovu řídí stát „ v Literárních novinách nás seznamuje s předpovědmi, názory,
spekulacemi a tvrzeními o tom, co bude následovat v případě Chavezovi smrti nebo
neschopnosti vykonávat funkci prezidenta.
„Většina spekulací,
které se kolem případných nových prezidentských voleb objevily, přitom konstatuje, že
Chávezův režim není příliš pevně zakořeněn ve společnosti, stojí a padá
s postavou charismatického lídra a opírá se hlavně o spravedlivější
přerozdělování zisků z vývozu ropy pro všechny občany. Tento stav je podle
všeho ovšem neudržitelný a dříve nebo později bude muset dojít na politické a
ekonomické reformy, byť v současnosti není příliš jisté, kdy by se tak
mohlo stát.“
Toto tvrzení je ovšem těžko doložit a je spíše přáním než
realitou. Chavismus není na Chavezovi tak závislý jak se uvádí ve většině komentářů; a zcela nepostradatelně
v komentářích českého rozhlasu, kde jsou
předkládány zpřízněné naděje, viz Karel Wichs: Guvernérské
volby ve Venezuele 9 i když pochopitelně prezidentova
charismatická osobnost hraje velkou roli. K problémům, které mohou nastat
v případě Chavézovy smrti nebo
neschopnosti vést Venezuelu,
udržet tempo tvorby socialismu a konfrontace s odpůrci se vyjadřuje Steve Ellner z Universidad de Oriente, autor knihy Rethinking
Venezuelan Politics: Class, Conflict and the Chávez Phenomenon zde.
Rozpad těla a Hnutí ?
Všeobecně je sice
pravdou co napsal Jakub Horňáček ve svém článku Na cestě k socialismu 21. století? v Socialistické solidaritě ; Narušení těla či skonání lídra sice může
rychle vést k rozpadu hnutí, ale sotva je pravděpodobné, že tak tomu bude
v případě Chaveze. Naprostým omylem je však Horňáčkovo tvrzení, že toto téma bylo skrýváno .a bolivariánské hnutí
bylo na tuto alternativu nepřipraveno.
Předčasná „relevantní“ odpověď by nebyla
relevantní, pouze předčasná.
Nyní
může prezident Chavez složit přísahu případně i v nemocnici.
"We are Chávez" was one of the main slogans during Thursday´s
rally. (Photo Jesus Olarte/Univision)
Spravedlivější přerozdělování zisků je neudržitelné ?
Spravedlivější přerozdělování zisků z vývozu
ropy pro všechny občany je tedy /a ovšem/
neudržitelné, jak tvrdí Karel Wichs a musí dle této logiky dojít na politické a ekonomické reformy, které logicky
zavedou nespravdlivé přerozdělování.
„Armáda podle všeho
nebude podporovat neústavní převzetí moci a opozice, aktuálně sjednocená kolem
neúspěšného prezidentského kandidáta Henrique Caprilese, si to zřejmě
uvědomuje, tím spíš, že podle některých názorů levicová Brazílie, která už není
mocností jen regionální, nějakou nestabilitu ve Venezuele nedopustí....zájmem
domácích politických stran i regionálních sil je, aby se přechod
k postchávismu odehrál co nejklidněji.“ „..magazín Energy Tribune, který se
věnuje Venezuele coby významnému členovi ropného kartelu OPEC, soudí, že více
voleb než mezi socialismem a sociální demokracií, Venezuela beztak nemá. Oba
proudy se od sebe ve Venezuele liší ve sféře sociálních a politických svobod,
nikoli ale v hlavním směru hospodářské politiky. Jakákoli postchávezovská
vláda navíc bude muset vyřešit dva základní problémy: z čeho nahradit
většinu Chávezových veřejných výdajů a jak oživit ropný sektor země.“
.Oba proudy se od sebe opravdu liší ve sféře sociálních a politických svobod, které
by byly v případě výhry politického manekýna Caprilese, nebo jiného posluhy,
omezeny.
Také možností je samozřejmě a bohužel více, než Energy
Tribune podsouvá a těch proudů a podstatných rozdílů také. Bolivarský
socialismus je především více nežli pouhý
směr hospodářské politiky, která ostatně nikdy není systémově a eticky
neutrální a nepodstatná pro míru sociálních a politických svobod. K jeho
zpomalení a likvidaci by mohla být zvolena jiná cesta, než ta nejklidnější.
Brazilie a Unie jihoamerických národů bezpochyby nemohou nestabilitu Venezuely
a případnou intervenci na jakýkoliv způsob připustit, i když patrně plány na to
existují. K tomu se za jiné vyjádřil nekompromisně a
jednoznačně Fidel Castro : “Obamův omyl může za této situace ve
Venezuele způsobit potoky krve. Venezuelské
krve, ekvádorské, brazilské, argentinské, bolivijské, chilské, uruguayské,
středoamerické, dominikánské a kubánské krve.”
Kulturní základny pro ekonomickou nadstavbu
Autopoiesis (from Greek αὐτo- (auto-), meaning "self", and ποίησις (poiesis), meaning "creation,
production") literally means "self-creation" and expresses a
fundamental dialectic among structure, mechanism and function
“to make structural change, to
change society, is to make history.To make history it is necessary to retain empowered
imagery of the past which condemns the distortions of humanity that are wrought
normal by objective pretensions of present. It demands, as Benjamin says,to
seize hold of memory as it flashes up in
a moment of danger. For as Herbert
Marcusse remind us," all reification is a process of forgetting.”
Art fights reification by making the petrified world speak, sing,
perhaps dance.”
Michael T. Taussig, The
Devil and Commodity Fetishism in South America
Nejde však jen o strategii, taktiku,
přizpůsobení místním podmínkám ani dokonce o pouhé oživení původního
neimportovaného latinsko-amerického
marxismu. Jde o radikalismus ve vlastním
slova smyslu, návrat ke kořenům, k podstatnosti. V Latinské Americe je
viděn evropský vývoj také jako
kolonialita počínající Renesancí, pokračující
plochým a mechanizujícím, nadřazujícím se, despotickým Osvícenectvím,
kantovským znehodnocujícím kosmopolitismem, karteziánským Cogito postrádajícím určující Ubi,
hegeliánskou filosofickou rozpínavostí legitimizující imperiální theo-ego politiku, ale také marxismem, v míře poplatné tomuto vývoji a
zdrojům, na které a jak, se odvoláva.
