Octová revoluce v Brazílii neskončila.
Octová revoluce v Brazílii neskončila
Aneb
Klíčemi
cinkati = pramálo získati !
Čili
Bez
Loga a bez Spektáklu
“Myslím,
že to, co se odehrálo v Latinské Americe za posledních deset let, je
pravděpodobně nejvíc vzrušující a nejpozitivnější vývoj na celém světě.”
Noam Chomsky
O
brazilské revoltě, se vzhledem k “nepatrnosti země co do
rozlohy, počtu obyvatel i významu”, svět dověděl se zpožděním a také velice
předčasně byla ztažena z programů masmédií ( zde a zde ) ačkoliv nebo proto,
že se děla zhruba ve sto městech. Podrobněji obrazem> brazil
demonstration 2013. A zhudebněno zde>
GREVE GERAL a zde Civil War in Brazil?
V samotné Brazílii byla televize brzo zahlcena
telenovelami, odlehčující filmovou stupiditou, sportem a monotonním opakováním
zkreslujících záběrů z nesmyslného
útoku na ministerstvo zahraničí, rozbité výkladní skříně apod. Vládě také dosti
napomohlo Snowdenovo odhalení špionážní
activity tajných služeb USA v Brazílii a trapný skandál se zadržením letadla
prezidenta Moralese, které John Pilger
označil za “an
Act of Air Piracy”
Policie byla na přilepšenou předvedena jako rehabilitovaný bojovník
proti obchodu s drogami ve čtvrtích
chudiny. Pokračující demonstrace, stávky a zablokované silnice, stejně jako
policejní brutalita se oficiálně nekonaly. Zůstal však internet, TV linky a
očekávání. Do ulicí nešlo statisíce demonstrantů,
ale tím Octové či Salátové povstání neskončilo, jen pokračovalo jinak.
Pochybnosti už nejsou pouze o osobách a skupinách při moci, ale o samotném
politickém a
ekonomickém
systému.
“This is what happens when we create
revolutionary autonomous communities and work places. Governments,
corporations, political parties will never free us. We can only free ourselves.
We can build a new world and destroy the old system of authority and profits
over people. "We will not rule or
be ruled"
Prestože se
stále očekává příliš od státu diskutuje
se znovu o komunitárním hnutí, participativní demokracii, kontrole médií a
možnostech nezávislých na státu a stranách. Jistý
vliv má hnutí Movimento dos Trabalhadores Sem Terra, MST- Landless Movement of
Brazil zde a zde, které Noam Chomsky považuje za nejdůležitějí hnutí
světa v době 4.světové války ,.ale vytváření nejen pouze ekonomických
komunit a paralelních institucí, které
by stát musel uznávat a podporovat jako garanty vývoje,
nelze očekávat. Stejně tak zůstává mimo větší zájem a úsilí
zachování národní identity, podpora autochtonních společenství, kulturní resistence a revoluce, a pluriversalismus překračující meze eurocentrické moderny
a zajišťující spirituální suverenitu brazilského společenství před bezdějinným
plochým univerzalismem postupující monokulturní globalizace….
“jejímž cílem je „transformovat
celou planetu v jeden ohromný homogenní trh, zcela řízený zákonem zisku,
logikou výkonu a axiomatikou racionálního zájmu. Jejím antropologickým modelem
je člověk redukovaný na výrobu a konzumaci, bytost současně egoistická, která
vždy hledá, jak získat co nejvíce sama pro sebe.....liberální kapitalismus nemůžeme posuzovat pouze jako ekonomický systém.
Je to zároveň systém, jehož působení na společnosti způsobuje skutečnou
antropologickou mutaci z titulu kolonizace kolektivní imaginace výlučně
ekonomickými a tržními hodnotami. Z toho
v konkrétním životě vyplývá homogenizace způsobů života, pomalá eroze zakořeněných
lidových kultur, tzn. ochuzení lidské rozmanitost.. “…..„Existuje evidentní kulturní hegemonie
USA. Denně nám to připomínají kinofilmy, televize, hudba, moderní komunikační
technologie, transfer technologií atd. Spojené státy jsou odjakživa komerčně
směřovanou společností. Jejich kultura – vlastně subkultura – nazírá na člověka
jako na přirozeně egoistickou bytost, která sleduje princip materiálního
uspokojení potřeb a maximalizace výtěžku. Příslušná společnost je redukována na prostý součet všech
individuí – universalismus a individualismus se paradoxně navzájem podmiňují
metodologicky. Ovšem síla USA spočívá ve slabinách druhých. Jejich kulturní hegemonie se šíří jen
potud, dokud nenaráží na žádný odpor.”
Alain de Benoist
Společnost Spektáklu
The Society of the Spectacle
and Society of the Spectacle Remake 2012 an
“reaching
the heart of the ideas of the spectacle, modern consumer society, and social
revolutions. It's fascinating how things evolve throughout history but remain
somewhat the same in theory, as so many people have realized throughout these
decades”.
Společnost Spektáklu stále existuje, ale je zřejmé, že už to někde
přestává fungovat.


Komentáře