Chavismus se Chavezem nebo bez Chaveze ?
Chavismus se Chavezem nebo bez Chaveze ?
Aneb
Jak
utvářet a ubránit socialistický stát
Josef Mikovec
Reálným problémem pro média v USA a pro
severoamerický kapitál je, že Venezuela demonstruje před celým světem, že
demokracie může skutečně fungovat, nikoli však v podmínkách
neoliberálních, tržních vztahů. Demokracie vyžaduje socialismus.°°
Lee Artz
“Nechci zde tvrdit, že by
Venezuela byla rájem na zemi – je zemí, o kterou byl vždy „zájem“ vzhledem
k jejímu obrovskému nerostnému bohatství. Je to země, která má tu „drzost“
nejít klasickou cestou kapitalismu, ale cestou tzv. socialismu
21. století …”
“the
masses hold power over the culture industry due to their economic and aesthetic
abilities, while the culture industry holds the power to manipulate public
opinion
Jean Baudrillard ….Tim Robbins, Mass Culture as Domination or Resistance in Latin American Narratives
Dne 10. ledna začíná nové funkční
období venezuelského prezidenta Hugo
Chaveze. Dle Ústavy Bolivariánské republiky Venezuely prezident v
tento den skládá přísahu před Asamblea Nacional tj. Národním
shromážděním.. Prezident Chavez nebude v tento den schopen se
dostavit do Caracasu a předstoupit před Národní shromáždění a toho využívá opozice,
především koalice MUD
(Mesa de la Unidad Democática) k nesmyslným prohlášením o právní nutnosti vyhlásit v předepsané době
nové volby, ve kterých , jak doufá bude kandidát levice, nynější viceprezident Nicolás Maduro Moros poražen.
Ústava však nic takového neobsahuje. Přísaha jednak může být,dle článku 231 odložena,
nebo může být uskutečněna před Nejvyšším soudem-Tribunal
Supremo de Justiça".
V tomto případě není stanoveno
žádné časové omezení.
Teoreticky je také možné a ústavně korektní, i když značně neobvyklé
,aby Nejvyšší soud odejel za nemocným prezidentem na Kubu..K úvahám tohoto
druhu se vyjadřuje nepochybně dobře informovaný Gregory Wilpert, Socialists Sweep Venezuelan State Elections
as Chavez Recovers in Cuba zde.
Oficiální vyjádření Nejvyššího soudu se očekává v nejbližších hodinách.
Inaugurace samotná může být
považována, zvláště v případě znovuzvoleného prezidenta za pouhou formalní záležitost .Přísaha,
kterou Chavez složil při předcházející inauguraci, dle některých právníků
neztrácí platnost,. Že lze inauguraci odložit potvrzuje rovněž nejvyšší státní
zástupkyně Cilia Floresová. Podle ní Hugo Chávez je zvoleným prezidentem,
znovuzvolený prezident, může složit přísahu dodatečně. Prozatím není ani
jednoznačné, oficiální prohlášení o
prezidentově zdravotním stavu
“Constitutional attorney Hermán Escarrá, long a supporter of the
opposition and member of the constitutional assembly that drafted the 1999
constitution, said yesterday that the popular will should be respected,
regardless of when the president is sworn-in….. “It would be truly grave if
some sectors of society were able to revoke the popular will expressed by the
people who ratified President Chavez as president. He is the re-elected
president who has complete democratic and constitutional legitimacy,” said Escarrá”
Opposition
Says Chavez No Longer President After Jan. 10 If He Doesn't Take Oath of Office
Chavez nesloží přísahu 10. ledna
Současně
probíhají neveřejné diplomatické hry ze
Severu i Jihu.
Ve Venezuele i ostatních zemích Jižní
Ameriky panují obavy, že dojde ze strany
opozice k provokacích, snahám o destabilizaci země, vyvolání ústavní a vládní
krize, pokusu o nevojenský puč nebo
státní převrat na jiný způsob.
Příslušnice
venezuelské armády na vojenské přehlídce, ilustrační foto
foto:
ČTK/AP
Sotva
lze předpokládat, že většina obyvatel Venezuely by podobný puč přijala
lhostejně. Především dobrovolnické městské a rolnické miliční oddíly by sotva poklidně
přihlížely. Vojenská intervence USA je rovněž značně nepravděpodobná, mohlo by však dojít k hospodářské a politické
válce, která by se však netýkala pouze Venezuely.