Současně s obnovující dekolonialitou
následující po dekolonialismu a neokolonialismu, je nutností vytvoření
kulturní základny pro ekonomickou
nadstavbu, větší rozsah a
zesílení revoluční etiky.
Mimo monologickou monokracii kapitalismu
Pro Západ a „Euro-Atlantidu“ stále více platí, že
„Socialism
was not able to replace the desire that nourishes and makes capitalism work….
The desire for accumulation
and possession is stronger than the desire for distribution that was the
socialist alternative, although within
the logic of capitalism….. socialism emerged as an alternative within an alternative that changes the content of the
conversation and maintains the terms of capitalistic production …It is crucial for the ethics,
politics, and epistemology of the future to recognize that the totality of Western epistemology, from
either the right or the left, is no longer valid for the entire planet. “ Walter D. Mignolo, The Geopolitics of Knowledge and the Colonial
Difference
Co
dělat ?
“ Why socialism then? The primary reason is because
capital by its very nature is incapable of adressing the perilious problems of
its structural problems”
Isván Mészáros
1) Ve zcela
prozaické rovině zjevné nutnosti platí, že politický
kontrapunkt a souhra zemí Latinské Ameriky jsou dúležitější nežli cestovní průvodci
po revoluci z předvčerejška a stylové Prokrustovo lože pro budoucí
kandidáty teoretického následnictví.
viz Marta Harnecker a optimismus rozumu i
vůle Interview with Marta
Harnecker on the Latin American Left
Venezuela má své místo
v Unii jihoamerických národů, procesu zabezpečení nutných systémových
předpokladů jejich emancipace a svůj úkol a povinnosti z toho vyplývající.
U kritiků zleva většinou zůstává zcela nepovšimnuta i prostá nutnost politické,
ekonomické a technologické
transformace v rámci statu quo a posílení v rámci globálního systému.
Chavez
nemíní jednat tak, jak si přejí jeho protivníci a nepřátelé.
Což je odpověď na většinu
námitek zleva.
2) „Jameson
pociťoval jako skandál, že se kapitalismu podařilo proniknout i do samotného
podvědomí; skutečnost, že si kapitalismus dnes podmanil niterný život veškeré
populace je pokládána za něco tak triviálního, že si nezaslouží dokonce ani
komentáře. Bylo by nebezpečné a zavádějící namlouvat si, že nedávná minulost
byla jakousi zlatou érou hýřící politickými alternativami, a není tedy vůbec od
věci připomínat si klíčový podíl, jaký měla v průběhu dvacátého století na
kulturní produkci komodifikace. Nicméně stále ještě bylo podle všeho možné hrát
starou osvědčenou hru mezi alternativou a mainstreamem, mezi subverzí a
následnou reintegrací subverzivních prvků do středního proudu. Dnes však k zpětné integraci podnětů, které
by mohly disponovat subverzivním potenciálem, nedochází; namísto toho jsme
svědky jakési předintegrace: předběžného formování tužeb, aspirací a nadějí
pozdně kapitalistickou kulturou......„Bez
věrohodné alternativy a koherentní alternativy ke kapitalismu bude
kapitalistický realismus i nadále ovládat politicko-ekonomické nevědomí.“
Mark Fisher, Kapitalistický
realismus
3) Pochopení
možností a nutnosti přesáhnout marxismus,
nejen nedostačující..klasický, ale do jisté míry
i současný ( bez jeho popření ) a pochopení komplementarity a principů jihoamerické autopoiesis, dewesternizace, korektivní a integrující dekoloniality, demodernity, kulturní
a epistemologické reflexe a revoluce,
je naprostou vzácností. Ti, kteří hodnotí Latinskou Ameriku
z evropského a severoamerického „univerzálního světonázoru“, by tento limitovaný
nadhled měli rozšířit o pohled Latinské Ameriky na Evropu a USA..
4) Důraz, který
je kladen na pedagogiku utlačovaných a naděje,
pedagogiku revoluce, mnohovýznamové hermeneutiky a kulturu je na Západě
nesprávně pochopen, pokud je vůbec vnímán.
Viz Paulo Freire a zde, Raquel de Almeida
Moraes a zde, Anísio Teixeira Dermeval Saviani, Michael Apple, Peter McLaren a zde, Douglas Kellner, Henry Giroux, Andrew Feenberg, Manuel Castells, Michael Peters, Donaldo Macedo Enrique Domingo Dussel
Ambrosini / Enrique Dussel / , Maria Helena ,
Moreira Alves, Walter D. Mignolo, Rodolfo
Kusch ( Andeanizing philosophy ) a
další.
5) Menší míra kolektivity a role kultury a tradice
indigenních a afro-venezuelských společenství, nežli je tomu v jiných
latinskoamerických zemích na cestě k socialismu, venezuelský individualismus a
dosud silné působení ideologických prostředků kapitalismu vývoj samozřejmě
brzdí. Proto konstrukce a tvorba socialismu nemůže být lineární a
monocentrická. Pro Západ a v menší míře i pro část obyvatel Latinské Ameriky doposud westernizovaných,
platí poznatek Madana Sarupa: „naléhavě
potřebujeme model, který překlene opozici mezi individuálním a sociálním,
poněvadž žádná politická revoluce nemůže dovršena dokud charakterové struktury
zděděné po předrevoluční společnosti nebyly transformovány“. Pokud jde o jihoamerickou realitu, která má nejen
pouhé modely pro transformaci charakterových struktur předrevoluční společnosti, viz Návraty
do budoucnosti
Chavisté jsou si vědomi významu kultury,
která musí předcházet, provázet a následovat ekonomické a politické změny.
The Hugo Chavez Phenomen,Anti-imperialism Above or Radical Democracy
from Bellow zde in Empire
and Dissent, The United States and Latin America
-Venezuela: Hugo Chávez and the Decline of an Exceptional Democracy zde
Svět mnoha
světů a demokracie jediného
“Nežijeme v epoše změn, ale ve změně
epoch“
Raffael Correa
V rámci Světa mnoha světů tyto
modely mohou být realizovány a koexistovat
a doplňovat se navzájem s rozvojem a rozprostraněním společenství, která tyto vlastnosti uchovávají po
staletí a tisícileti.
