Brazílie na skluzu

  

 

 Brazílie na skluzu

Josef Mikovec  

  

 Kapitál rozpouští staré vazby a místo pestrých svazků přichází „chladná voda sobecké vypočítavost Nežijeme již ve světě, protože svět představuje určité uspořádání, a to se proměnilo v „zevšeobecněnou atomistiku“.                                                                                                                                             

Michael Hauser, Předmluva ke knize Alaina Badioua: První manifest za filosofii  

Brazilský ekonom Edmar Bacha razil pro Brazílii název Belindia, tím chtěl říci, že Brazílie jsou vlastně dvě země,“Belgie uvnitř Indie.“  

Jižní Amerika je svou kulturni, náboženskou, psycho-historickou a  sociální realitou tak pestrá a Západu vzdálená, že z eurocentrického a egologického pohledu je nepochopitelná a nutně podhodnocená..Modernita, westernizace a ekonomický rozvoj bez rovnoměrného nebo predcházejícího kulturniho a spiritualního rozvoje způsobily spíše rozklad a předpoklady exploatace.. Západní pokrok přináší miliónové čtvrti chudých , často v předcivilizované podobě, nezvládnutelnou kriminalitu, narkomanii , dětskou prostituci a na venkově nevolnictví.  Stavěly se bez plánu chaotické čtvrti  v přerůstajících městech, která nemohla být dostatečně zásobována.  Brazílie a Jižní Amerika se však začly probouzet.Vznikl BRICS, ALBA, Mercosur, Unasur, CELAC, Rada obrany Jižní Ameriky (O Conselho de Defesa Sul-Americano (Council of South American Defense - the Council has an advising body called the Center of Strategic Defencee Studies.^[5]) , Banka Jihu. Zatímco jiné země postihla krize, Brazílie lehce proplouvala, uzavírala smlouvy,usilovala o členství v Radě bohů.. a posílila svou obranu “ viz Brazília vzdoruje plánu Colombia”. President Lula byl úspěšný doma i v cizině.Nebyl charismatickým visionářem jako Hugo Chavez, na rozdíl od něj nepřinášel nic nového, ale byl pohyblivým praktikem v rámci systému.Objížděl svět , uzavíral dohody a přijímal ocenění a vynamenání v množství hodném sovětského maršála.Korupce ovšem kvetla v mnoha barvách . Lula byl obviněn , že v rámci , Escandãlo Mensalão uplácel poslance aby získal jejich hlasy.pro  jeho sociální zákony a Dělnická strana příjímala peníze od naftové společnosti Petrobras. Důkazy nejsou, ale důležité je aby Lula nemohl znovu kandidovat na funkci presidenta. V roce 2011se podrobil chemoterapii záleží tedy také na jeho zdravotním stavu, který politikům nebývá vždy přiznivý. Obžalován a odsouzen byl Lulův chefe da casa civil, José Dirceu de Oliveira e Silva, druhá osoba ve vládě, ten Lulu neobvinil. José Dirceu byl levicový student, který se angažoval v boji proti vojenské diktatuře.V roce 1968 byl zatčen . V roce 1969 revoluční skupiny MR8 (Movimento Revolucionário 8 de Outubro) a Ação Libertadora Nacional (ALN) unesly amerického velvyslance Charlese Burkeho Elbricka  a propustili jej výměnou za 15 vězňů, včetně José Dirceu, který odejel na Kubu, prošel vojenským výcvikem a údajně si nechal udělat plastickou operaci obličeje.Do Brazílie se vrátil v roce 1975, tedy ještě za diktatury, pod falešným jménem Carlos Henrique Gouveia de Mello.Co člověka jeho formátu vedlo k finančním čachrům je nepochopitelné, ale možná je všechno jinak a v Brazílii se politika nedělá v bělostných rochetách..Lula i Dilma však mají na svědomí jiné prokazatelné hříchy, které zbaví představy o jejich náklonosti k socialismu. Oba dva se nemálo snažili o likvidaci Amazonie a přisluhovali Nadtřídě.Nepochybně se zlepšila situace chudých, ale méně nežli mohla.            