“Jižní
Amerika nepotřebuje Spojené státy, ale Spojené státy potřebují Jižní Ameriku
! ” Hal Weitzman
Protikandidát
Chaveze v posledních volbách, který by v případě nových voleb z největší pravděpodobností znovu kandidoval .Henrique Capriles Radonski - Představitel koalice pro útěk před budoucností a návrat
bez vize. apeloval 8.ledna na
představitele jihoamerických zemí, aby se
nezůčastnily “politické hry Chavezovy
strany.”
Prezidenti Bolívie a Uruguay,
José Mujica a
Evo Morales, pravděpodobně přijedou do Caracasu ve čtvrtek (10/01) k
účasti na demonstraci na podporu
Hugo Cháveze..
“The
leader of the Venezuelan opposition, Henrique Capriles, Tuesday asked the
Presidents of the region “not be providing” the call of the ruling party (PSUV)
and not attend events convened for Thursday, when President Hugo Chávez,
convalescent in Cuba of its last operation to curb cancer suffering from it
should assume.“With the greatest respect to all our Latin American Presidents, I ask
chairpersons that they are not provided to the political game of a match,” said
Capriles in press conference……..He specifically asked the Presidents of Ecuador,
Rafael Correa; Colombia, Juan Manuel Santos; Argentina, Cristina Fernandez;
Brazil, Dilma Rousseff, and Bolivia, Evo Morales, “not provided” the political
game of Chavez’s Party. On the other hand, he claimed that it applies that the
own Chavez instructed before leaving for Cuba.”
K
právnímu problému se neváhá vyjádřit i část katolické hierarchie. Církev ale není
jednotná ani jednohlasná v postoji ke změnám, které přineslo hnutí vedené Chavezem.
V Jižní Americe není důležitý pouze postoj
Katolické církve coby instituce, ale také jednotlivých řeholí a místní
podoba katolicismu. Chavez má v celé Latinské Americe řadu stoupenců i
mezi theology (viz Liberal theologians sway Latin America ) kněžími, biskupy, nejen „liberálními,“ o lidu nemluvě. Jezuita Jesus Gazo kaplan Universidad
Católica del Táchira. Jeho rádce ve věcech duchovních, tvrdí, že Chavez je theologicky silně formován. Fr. Jesus Silva, který žije téměř 30 let v Caracasu, ve slumu
El Valle nepochybuje o Chavezově katolictví. Také prohlásil, že podprivilegované a vykořisťované třídy
mají v Chavezovi člověka, kterému mohou důvěřovat .Prohlášení
tohoto druhu z církevních kruhů není málo.
Za Chaveze jsou
slouženy mše, konány protestantské bohoslužby i rituály afro- venezuelských a
indigenních náboženství a zpřítomnování transcedentna . Mše byla sloužena i
v Havaně. http://www.youtube.com/watch?v=srahMOMmA5s
V lednu 1999 vedení jesuitského řádu v Lat. Americe v
pastoračním listu označilo neoliberalismus za hřích, nespravedlnost ve
smyslu náboženských zásad a podpořilo alternativní ekonomiku.
Co představuje Chavez pro místní i světovou oligarchii bylo velice
zřetelně řečeno před volbami a neztratilo
platnost po volbách Po prorockém kazateli a předvěkému prezidentskému
kandidátovi Patu Robertsovi, který kdysi požadoval zavraždění prezidenta Chaveze
se zvláště zvýraznil rovněž poslední republikánský prezidentský kandidát Romney,
který kategoricky prohlašoval, že Chavez
má spojení s teroristickými organizacemi a má také přístup ke zbraním,
nebezpečným pro USA. Důkazů v takových případech netřeba . zde
Obama nezachází tak daleko, ale nepředstírá nezájem na
dění ve Venezuele.