Sociální struktury a mentální a kulturní kategorie.
The gradual conquest of true freedom leads to the creation of a new
humankind and a qualitatively different society. This vision provides, therefore, a better undestanding of what
in fact is at stake in our times"
"Poverty is not fate, it is a condition; it is not a misfortune, it
is an injustice. It is the result of social
structures and mental and cultural categories, it is linked to the way in
which society has been built, in its various manifestations."
Gustavo Gutierrez
“The new organizational forms we see in action are not
substitutes for old formulas - Leninist or social democratic.They provide
something different: inspiring examples of worktable solutions to the post-socialist problem of revolutionary
organization and struggle”
Harry Cleaver
Harry Cleaver
Venezuela je nyní ve stádiu a situaci, kdy pro
ni platí: „Přechod k socialismu ve Venezuele je dialektickým
politickým procesem, v němž se spojují objektivní podmínky se
subjektivními materiálními možnostmi....
Od prvého výrazného přihlášení se k socialismu v roce 2006
bylo strategií vlády vedené Chávezem využívat objektivní materiální moci
k demontování a zlomení kapitalistického státu, při současném vzrůstu
participační demokracie občanů – organizovat a mobilizovat „nové síly a nová
zaujetí“, kapitalistickou společností až dosud spoutávané (Marx 1867).....Venezuelská strategie
využívání „revolučního státu“ postupuje podél dvou vzájemně se prolínajících
linií s odpovídající taktikou vytvářející hnutí nátlaku na kapitalismus,
na třídu kapitalistů a na kapitalistické vztahy. Předně, revoluční vedení
využívá svou pozici jako legitimně zvolené vlády k takové politické správě
a praxi, která je výhodná pro dělnickou třídu a současně oslabuje kapitalistické
společenské vztahy. Státní moci v rukách Cháveze a bolívarských
socialistů je využíváno k podkopávání kapitalistických vztahů a
k rozvoji socialistické demokracie, zvláště k účasti
na rozhodování....
Bezprostřední využívání vládní moci
bylo ve venezuelském „revolučním státu“ doprovázeno druhým, doplňujícím
přístupem: paralelismem...
Paralelismus je nepochybně prospěšnou strategií umožňující formování
nové hegemonie, utváření vedení, praxe, společenských vztahů a ideologie –
které na úkor zisku upřednostňují novou kulturu solidarity, spolupráce,
participace a potřeb lidí. Paralelní instituce ve formě společenských misí se
vyhýbají přímé konfrontaci s existujícím kapitalistickým státem, ale
současně anticipují, že jakékoli příští pokusy tyto mise zrušit či narušovat
jejich působení, se pravděpodobně setkají s angažovanými, sebejistými a
zkušenými komunitními aktivisty, kteří nebudou ochotni se svých práv či mocí
vzdát..... Strategie
„revolučního státu“ je cílevědomým procesem výstavby nezávislých institucí
dělnické třídy, které mají moc rozhodovat a kontrolovat. Tato strategie
má tři vzájemně spjaté prvky, jež odpovídají třem složkám charakterizujícím
státní moc, jak byly uvedeny dříve: výrobě a vlastnictví; politické moci; kulturním normám. “
Socialismus předpokládá...
„ participační kulturu určující, jak bude
společenské bohatství aplikováno v zájmu posílení humanity (nahrazující
kulturu konzumpce, hyper individualismu, etnocentrismu a soukromého zájmu).“
Lee
Artz
V toto je chavismus
doposud v přehledném, ale nutném,
počátečním stádiu pouhé dewesternizace.
Nepoučeni z krizového vývoje?
John
Riddell, "From Marx to Morales: Indigenous Socialism and the Latin
Americanization of Marxism"
zde
Je
kapitalismus planetární dějinná nutnost a nevyhnutelné fatum, nebo jen přijatý, zdánlivý úděl?
Hledání alternativ mimo Systém
„Evropa své zraky ale stále upírá na Severní Ameriku.
Přitom se stačí podívat trochu jižněji a pod dojmem viděného by možná bylo
možné zlepšit životní podmínky prostých obyvatel Evropy“
Tariq Ali: Proc Latinská Amerika podporuje WikiLeaks
Kapitalismus zcela prohrál v oblasti kultury, ale dokázal v
podřízeném prostoru kulturu nahradit lacinou a lehce stravitelnou, konzumovanou, manipulativní a kastrující
pseudokulturou. Spiritualita existuje v 1. světě téměř výhradně v neškodné a
relaxující podobě. Skutečnou životnou kulturu uchovávají a předávají především
a převážně přehlížená etnická a kulturní společenstvi, takřka hermetické kruhy
kulturních “citlivců” a nezištných kurýrů hodnot mimo masu, izolovaní a izolující se jedinci,
podobní mnichům z počátků anticko-křesťanské civilizace a rozptýlení “neškodní” osamělci, spadající do
kategorie vyloučených. Ve většině nezplanýrovaných zemích dělnická, kultura, původní, ne pouze
vnesená workerizovaná, ale dělnická původem, charakterem, rozsahem i
významem, zatím čeká na svou příležitost nebo početí. V Latinské Americe
existuje díky přistěhovalectví z venkova, především Indiánů také v etnické a
lidově náboženské, převážně katolické a synkretické formě, ne uměle, ale přirozeně
transformovaná a asimilující. Ryze .městský folklór, existuje a je vnímán, ale
bývá v nebezpečí zkomercializování a zpoplatnění. Větší schopnost rezistence má
latinskoamerická lidová a oprávněně populární kultura. A nesčetné subkultury.
Současný marxismus Internacionál je v posouzení významu a role těchto faktorů
poplatný době svého vzniku a závislosti na
buržoazním hodnocení kultury. Juchající svazáci ve svérazu k tomu patří také. Kapitalismu
tak zbývá poslední možnost. Boj o zdroje
jako podmínka přežití.
„Tlak kapitálu v krizi je
bitvou o zbývající zdroje. A není potřeba brát ohledy na pracovní sílu, která
už z hlediska ekonomického není příliš potřeba (v případě finančních trhů
už ani jako zadlužený spotřebitel). Přeci jen ale krize přináší pro kapitál určité
ohrožení: prozření lidu. Propaganda už tolik nefunguje, protože ji může přebít
reálná sociální situace, která vede k demonstracím, nepokojům a co je pro
kapitál nejděsivější: hledání alternativ
MIMO systém.