“Monopolní kapitál za Lulovy vlády vzkvétal” - a dosahoval “rekordních zisků v primární sféře” za cenu “extrémních škod na životním prostředí a masivního vytlačování původního obyvatelstva a malovýrobců”. V porovnání s “geometrickým růstem monopolních zisků se dva dolary na osobu a den, vyplácené jako dávka mající čelit bídě, dají jen sotva považovat za vizitku´pokrokového´ či dokonce ´levostředového´ režimu“.Po úspěšném Lulovi nastoupila do jeho funkce, jím doporučená Dilma Vana Rousseff, také bývalá odbojářka.Doba ji však nepřála, nemohla se vykázat úspěchy jako Lula, neuměla jednat s lidmi,spíše úřadovala a působila arogantně.Ceny neuvěřitelně stoupaly. Nečekané.Octové revoluce, při které byly páleny vlajky její strany,  neuměla využít.a Lula ji v tom nepomohl.Získala sice jisté alibi, ale s tím nadlouho nevydržela. Strana PT dávno přestala být stranou pracujících a opozicí vůči systému v rámci systému a stala se Stranou velmi mírného pokroku v mezích velkokapitálového zákona a stranou prebendářů všech stavů. Odbory se podařilo kooptovat a levici neutralizovat, ostatní postavit před vnucenou volbu. Nadějné zůstává Hnutí pracujících bezzemků, obdobná městská hnutí a spontaneita..           “Monopolní kapitál za Lulovy vlády vzkvétal” - a dosahoval “rekordních zisků v primární sféře” za cenu “extrémních škod na životním prostředí a masivního vytlačování původního obyvatelstva a malovýrobců”. V porovnání s “geometrickým růstem monopolních zisků se dva dolary na osobu a den, vyplácené jako dávka mající čelit bídě, dají jen sotva považovat za vizitku´pokrokového´ či dokonce ´levostředového´ režim“°...... “Dělnická strana svůj náboj “systémové opozice ztratila už dávno. Její špičky jsou financovány bankami a elitami agrobyznysu a těžebního průmyslu.” Ryze osobní cíle sleduje i většina odborových předáků. “Masové hnutí ve městech” – i v indiánských komunitách Amazonie” – “bude muset najít nové politické nástroje” James Petras  


V posledních volbách se předpokládalo, že se v druhém kole střetnou Dilma a  spíše pravicová, průměr a politickou šeď naopak. značně přesahující Maria Osmarina Marina Silva Vaz de Lima. Marina Silva však bohužel neprošla a proti Dilmě.nastoupil Aecio Neves, který naštěstí prohrál. Levice zachovala postoj hrdého mlčení a symptomaticky dala přednost nevolit nikoho.Dilma páchala chybu za chybou  

  “Brazilská vláda Strany pracujících (PT) „patří k latinskoamerickým režimům, které jsou korupcí prolezlé nejvíc". S oporou v odborových konfederacích a v koalici se stranami levého i pravého středu dokázala „přilákat desítky miliard kapitálu zahraničního těžařského, finančního a agrobyznysu". Díky „dekádu trvajícímu boomu agrominerálních komodit, dostupnému úvěru a nízkým úrokům pozvedla příjmy, spotřebu a minimální mzdy". „Zisky ekonomických elit se ovšem mezitím zmnohonásobily". Následkem „finanční krize a poklesu cen komodit však ekonomika stagnuje právě od momentu, kdy byla prezidentkou zvolena Dilma Roussefová". Favoritem jejího předchůdce Luly da Silva byl „agrobyznys, protěžovaný proti pracujícím bezzemkům, požadujícím pozemkovou reformu". Roussefová zase „straní dřevařským baronům a pěstitelům sóji, tísnícím indiánské komunity v amazonském dešťném pralese".
Po svém opětovném zvolení však „čelí velké politické i ekonomické krizi: prohlubování hospodářské recese, fiskálního deficitu i zatčení a stíhání zkorumpovaných poslanců za Stranu pracujících i její koaliční spojence a manažerů ropné společnosti Petrobras". „Lídři PT a pokladníci jejich volebních kampaní inkasovali za zajištění kontraktů s gigantickou polostátní ropnou společností od stavebních firem úplatky v miliónech dolarů". Roussefová voličům slíbila, že se zasadí jak o „plné pokračování sociálních programů", tak o „vymýcení korupce i s kořeny

„Hned po volbách však spustila ortodoxně neoliberální politiku." „Jmenovala kabinet tvrdých pravicových neoliberálů, včetně Joaqína Levyho, bankéře z Bradesco, ministrem financí." Ten vyrukoval se „snížením podpor v nezaměstnanosti, penzí a mezd ve veřejném sektoru", „další deregulací bank" i „uvolněním pracovně-právních garancí" („aby to přilákalo kapitál"). Dalekosáhlým programem, jehož cílem je „rozpočet v plusu" a „lákadla na zahraniční investice na úkor práce". odpůrkyně pozemkové reformy Katia Abreu". U Hnutí pracujících bezzemků venkova (MST) to narazilo na tvrdý odpor. Prezidentka však novou ministryni padnout nenechá. Ta přitom zredukovala ještě víc i už beztak nízké kvóty pozemkové redistribuce, zavedla normy usnadňující expanzi geneticky modifikovaných obilnin a přislíbila i arbitrární vysídlení amazonských Indiánů z lokalit, kde „překážejí agrárnímu velkobyznysu" “ Ekonomické neúspěchy se staly velice vhodnou půdou pro pravici a oligarchii v pozadí. Začaly se objevovat karikatury presidentky i presidenta Luly, které byly mimo rámec politické kultury i vkusu, kupř. Dilma s hákovými kříži na šerpě a paži a s Hitlerovým knírkem a patkou. Pro většinu však byla předestřena jako bolševik hodlající přetvořit Brazílii ve větší Kubu, tím měla být zastrašena a získána střední třída. Při demonstracích se objevovaly transparenty ” Mrtvý komunista dobrý komunista” a podobné. Pokusně byly šířeny libé vzpomínky na dobu diktatury. Oprávněnou kritiku nahradila neoprávněná demagogie. a fašizující skupinky oživly.  Početně byly protivládní demonstrace silnější. Objevovaly se obavy i častá přání aby zasáhla armáda. Nakonec vše prošlo kongresovým sálem V Brazílii je korupce a protiprávní obohacování neoddělitelnou součástí systému a členů Kongresu, kteří byli zkorupce obviněno není málo. Nepochybný je předseda Sněmovny, evangelikál přežívající skandály, Eduardo Cunha, pro kterého prokurátor požaduje trest 184 let. Dilma nebyla obviněna z korupce, to bylo příliš riskantní.


