Oživená kultura, Nový člověk, compaňerismo a imperialismus suchou cestou.
" El
triunfo de la Revolucion es el triunfo de la poesia."
"Vítězství revoluce je vítězství poezie.“
"Vítězství revoluce je vítězství poezie.“
Tajná i zjevná válka proti Sandinistům a nové Nikaragui nespočívala jen ve vojenské podpoře a mocenskému působení, ale probíhala i na kulturním, hodnotovém a spirituálním bojišti. Od běžné propagandy se přešlo ke kulturnímu darwinismu a kulturnímu imperialismu a kolonialismu. Slibný kulturní vývoj a inciativa státu, podpora lidové, národní a tradiční kultury a všech forem trvalé původnosti na místo „univerzalizující“ plochosti znecitlivující západní „massculture“ byl nebezpečnější nežli politická politická revoluce sama o sobě. K tomu vice
David Craven, Art and Revolution in Latin America, 1910-1990 , intervieview E .Cardenal (str.185 )
a podnětná studie T.M.Scruggs, Nicaraguan State Cultural Initiative and “ The Unseen Made Manifest
. ”
“The Ministry, headed by Ernesto Cardenal, sought to promote a true popular culture through the plastic arts, dance, film, poetry, and even puppet shows. This revolutionary transformation included the elimination of the vestiges of the old elite and U.S. cultural influences. Examples of the government's work include its creation of the Instituto Nicaraguense de Cine (INCINE) and the Sistema Sandinista de Television (SSTV) to replace foreign films and television programming with Nicaraguan productions that would advance the cause of the national revolution”.
“Whisnant, David E., Rascally Signs in Sacred Places: The Politics of Culture in Nicaragua.“
Jeremy Harrison-Smith, Indigenous Perspectives: The Struggle For Land,Culture And Education In Rivas, Nicaragua
“The Ministry, headed by Ernesto Cardenal, sought to promote a true popular culture through the plastic arts, dance, film, poetry, and even puppet shows. This revolutionary transformation included the elimination of the vestiges of the old elite and U.S. cultural influences. Examples of the government's work include its creation of the Instituto Nicaraguense de Cine (INCINE) and the Sistema Sandinista de Television (SSTV) to replace foreign films and television programming with Nicaraguan productions that would advance the cause of the national revolution”.
“Whisnant, David E., Rascally Signs in Sacred Places: The Politics of Culture in Nicaragua.“
Jeremy Harrison-Smith, Indigenous Perspectives: The Struggle For Land,Culture And Education In Rivas, Nicaragua
Válka jinými prostředky.
Kulturní dominance a kontrola je nutnou součástí a snadno pronikajícím instrumentem globalizujícího systému vykořisťování. Původ, účel, cíl, charakter, možnosti a efekt strategie znevolňující kulturní kolonizace nebývá postiženými viděn a chápan a rezistence vůči němu je pro jedince a často i kolektivy takřka vyloučena. Tato strategie je zaměřena méně na nekonformní elity, tam kde dosud existují a jsou pozitivně funkční,, ale především na masy . Kulturní průniky, subverze a infiltrace jsou pokračováním a rozšířením proti povstaleckého boje, který změnil i svou vojenskou strategii, nevojenskými prostředky. Hlavními nástroji jsou pochopitelně masmedia, která mají vytvořit masovou kulturu, atomizovat, odkouzlit a desakralizovat realitu, paralyzovat možnosti kolektivní odpovědi, likvidovat původní i kulturně historické celky, především ty, které se osvědčily a jsou méně přístupné přímému tlaku. Vytváření osamělé nové střední třídy bez tradic a vlastní kultury, přístupné instrumentální racionalitě, zvěcnění a konzumerizmu má zároveň ekonomický význam a efekt v rámci strategie globalizace. Do jisté míry to v Evropě ve své kritice liberalistického kapitalismu pochopila část tzv. Nové pravice (viz Charles Lindholm and Jose Pedro Zuquete,The Struggle for the World: Liberation Movements for the 21st Century), která však vychází z jiných předpokladů, mnohdy neváhá navazovat na protofašistické a fašistické intelektuální předchůdce (ale také na marxistu Gramsciho, Marcusseho, Levi-Strausse a další) a dochází k neadekvátním a absurdním závěrům protichůdným a protikladným humanismu latinsko -americké levice. To se týká také některých ruských koncepcí a hnutí
Against Post-Modern World Dugin's Conclusion
“In Dugin's view America is the champion of a hyper-materialistic ethic, based on radical individualism. It is subversive of traditional human values. As an empire of "frenetic consumption," America threatens to remake the world in its own image. Furthermore, as Dugin points out, the emerging neo-socialist trend in Latin America suggests that a new bloc of countries will soon join Russia, China and the Islamists. As a Brazilian, Professor de Carvalho should know that South America isn’t of Western civilization at all. The Latin Americans are, by nature, opposed to the West’s money changers.” A sheep in sheep’s clothing.”
!! Marx? Gramsci? Levi-Strauss? Marx !!
Celkem
nepřekvapí zájem, který má Nová pravice a někteří stoupenci Eurasie o M.Eliade a K.G.Junga ( a Mercia
Eliade ), ale mimořádný význam
C.Levi-Strausse pro formování a opodstatnění společnosti a zacílení dějin je
všeobecně neviděn a pokud připomenut, zásadně nechápán i mezi marxisty a
post-marxisty. Podbízí
se potlačovaná otázka, zda je možná asimilace sociálního a kulturního kriticismu
"conservative right-wing " do "new
left interpretation".. Všude tam, kde není možné jít k často takřka
nezahlédnutelným základům.