Neoliberální kapitalismus DEMOKRACII, kterou můžeme
v nejširším pojetí chápat jako právo volby, nepotřebuje. Ba co víc,
demokracie ohrožuje jeho hegemonii a jeho infrastrukturu, kterou si pracně
během posledních cca třech dekád vytvořil.
Současný neoliberální kapitalismus má totalitní povahu a
je proto s demokracií nekompatibilní a bude se ji snažit (i za pomoci
autoritářských fašizoidních režimů) odstranit, jako poslední překážku svého
nekonečného rozvoje“.
Skutečná i
limitovaná demokracie, která /pokud/ by se mohla vymknout z kontroly
oligarchií byla vždycky překážkou a hrozbou kapitalismu, proto se v nemálo
případech volilo jako řešení její omezení i nahrazení diktaturami a
totalitarismem. Co však bylo pouze taktikou stává se strategii a trendem.
Současně s bitvou a válkami o zdroje se vede bitva a bezkonečná válka jako prostředek kontroly, modelování a směrování mas.
Kissinger má zkušenosti
Jestliže US nedokáží kontrolovat
Latinskou Ameriku, jak mohou dominovat světu?"
Henry Kissinger
Henry Kissinger
Kissinger má
zkušenosti s Latinskou Amerikou a Latinská Amerika má zkušenosti s Kissingerem
a jeho klóny. Prozatím jsou volná sdružení a shluky pinochetů i spříseženectva
pretendentů na vládu pevné ruky a pěstí, u ledu a v záloze. Upřednostňují se
metody, které se osvědčily ve většině evropských zemí, /především tzv, post-komunistických
a částečně i v některých post-sovětských/
a trochu jinak v Paraguay, jsou ovšem vyjímky, jakou je Honduras. Kontrola
Latinské Ameriky dnes už není pouze otázkou zdrojů, levné pracovní síly a
vojenských předností, ale mnohem podstatnější. Pravice si to uvědomuje, levice
nemá většinou jasno.Předzkouška
„The transformations that Venezuela is making toward
the creation of another socio-economic model could have a global impact
if these projects are successfully carried out,"
Noam Chomsky
Mezi vyjímky
patří i umírněný Chomský, který na rozdíl od „radikální“ levice vidí význam a
účinek venezuelského socio-economického
modelu zcela jinak nežli předstižení žalobci
chvátající k budoucnosti konzervované dle neměnitelných receptů. Stejně
tak přísný, pravověrný marxista I. Mészáros, za jiné.
István Mészáros, The
Challenge and Burden of Historical Time
Socialism in the Twenty-First Century zde
Pathfinder of Socialism zdeSocialism in the Twenty-First Century zde
Structural Crisis of Capital zde
Realizaci těchto
alternativ a špatným příkladům, které by mohly vyvolat domino efekt i mimo
Latinskou Ameriku, je tedy třeba rozhodně zabránit.
Nové fantazie a nové Utopie.
„Chceme-li změnit naši sociální realitu nebo se z ní alespoň
vymanit, musíme ze všeho nejdříve odvrhnout fantazie, které nás činí součástí
této reality.“
“Zaujetí pozice vyloučených rozbíjí systém,
který vytváří jejich neutěšenou situaci; je to zaujetí pozice, která nemůže být
uznána, má-li systém pokračovat a přežít. Úkolem strany je zpochybňovat
hegemonické ideologické koordináty, problematizovat a prolamovat převládající
způsoby myšlení, aby tak byl vytvořen prostor pro něco nového”.
S. Žižek
“..reflection of human life in
nature is not a relationship of cause and effect but one of analogy ...”
“The individual terms are
not viewes atomistically. They do not conform to the Newtonian corpuscular
paradigm or what A.N. Whitehead calls philosophy
of external relations. Instead they conform to an organic philosophy of internal relations
in which each of of separate terms embodies the total set of relationships of
which it is a part”
Michael Taussig,The Devil and Commodity Fetishism in South America
To ovšem
není práce pro klasické partaje, které mnohdy i ve svém “revolučním” zápalu
dělají pravý, v tomto smyslu kontrarevoluční opak, nežli je odvržení fantazie, které nás činí součástí této reality.
Dosahují tedy toho, že vlastně v volbu “místa, zbraní a taktiky” ponechávají
protivníkovi, kterého napodobují, následují a posilují. Což zatím neplatí tak docela
nebo někde i vůbec, mimo za účelem
historické neplodnosti podvázaný ( Severo) Západ. Ovšem prostor, který kulturně
a spirituálně vyschlý kapitalismus ztratil, ani tyto strany nedokáží obsadit a zúrodnit. zde. Chavismus a PSUV nemůže
příliš / a nesmí schváceně přespříliš / překročit daný a dosud pevný rámec kapitalismu, může zatím
jen postupovat v tomto rámci a využívat jej jako beranidlo, dokud tento
rámec nebude uvolněn a trouchnivějící.
Venezuela je stále ve stádiu vytváření předpokladů, předstupňů, struktur a
podmínek. Pak teprve může přijít čas akcelerace kulturní revoluce, ne
v podobě čínské kulturní revoluce, ale synchronizací koexistujících nekapitalistických forem a
částí společnosti a jejich kultur.
Na cestě k socialismu 21. století !
Jedním z příkladů
kritiky chavismu a Chaveze zleva je zmíněný článek Jakuba Horňáčka Na
cestě k socialismu 21. století? Horňáček hodnotí Chaveze, chavismus a socialismus 21.století, nebo pro
21.století, oceňuje jeho výsledky a kritizuje skutečné nebo zdánlivé nedostatky
a nedůslednosti. Vyslovuje pochybnosti o tom zda
změny ve venezuelské společnosti a hospodářství opravdu mohou vyjadřovat
zárodek socialismu dnešního věku. Protože tyto změny vidí z
povzdálí bez osobní zkušenosti a znalosti latinsko-indoamerické reality,
kultury, jeho hodnocení vycházející z pouhých dostupných údajů a patrně
ideologických předpokladů není vždy přesné a jdoucí k podstatě. O Chavezovi
tvrdí nepřiměřeně a bez důkazů, že
je spíše jen posledním pokračovatelem tradice progresivních caudillů tolik
typických pro tyto části světa. Z čeho tak usuzuje není jasné.