Zasedání  probíhalo jako jako pitvorné představení. Každý poslanec měl 10 vteřin aby řekl své Ano či Ne, s případnou poznámkou. Tyto poznámky byly hodně často trapné, směšně patetické a demagogické. A tak se hlasovalo “Ve jménu Božím, pro štěstí dětí, pro rodinu, jménem evangelíků / či evangelikálů/, ve jménu jednotlivých států Brazílie i města (republiky?) Curitiba”. Někteří poslanci žádali impeachment pro presidentku a současně pro Cunhu.  Někteří předstupovali s vlajkami Brazílie a jednotlivých států, nebo zahaleni jimi jako pluviálem. Neuvěřitelné bylo když obhájce brazilské vojenské diktatury a Pinocheta, evangelikál Jair Bolsonaro z Rio de Janeiro dedikoval svůj hlas plukovníku Carlosu Brilhante Ustrovi, který v době diktatury řídil jednotku mučitelů Doi-Codi, Destacamento de Operações de Informação - Centro de Operações de Defesa Interna .Dilma Roussef měla dosti děsivou příležitost poznat jejich výslechové metody osobně.                                                                                                               

Na místo Dilmy nastoupil dosavadní vice-president Michel Miguel Elias Temer Lulia  ( nezaměňovat s Lulou  ) , který jako jednu z prvních věcí, které odvážně vyvedl, bylo zrušení ministerstva kultury!..Symbolika jasná i pro méně chápavé. Hlavně pro ně. Záplava hollywoodských splašek a cukerínové romance postačí. Tím ovšem jízda na čertově kole nekončí.Jsou odhaleny další skandály, největší Lava Jato a stovky politiků je obviněno nebo přímo ve vězení. Dějí se náhody  přespříliš nahodilé.19.ledna zahynul při leteckém neštěstí soudce Nejvyššího soudu , Teori Albino Zavascki, který měl vyšetřovat presidenta Temera.a 130 politiků. Nového soudce bude jmenovat  president Temer, kterého uplácel Marcelo Bahia Odebrecht.   Temerovu volbu budou schvalovat senátoří, z nichž někteří budou také souzeni. Absurdní divadlo vrcholí.

"Brazílie kráčející od úspěchu k úspěchu se jeví být nejpřizpůsobivější a pro svou velikost a sílu nejslabší,v budoucnosti politicky i kulturně neutralizovaná, odbarvená, vzdálena své původnosti, poslušná... přijetím subimperialistické role má změnit Unasul--Unasur v opak, z nástroje osvobození a nezávislosti se stane nástrojem sametového neokolonialismu a transmisí Megamašinérie. Namísto společenství nového typu umožnující radikální "transition from a bourgeois civilisation to a post-capitalist world society", konec předdějin a přístup k počátku dějin, pouhá subimperialistická podvelmoc, oslabující BRICS, se všemi atributy neo´- liberalismu, privatizací, sociálními škrty, vpádem cizího, především severoamerického kapitálu a důslednějšího vykořisťování. má integrovat Jižní Ameriku do systému světového kapitalismu, likvidovat její svébytnost, zprostředkovat kolonizaci nevědomí, eliminovat spiritualitu a původnost... Má to být ona, kdo se za podíl v Megastruktuře stane nástrojem pro zadržování nebezpečných "návratů do budoucnosti.“..

  Situace však není pro Jižní Ameriku tak beznadějná jak se zdá podle momentální přeháňky.Kapitalismus prošel horšími krizemi a horizont má už za sebou. Volby.zase budou.

“Tam, kde není Jih, není Sever; kde není periferie, neexistuje žádné centrum; kde není kolonie, není - v žádném  případě ne, "Západní" -. civilizace "                     

 Claudia von Werlhof.

-