Ve velmi zábavné formě vylíčil Chaveze jako nebezpečí nejen pro USA .ale nás všechny, morálně a
intelektuálně mimořádně výrazný nebožák Connie Mack., který docela veřejně
tvrdí, že Hamas a Hezbollah a zbraně hromadného ničení jsou ve Venezuele
pohotově. Kdo asi jsou voliči a posluchači tohoto kongresmana? A co je nenáročná
organizace Committee to Free Venezuela? Úroveň některých evropských masmedií a
“osobností,” české nevyjímaje, nebyla často lepší. Klišé jsou vždy žádány pro
svou láci a intelektuální dostupnost.a příznivý efekt je zaručen. Psychologická
válka odvedla pozornost od venezuelské reality a soustředila se na osobu prezidenta, způsobem
nejčastěji mimořádně trapným. Zároveň vyvolávala katastrofickou představu budoucnosti v
případě zvolení Chaveze a jeho
neschopnosti vykonávat své povinnosti. Nemoc a smrt, politická nekrofilie a
taktika znejistění měly posloužit ve volbách a mají ubezpečit o závislosti
utvářeni socialistického státu na Chavezově osobě nyní. Politická sabotáž má
impulsivně i regulovaně následovat. Nutností pro venezuelskou oligarchii je
rozložit to co bylo uskutečněno dosavadním plánem Utváření socialistického
státu. “V 21. století se rozhoduje mezi globálním
kapitalismem s poněkud větším humánním cítěním a kolabující ekologií a socialismem s
dělnickou třídou a jejími spojenci, kteří vytvářejí demokratickou společnost,
jež se těší mezinárodní solidaritě. Venezuela je pozitivní ilustrací této
skutečnosti. S tím, jak přebírají moc, mění revolucionáři ve Venezuele
společnost. Tento esej osvětluje hlavní rysy a rozpory tohoto historického
procesu, s tím, že obrací pozornost k praktikám médií, aby tak
ilustroval dialektiku státu a revoluce”.
Příští dny nebo týdny budou historickým střetem nejen pro
Venezuelu. Nemají jen místní význam
zanedbatelného precedentu. Výsledek měření sil ukáže možnosti Jižní Ameriky a prozradí skutečné
rezervy a nevyhnutelnost morálních
kolapsů hybatelů světové Nadtřídy. Obavy
i očekávání spojené se Chavezem a
chavismem ukazují na význam postupujícího socialismu
21.století; naděje pro většinu a
nebezpečí pro postradatelné.
Dodatky a vysvětlivky
“However, Venezuela’s
constitution is clear on the situation. The conditions under which a president
can be declared permanently absent and new elections called are covered by article 233, and are, “death, resignation, destitution decreed by
the Supreme Court, mental or physical incapacity certified by a medical council
designated by the Supreme Court with the approval of the National Assembly,
abandonment of the post, [or] a popular recall of the mandate”.
Currently Chavez’s status is that of
“absence from the national territory”, a status which is granted by the
national assembly. This could eventually be declared a “temporary absence” from the presidency, which is granted by the
national assembly for a period of ninety days, and can be extended for 90
further days, as outlined by articles 234 and 235 of the constitution.”
Exposing Five Key Media Myths about Chavez’s
Health and Swearing-in
Venezuelan Government Denounces “Psychological Warfare”Regarding Chavez’s
Health
http://venezuelanalysis.com/news/7587
....Marxismus nicméně znovu prokazuje svou analytickou a praktickou hodnotu
pro ty, kdož usilují o společenskou přeměnu. Zastávání se participační
demokracie a uskutečňování politiky „revolučního státu“ při akcích
vlády a paralelismus ve společenských programech je dobře promyšlenou
strategií umožňující vítězství socialismu 21. století. Toto přesvědčení o
demokratické etice a praktické logice historického materialismu přidává ke
snahám o socialismus 21. století svůj vlastní subjektivní příspěvek. Společné
pozvedávání hlasu na obranu, prosazování i soupeření v komunitních a
veřejných médiích ve Venezuele zvyšuje možnost úspěchu a obecnějšího chápání
významných historických poučení. Komunitní a veřejná média ve Venezuele demonstrují
významnou strategickou pravdu: ke společenské změně může dojít pouze tehdy,
když mají moc protagonisté demokracie. Jakmile si v činech solidarity uvědomíme svou vlastní moc, bude nás to podněcovat
k mobilizaci naší vlastní nezávislé politické moci tak, jak to činí pracující
lidé a další občané ve Venezuele.
“Přechod
k socialismu ve Venezuele je dialektickým politickým procesem, v němž
se spojují objektivní podmínky se subjektivními materiálními možnostmi.