Patrně je třeba připojit upřesñující poznámku. Pojem caudillo zpravidla bývá u Evropanů spojován
s frankismem, případně přímo fašismem a
vůdcovským principem v negativním smyslu, vylučujícím demokracii. Jistý odór
zůstává, i když jde o caudilla
progresivního. Tak tomu není v Latinské Americe. Chavez však není ani přibližně posledním pokračovatelem
tradice progresivních caudillů. Není totiž vůbec caudillem. Venezuelané ho po
jihoamericku nazývají Comandante, tzn. velitel. Tím je Chavez nejen jako voják
a vrchní velitel, ale také jako revolucionář. Rozhodnost není autoritářství,
které je obsedantně Chavezovi
přisuzováno. Velitel velí, ale Comandate Hugo, který je socialistou v kapitalistické
zemi, předává více a více moci lidu. Média nejen ve Spojených státech se shodují na dvou tématech:
prezident Hugo Chávez je caudillo, populistický diktátor, který tento svůj
charakter skrývá za opakovanými pseudovolbami a obyvatelstvo uplácí sociálními
programy těžícími z naftového bohatství země; Chávezovo protidemokratické
působení prokazují jeho autoritářské útoky na média a na svobodu projevu,
přičemž sociální problémy zůstávají neřešeny. Tato témata ukazují přezíravost
Spojených států vůči veškeré participační demokracii a zamlžují fakt, že ve
skutečnosti v této zemi existuje demokracie pro občany a dělníky, kteří ve
zdrcující většině schválili ústavu se "závazkem k solidaritě,
společenské odpovědnosti a humanitární pomoci". Reálným problémem pro média
v USA a pro severoamerický kapitál je, že Venezuela demonstruje před celým
světem, že demokracie může skutečně fungovat, nikoli však v podmínkách
neoliberálních, tržních vztahů. Demokracie vyžaduje socialismus.
Lee Artz
Volební
klání... bylo, tak jako i všechna předchozí, jednoznačně a nepochybně demokratické a nepříznivé
prognózy byly často způsob jak volby ovlivnit. Pochybnosti, které
má část levice a zcela postrádá pravice, zda změny ve venezuelské společnosti a hospodářství
opravdu mohou vyjadřovat zárodek socialismu dnešního věku..není
nesnadné vyvrátit. J.Horňáček uvádí k jakým sociálním změnám za Chavezova
velení došlo. To ponechme bez dalších poznámek, i když těch pozitivních změn
bylo mnohem více. K
ryze ekonomickému hodnocení se,
doufejme, vyjádří ekonom-ka znalý- znalá venezuelké ekonomiky. Stačí tyto jednoznačné úspěchy na
poli sociálního zabezpečení, dostupnosti vzdělání a zdravotnictví k tomu, aby
se dalo mluvit o "socialismu 21. století", nebo se jedná spíše o
určitou paternalistickou formu sociálního a pečovatelského státu? De facto již
zmíněné úspěchy mohou být jen určitými druhotnými výrazy socialistické
politiky, u níž je středobodem politické akce strukturální přeměna
hospodářství...ptá se autor. Jistě nestačí, máme-li na mysli
socialismus ekonomický, politický, kulturní a eticky fundovaný systém nebo jako
určitý stav společnosti . Také nikdo netvrdí, že socialismus v tomto
smyslu ve Venezuele existuje. Existuje však určitý zárodek
socialismu, jeho enklávy, předsunuté tvrze a socialismus jako hnutí,
požadavek, projekt a úsilí. V rámci kapitalismu a v obklíčení
pravá otázka zní..čeho mohlo být dosaženo. Zaměstnanecká samospráva
existuje ve větší míře, než by se zdálo podle J.Horňáčka, ale není
vynucována.
Po
příslibu vysokého stupně zaměstnanecké samosprávy ve znárodněných podnicích
nakonec vláda přistoupila k centralizaci jejich řízení pod záminkou, že se
jedná o "strategická odvětví". Byla
to opravdu jen záminka, nebo jde skutečně o strategická odvětví, která prozatím
nemohou být řízena jinak. Na některé námitky si odpovídá J.Horňáček sám. Druhým problematickým rysem byla
okolnost, že některá vyvlastnění byla provedena vyplacením odškodného soukromým
vlastníkům. Tento krok jde souběžně s rozhodnutím bolívarské vlády, že
neprovede audit veřejného dluhu a že uzná celou jeho výši, a to nezávisle na
tom, k jakému účelu byly využity vypůjčené prostředky. Bylo by však
nespravedlivé nevidět, že vyvlastnění bez náhrady a zpochybnění dluhu by vedly
k ještě hlubší izolaci Venezuely na mezinárodních trzích. Vyvlastnění
bez náhrady a zpochybnění dluhu by skutečně vedly k ještě hlubší izolaci
Venezuely na mezinárodních trzích, takže není co vytýkat. Neobstojí také, že Socialistická politika by se měla co
nejvíce snažit o alespoň částečné plánování hospodářství a o to, aby se ve
společnosti demokraticky rozhodovalo o vytvořené nadhodnotě. Ani jedno se zatím
nepodařilo. Demokratické, participační plánování se zatím
podařilo nakolik mohlo. Odpověd na to už v tomto článku byla
několikrát. Vláda však při každém závažném rozhodnutí organizuje dialog a
vyhledává souhlas veřejnosti. Pokud jde o povinné zaměstnanecké rady ve všech soukromých podnicích s více než pěti (?) zaměstnanci, není
nutné a možné je plošně prosazovat a oprávněné vnucovat bez ohledu na zájem
dělníků a okolnosti, včetně politických, a na dosažení nezbytných předpokladů.
„Oprávněná snaha Cháveze hledat spojence na
mezinárodním poli někdy vede bolívarskou vládu k přešlapům, které lze chápat
jen v optice "nepřítel mého nepřítele je můj přítel". Styky s
Ahmadínežádem jsou sice vizuálně odpudivé důsledku zatím neškodné...“optická odpudivost“ je
předsudek zavánějící poněkud arogancí držitelů pravé univerzální ideologie a je
jakoby vyčteno z neo-konzervativního
severoamerického tisku. V čem by měly tyto styky být nebezpečné a pro
koho a proč je třeba aby byly „zatím
neškodné“ není řečeno.
„Méně
kontroverzní, ale společensky nebezpečnější je přiblížení k Číně a k jejímu
modelu společenského a hospodářského uspořádání: již teď celá řada
byrokratických elit neboli takzvaná bolívarská buržoazie (boliburžoazie) sní o
"čínské cestě" k dosažení ekonomického rozvoje. Jinými slovy, sní o
kapitalismu bez přívlastků a bez práv pro zaměstnance a životní prostředí v
prostředí monokracie vládnoucí strany.“ Sny
o čínské cestě mohou být sny bezvýznamné nové a staronové skupiny zbytnělých byrokratů a
neadekvátní odhad autora. Vývoj ve Venezuele nenasvědčuje, že by je bylo
třeba brát vážně a v čem se bolivariánská Venezuela, třeba jen
náznakem, přiblížila čínskému modelu
společenského a hospodářského uspořádání je záhadné, o kapitalismu bez přívlastků a bez
práv pro zaměstnance a životní prostředí v prostředí monokracie vládnoucí
strany...sní spíše kapitalisté, nejen v Latinské Americe. Komunální
a komunitní rady nejsou na ústupu a je jasné, že jsou vládou i Hnutím,
jehož jsou nutnou součástí, podporovány.
“Communes are a structure of community
self-government. Adopted into law in 2010, they are the latest part of the
Chávez government’s efforts to build a separate, participatory state apparatus
referred to as the ‘communal state.’
The idea of the commune is inspired by the experiences of indigenous and Afro-Venezuelan people, as well as socialist ideas and the work of Latin American Marxist thinkers such as Peru’s José Carlos Mariátegui
The idea of the commune is inspired by the experiences of indigenous and Afro-Venezuelan people, as well as socialist ideas and the work of Latin American Marxist thinkers such as Peru’s José Carlos Mariátegui
Upřílišněné jsou obavy
z nichž vychází požadavek „aby
strana vyšla ze stínu svého prezidenta, aby byla schopna autonomně formulovat
svou politiku, nebyla jen převodovou pákou své vládnoucí vrstvy. Avšak i v
tomto ohledu se PSUV jeví v zajetí vnitřních byrokracií, určitých forem
klientelismu a jejímu vnitřnímu demokratickému životu nepřispívajíani neustálé
mobilizace proti nepřátelům bolívarské revoluce. Všechny tyto fenomény tvoří
překážky k tomu, aby se PSUV stala místem lidové participace na formulování
cílů, programů a prostředků bolívarské revoluce.“ Strana je
sotva pouhou převodovou pákou a zcela nemístné je hovořit o její vládnoucí vrstvě. Problém
stranické a státní byrokracie existuje jako vedlejší efekt, kterému
lze zábranit v zemích, kde tento problém není pouhý vedlejší efekt, ale
součástí systému a vžití každodennosti, stejně jako klientelismus a
korupce.Chavez zdědil státní aparát se všemi chorobami, který nemůže změnit ze
dne na den. Na místě je prostý návrh...co dělat ?...a srovnání
s dobou před Chavezem a opozicí ! Byrokracii lze prozatím pouze zadržovat,
vyvažovat, odzbrojovat, především aktivitou ve straně a hnutím zdola... a
využívat.
„Socialistický stát ma menší nároky na množství úředníků,
protože politiku a praxi iniciují, uplatňují a hodnotí dělníci a
společenstevní organizace sami a
samostatně....
Kapitalistický stát podněcuje atomizaci konzumentů ( a udržuje konzumentství kultury
atomizovanými konzumenty. poznámka jm), privatizaci společenských aktivit a
zavádí tržní pravidla....
Socialistický
stát by měl spoléhat na lidskou solidaritu, kolektivismus, rovnost, participaci
a veřejnou transparentnost; prosazuje veřejné disputace a diskuse, veřejné
vlastnictví a spolupráci, demokratické rozhodování....Možná, že už více než 8 miliónů dělníků dá přednost továrním výborům.
Více než 30 tisíc dělníků může být členy dělnických milicí. Přesto Venezuela
zůstává kapitalistickou zemí. Zatím .“Lee Artz
“In theory, the
‘communal state’ is supposed to eventually replace the bourgeois state. The new
state will be subordinate to ‘popular power’ and overcome the division between
‘civil society’ and ‘political society’ that underpins the capitalist system.
The emphasis on grassroots participation is also seen as a departure from the
undemocratic, centralist tendencies of some previous socialist experiences” zde
Tím nezamlčujeme
problémy a neidealizujeme skutečnost.
Docela jistě jsou na
místě „mobilizace proti
nepřátelům bolívarské revoluce“, ti nepřátelé totiž existují, jsou
ekonomicky i mocensky silní a vlastní 80% masmédií. Strana a Hnutí nesmí ztratit tempo a energii.
Odbory vzhledem k participační demokracii a ekonomice nemusí hrát roli jaká by
měla nebo mohla být potřebná v jiných zemích. Jejich význam a autonomii však J.
Horňáček podceňuje. Demokratická jednota revoluční fronty a soustředění
sil v tomto stádiu je zcela namístě; významem převažuje negativní důsledky
a nevylužitelná zanedbání. Jistá forma personálního propojení může naopak
přispět k prosazení požadavků odborů. Odborové organizace ve Venezuele pochopitelně
jsou nejen socialistické a chavistické, ale také silně opoziční. Obavy z jejich
podřízení vládnoucí vrstvě strany nebo vládě jsou tedy nepřiměřené zde.
Program i činy
Chaveze a chavistů jsou jednoznačné a tvrzení /osočení/, že „spojovat Cháveze se snahou
vytvořit socialismus 21. století je nadsazené a v mnoha ohledech mylné.“
se nezakládá na ničem. Utváření revolučního státu a socialismus 21. století
není jen záležitost ekonomiky, řízení a rozdělování nadhodnoty. Jde o
více. V Latinské Americe jde dokonce o více nežli socialismus, obzvláště
kodifikovaný a cizorodý. Na závěr J.Horňáček usuzuje, že pro Chaveze „hlavním cílem je zajistit relativní
blahobyt nejchudších vrstev, omezit vliv Spojených států v regionu, posílit
vlastní mezinárodní prestiž a vytvořit z Venezuely mocného regionálního hráče.