Vedena prezidentem Hugo Chávezem a Sjednocenou socialistickou stranou Venezuely
(PSUV) bolívarská socialistická strategie (hybrid marxismu, venezuelského
revolučního nacionalismu a mezinárodní solidarity) pomáhá prosazovat moc a
aktivity dělnické třídy a jejích spojenců jako činitelů společenské změny. Od
prvého výrazného přihlášení se k socialismu v roce 2006 bylo
strategií vlády vedené Chávezem využívat objektivní materiální moci k demontování a zlomení kapitalistického
státu, při současném vzrůstu participační demokracie občanů – organizovat a
mobilizovat „nové síly a nová zaujetí“, kapitalistickou společností až
dosud spoutávané”
James Petras vidí úkoly a podmínky pro vytvožení
socialismu takto: While the institutional
foundations and foreign policy initiatives of President Chavez have created a
veritable ‘fire wall’ against any direct or proxy US or NATO military
intervention – at least in the present conjuncture – similar to what has taken
place in Iraq, Libya and Syria, the internal,
especially socio-economic and political structures, are more problematical. And
for that reason, Washington has refocused and is concentrating on exploiting
the structural and political vulnerabilities of the Chavez regime to question
and subvert his mandate. This ‘readjustment’ in US imperial strategy ‘toward
the inside’ calls for an equally “strategic turn” for the Chavez government: to
concentrate on consolidating changes
realized and to move toward forms of socialist organization and
practice.
President Chavez has done wonders
in politicizing and inculcating a civic culture among Venezuelan citizens as
was evident in the 80% voter turnout. No President in the history of Venezuela
(or for that matter in the history of the United States) has done more to
create a sense of national identity. He has defended the country with valor and
integrity. He has preserved and advanced democratic institutions against US and
client attempts to destabilize and destroy the constitutional order. President
Chavez has created an extensive social welfare net which has raised millions
from poverty, eliminated illiteracy and provided a universal free public health
system. Chavez has successfully engaged in consequential international economic
aid programs, providing oil at reduced cost to poor countries in Central
America and the Caribbean. But now in 2012 he faces new challenges : the battle
for a revolution within the revolution in a complex and difficult context.
Rentier economies pose numerous obstacles to developing a productive and
participatory economy based on an active working class, an innovative and
entrepreneurial managerial class,and a responsible and socially conscious
middle class.
Criterion for Socialization
of Enterprises
Political Sabotage:
owners who disinvest or who refuse to invest to meet demand, hoard, or
deliberately run down operations in an effort to undermine public policy and
create social discontent.
Social Conflict:
Capitalist firms which refuse to abide by labor laws or engage in collective
bargaining with trade unions or fire workers arbitrarily thus providing strikes
and lock outs. These firms should be socialized under a management team of
worker, consumer, and engineers.
Ideology:
Firms identified with the opposition and collaborating with US front groups;
firms which pursue political over economic objectives could become targets.
Strategic sectors:
Key sectors and firms which play a decisive role in the economy, such as
banking, finance and foreign trade should be socialized providing public policy
makers with instruments to capture the economic surplus to foment new growth
sectors; socially strategic sectors and petro-industrial and food production.
Innovative small and medium size firms should not be socialized.
These criteria do not exhaust the possible sectors but are a necessary
part of a socialist transition, providing
the state has the capacity to run the enterprises. Under no conditions should
firms be socialized and turned over to mediocre, incompetent officials or trade
union leaders who run them into the ground. Socialism is not a race to
see how many firms can be nationalized in the shortest time. In case of limited
sate capacity there are several alternative options.
State
intervention, regulation and taxation: to insure labor laws are followed, profits are equitably distributed;
employers increase social consumption, technical upgrades and worker training.
Worker based
production commissions:
to ‘oversee the books’ of companies and provide employees with information for
collecting bargaining.
Joint ventures
between public and private capital: to take advantage of marketing and technical skills of productive
capitalists guided by the social criterion of public and worker managers.
Planning via
compulsory and voluntary production targets: The private sector especially small and middle size firms should not
be socialized especially those which provide vital services, recreation and
leisure time activities for the mass of the people. Venezuela should not follow
Cuba’s disastrous 1968 policy of closing down thousands of private enterprises
which the State had zero capacity to replace. Nor should Venezuela follow
Cuba’s 1970’s policy of ‘specialization’ in commodity exports to restricted
markets. (The Soviet bloc).
Venezuela needs to create public
sector entrepreneurs and technocrats
as well critical class
conscious working class militants for the productive sector. Management is key
to the success of a “socialist transition” because Venezuela is deeply immersed
in the global marketplace, which offers great opportunities and pitfalls. The
State should invest in management and technical schools which develop and apply
socialist criteria for production, marketing, innovation, financing and
accounting. It should eschew the use of ‘models’ based on free market orthodoxy
found in US textbooks as well as Soviet era manuals. The goal should be to
encourage texts which critically apply Marxist writings to the specificities of
a rentier economy and to encourage transformative leadership, workers’
participation in planning and the relative autonomy of enterprises
http://petras.lahaine.org/?p=1914
.
Komentáře