Jedná se o cíle legitimní a v mnoha ohledech progresivní, jež byly v různé míře
naplněny. Avšak bylo by chybou hledat v dnešní Venezuele a politice jejího
prezidenta zárodky, nebo dokonce naplnění socialismu 21. století, který by měl
být vzorem pro radikální levici.“ Zajisté se jedná o cíle legitimní a nutné pro
další vývoj revoluční reality.
Pro
Chaveze je nejdůležitější zajistit všem lidskou důstojnost. Odstranění chudoby
je samozřejmou podmínkou a součástí
tohoto úkolu, ale nejde o “ konzumní socialistickou“
společnost, gulášový socialismus nebo gruntovní blahobyt, jakoliv relativní, ale o lidskou důstojnost,
z toho vylývá ostatní.
V dnešní Venezuele
pochopitelně dosud není a nemůže být naplnění
socialismu 21. století a sotva si to někdo ve Venezuele myslí. Co
má být vzorem pro krátkozrakou levici bez vize, která se považuje za radikální
a zůstává v zajetí lokálních a dobových schémat, podle kterých posuzuje
skutečnost vycházející z jiného, podstatnějšího a transformujícího vidění
a vědění, je problém této levice.
Chavizmus je jen počátek
a ve Venezuele předpoklad více - než socialismu.
Ariana Cubillos/AP Photo
Dodatky,
doplňky, zdroje a doporučení
The Meaning of
21st Century Socialism for Venezuela
The second way
in which the government is shaking loose the influence of private capital is by
introducing participatory democracy in numerous areas of the state. This is
happening through local planning councils, citizen participation in social
programs, and a variety of other institutionalized mechanisms for civil society
involvement in government (referenda, selection of high-level state officials,
and citizen audits of state institutions).
"In Venezuela, Conditions for Building Socialism
of the 21st Century Have Been Created" http://venezuelanalysis.com/analysis/2162
Ecology and Venezuela: A program for 21st-century
socialism
http://rabble.ca/columnists/2012/12/ecology-and-venezuela-program-21st-century-socialism
Venezuela: Can the Revolution be Liberated from the Oil Economy? http://rabble.ca/columnists/2012/12/ecology-and-venezuela-program-21st-century-socialism
Grace
Livingstone, Zadní dvorek
Ameriky: USA a Latinská Amerika od Monroeovy doktríny po válku s terorem
James Petras, Cultural imperialism in the late 20th century
http://www.rebelion.org/hemeroteca/petras/english/cultural_imperialism.htm
http://www.rebelion.org/hemeroteca/petras/english/cultural_imperialism.htm
Most within the National Network of
Commoners would subscribe to what Azzellini calls the ‘bottom-up’ perspective,
which views the Chávez government as creating the enabling conditions for
building popular power, but sees the ultimate goal as moving beyond the
(bourgeois) state form.
See
this article by Atenea Jimenez (Spanish, English translation). Following the October
2012 elections, Chavez reprimanded his cabinet for the lack of progress on
stimulating the construction of the communes and asked his newly nominated Vice
President, Nicolas Maduro, “Where are the communes?” In this piece, Jimenez
responds that the communes are alive and well but that their work has been
under-recognized for various reasons. They also discussed the creation of a communal state
department to articulate with other organizations in the region and globally,
with the goal of combating imperialism and working to create socialism at the
global level.” zde
Rebecca McMillan and Calais Caswell
The
“Assemblies of Revolutionary Militants in Solidarity with Chavez”, held
throughout the country, also aimed to raise awareness of the contents of the
national constitution, especially articles dealing with the presidential
inauguration and the declaration of absences.
Organisers
indicated that this exercise of mobilisation and consciousness-raising was
in reaction to the stance of the right-wing opposition, who claim that the
delay in Chavez’s inauguration amounts to a “violation” of the constitution and
a “coup d’état”, and have called for a “massive” demonstration in protest.
In
this capacity, Dario Vivas, PSUV Coordinator of Mobilisation, made a call “to
all revolutionaries to be very aware, organised, disciplined and united…to
defend the nation”.
Planning the Next 6 Years of Venezuela
The Ministry of Popular Economy became the "Ministry of Communal Economy"
in 2007, and was merged into the Ministry
of Communes and Social Protection on 3
March 2009, along with the Ministry
of Participation and Social Protection. Consejos
Locales de Planificación Pública
ECONOMIC AND SOCIAL
DEVELOPMENT
These skills regulation, formulation and monitoring of
policies, planning and implementation of activities of the National Executive
on citizen participation in the area of the communes. The completion of the analysis of the
management of the communal economy in the country and making recommendations to
the competent organs and bodies. Regulation, formulation and monitoring of
policies, planning and implementation of activities of the National Executive as
it pertains to the operational rules and instruments of promotion,
self-management and co-management of the population under the state's economy,
which harmonizes the action of the entities involved in such sectoral policy,
and the efficient use of resources for financing.
Venezuelan Ministry for Communes and Social Protection
Comrade Chavez, If You Want to Know What Happened to the Communes,
Ask the People
...Comrade Chavez, if you ask us directly we will tell you that the
communes and the workers’ councils/workers control are a concrete possibility
for everyday socialism which can be carried out through instruments and tools
that we must also create, because they still don’t exist, that have not been
created, we have to do this, to unmake and remake, guided by certain basic
signals which point us in the right direction, knowing that the struggle is
against the exploitation of the human being and for the construction of a
popular and permanent constituent
process, participatory and protagonistic democracy, solidarity, mutual-support,
legitimacy over legality, new socialist ethics, the strengthening of our
ability to co-manage and self-manage, participatory planning, collective leadership, balancing our accounts, fraternal
debate and opening up a dialogue on knowledge, amongst others things.
Building
socialism or a new productive capitalist economy is a complex and difficult
journey in any rentier economy, including Venezuela.
Reaffirming
the socialist objective of the Bolivarian Revolution as a strategic goal
depends first of all making the Ministries and their sub-officials accountable
to their constituents via empowered citizens councils and professionally
trained oversight committees of ‘users of the services’. Current abuses,
corruption, inefficiencies, non-delivery of services are chronic, politically
costly and mock the socially progressive projects promised by President Chavez.
Periodic ‘renovation’ and replacements of Ministers, civilians by military,
provide at best a temporary respite: but under conditions of unchecked power,
the rentier culture and mentality promptly reasserts itself in the same
dysfunctional behavior. Citizen oversight with the power to sanction errant
officials provides a more permanent corrective. Elections of citizens’ oversight
councils would represent a ‘revolution within a revolution’ – because it will
result in greater accountability and the implementation of some of President
Chavez’s initiatives.
The Official
James Petras website Beyond President Chavez Electoral
Victory: Socialism in a Rentier State
Article 231 of the constitution only states that the
new president should take the oath in front of the national assembly on that
date, but “if for any supervening reason, the person elected President of the
Republic cannot be sworn in before the National Assembly, s/he shall take the
oath of office before the Supreme Court”. No date is specified in that case.
Actually,
the October 7 election has not allowed the bourgeoisie and imperialism to halt
the Bolivarian revolution. The country continues to pursue an orientation of
relative independence in relation to imperialist domination. The bourgeoisie
has not managed to gain the space that would allow it to restore its
neo-liberal policies and its direct control of the state, of which it was
deprived by the revolutionary process.
Gonzalo
Gómez: With
regard to the regional impact, with the victory of Chavez, the relationship of
forces in Latin America continues to be favourable to the revolution and the
so-called “regional integration”. The interventionist imperialism option was
weakened and delayed, which opens the way to other strategies which they
attempt to use to neutralize the Bolivarian revolution on the Latin American
geopolitical scene.
Marina
Sitrin , Everyday Revolutions: Horizontalism and Autonomy in
Argentina - Excerpts from New Book
Socialism
in the Twenty First Century
A
breakthrough in the development of socialist thought, The Challenge and Burden of Historical
Time is both a companion volume to Mészáros’s seminal Beyond Capital and a major
theoretical contribution in its own right. Mészáros, one of the foremost
Marxist thinkers of our age, focuses on the tyranny of capital’s time
imperative and the necessity of a new socialist time accountancy, and provides
a strong refutation of the popular view that there is no alternative to the
current neoliberal order.… | more |
Structural
Crisis of Capital http://monthlyreview.org/press/books/pb2082/
Steeped in the philosophical roots and revolutionary world outlook of early
Marxism, broad in scope and stunning in its erudition, Beyond Capital brilliantly
challenges the European-based conceptual framework of socialist theory and
begins the urgent task of elaborating a new socialist theory of transition.
Peter McLaren,Che Guevara, Paulo Freire, and the
Politics of Hope: Reclaiming Critical Pedagogy
Paulo Freire, Pedagogy of the Opressed
Pedagogy and emancipations in Bolivarian Venezuela:
education policies for the 20th Century socialism
Critical Pedagogy and
Empowering in Teacher Education in Venezuela [microform]
Carmen T. Chacon and Luisa Cristina Alvarez
Venezuela's higher education: a model of real social
inclusion political battle over education has necessitated the establishment of
a new system, known as Bolivarian education.
Michael Baker,Teaching and Learning
About and Beyond Eurocentrism
Rodolfo Kusch,
Indigenous-Thinking-western-Canon-or-another-kind-of-commemoration
Anibal Quijano, Coloniality of Power, Eurocentrism,and Latin America
Madina
V. Tlostanova a Walter D. MIgnolo, On
Pluritopic Hermeneutics, Trans-modern Thinking and Neokolonial Philosophy.
Decolonial Aesthetics (I) | TDI/Transnational Decolonial Institute
“The hegemonic Eurocentric paradigms that have
informed western philosophy and sciences in the "modern/colonial
capitalist/patriarchal world-system" (for the last 500 hundred years
assume a universalistic, neutral, objective point of view.”
Rámon Grosfoguel, Transmodernity,
border thinking, and global coloniality. Decolonizing political economy and
postcolonial studies
Garcia Linera,De
demonios escondidos y momentos de revolución: Marx y la
revolución
social en las extremidades del cuerpo capitalista (On Hidden
Demons and Revolutionary Moments: Marx and Social Revolution in the Extremities
of the Capitalist Body),
Field
Environmental Philosophy and Biocultural Conservation
Jan Keller: Globalizace pokračuje v logice vývoje systémů
moderní společnosti za posledních zhruba dvě stě let. Obnovila to, co bylo
zřetelné už někdy v polovině 19. století, to znamená, že zisky jdou těm
nahoře a rizika padají na ty dole. Globalizace k tomu přidala jen to, že
vytvořila mocenskou asymetrii mezi vším, co se může rychle pohybovat, a tím, co
zůstává fixováno na národní teritorium. To, co se může rychle pohybovat –
investice, části nadnárodních firem, – to si přisvojuje zisky jako v 19.
století, zatímco to, co zůstává vázáno teritoriálně – krajina, komunita,
zaměstnanci, odbory, - na to padají všechna rizika.
Zásadní
zvrat by mohl nastat jen za předpokladu, že by se tato logika zlomila. To
znamená, že to, co zůstává fixováno lokálně, by získalo větší možnost
rozhodovat o svém osudu. Je třeba vytvořit nějaký systém, kde by tato asymetrie
mezi pohyblivým a stabilním byla narovnána.
“Human activity is altering the dynamics and functioning of the Earth system to a degree never before seen. The capitalist system is the principal cause of the imbalance because it puts the rules of the market and the accumulation of profit above the laws of nature. Nature is not simply a sum of elements, it’s not a source of resources that can be exploited, modified, altered, privatized, commercialized and transformed without any consequences.......
A socialist society is not only a necessity that arises from the growing scarcity of resources and the imperative of conservation of the natural basis of life, it is also desirable if we consider equality, justice, co-operation, solidarity and freedom to be highly important values. A solidary and peaceful coexistence of individuals and the peoples of the world requires an eco-socialist society, in all countries of the world.”
Saral Sarkar / Bruno Kern, Eco-Socialism or Barbarism. An up-to-date Critique of Capitalism http://www.oekosozialismus.net/en_oekosoz_en_rz.pdf
.
Komentáře