Dalšími cíli je znecitlivění vůči viditelným projevům nehumánosti kapitalismu, regulace senzitivity, znehodnocení přirozených vazeb, kolonizace kolektivního i individuálního nevědomí a systém totální manipulovatelnosti. „Naděje na změnu byla očividně nahrazená hrůzou ze ztráty,“ jak vystihl Fredric Jameson. „Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, se v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Moc v rámci kultury a jejím prostřednictvím závisí na tvorbě, konstrukci a kontrole systému symbolů a v jejich rámci mediálních kodů s požadovanou předvolenou účinností, umožňující podřizující internalizaci, ztotožnění, stimulovanou projekci, falešnou dichotomii, odosobňující resistenci vůči nekonvenujícímu, nekomfornímu a vůči odlišné komformitě, a směrovanou agresivitu. Chladnou cestou tvořený, prokalkulovaný i samoplozením vznikající newspeak masmédií a jejich systém stimulů vytvářejí použitelný, předvídatelný, přehledný vnitřní svět, ilusorní extenzi opouzdřených osobností, iluzorní nezávazné společenství a psychosociální paralelismus, které se stávají pro postižené sociálně diferencovanou úlevnou potřebou. Pro odolnější kategorie včleněných, anebo pro postižené nezužitkovatelnými vedlejšími příznaky, je vhodná kulturní izopatie, v případě neúspěchu oboustranně vítaná kulturní segregace.... Franco Moretti a Fredric Jameson mají své objevy kulturní logiky klasického i pozdního kapitalismu, kolektivní psychologie a politického nevědomí, projevujících se v literatuře a filmu, které trochu pomohou. F.Moretti v knize „Signs taken for Wonders “ probírá i klasické horory, detektivky, tragédie a jejich souvislost s dobou, Systémem a problémy zdánlivě zcela nesouvisejícími s tématy i formou „vysoké“ i masové a/nebo lidové kultury. “
Dalšími cíli je znecitlivění vůči viditelným projevům nehumánosti kapitalismu, regulace senzitivity, znehodnocení přirozených vazeb, kolonizace kolektivního i individuálního nevědomí a systém totální manipulovatelnosti. „Naděje na změnu byla očividně nahrazená hrůzou ze ztráty,“ jak vystihl Fredric Jameson. „Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, se v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Moc v rámci kultury a jejím prostřednictvím závisí na tvorbě, konstrukci a kontrole systému symbolů a v jejich rámci mediálních kodů s požadovanou předvolenou účinností, umožňující podřizující internalizaci, ztotožnění, stimulovanou projekci, falešnou dichotomii, odosobňující resistenci vůči nekonvenujícímu, nekomfornímu a vůči odlišné komformitě, a směrovanou agresivitu. Chladnou cestou tvořený, prokalkulovaný i samoplozením vznikající newspeak masmédií a jejich systém stimulů vytvářejí použitelný, předvídatelný, přehledný vnitřní svět, ilusorní extenzi opouzdřených osobností, iluzorní nezávazné společenství a psychosociální paralelismus, které se stávají pro postižené sociálně diferencovanou úlevnou potřebou. Pro odolnější kategorie včleněných, anebo pro postižené nezužitkovatelnými vedlejšími příznaky, je vhodná kulturní izopatie, v případě neúspěchu oboustranně vítaná kulturní segregace.... Franco Moretti a Fredric Jameson mají své objevy kulturní logiky klasického i pozdního kapitalismu, kolektivní psychologie a politického nevědomí, projevujících se v literatuře a filmu, které trochu pomohou. F.Moretti v knize „Signs taken for Wonders “ probírá i klasické horory, detektivky, tragédie a jejich souvislost s dobou, Systémem a problémy zdánlivě zcela nesouvisejícími s tématy i formou „vysoké“ i masové a/nebo lidové kultury. “
Televizní a filmová produkce zdůrazňuje kult, většinou
eticky nelimitovaného jedince, brutality, degradovaného a degradujícího
sexu a zahrnuje konzumenty záplavou hororů, dystopií, infernální
„reality“ zastírající hrůzy nastolené reality. „Za filmovým jevem je nefilmová
podstata současné reality většinou regulovaného samospádu dehumanizace i jeho
programovéhou využití a implantace tam, kde k němu nemohlo
dojít, nebo byl zastaven.
Dnes už se v oblasti hororu ovšem těžko hledá něco nového, a tak se dá spíše na
techniku, více krve, více fyzické hniloby, průhledně a nezaměnitelně svědčící o
hnilobě kulturní, více vředů, bolesti, řevu i špatných konců, prohry hrdinů kladných;
a omšelá napětí. Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury
doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné
kultury „vyšší“ má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky (Archeologie
popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti). Vedle toho se
logicky předvádí skvělý život Zlaté
třídy žijící v přístupné Utopii, do které může každý
přizpůsobivý snadno vejít. K působení kulturního imperialismu
podrobněji James Petras, Cultural imperialism in the late 20th
century http://www.netsocan.cz/socan/num0412/mikkapi.html#mikkapi
Jako další forma řízeného rozkladu je vytváření konformních kulturních a náboženských enkláv. Zcela programové je vysílaní severoamerických misionářů do Latinské Ameriky. Nepokrytě takto působil dvorní kaplan Bílého domu Billy Graham a pokračuje v tom jeho méně oficiální syn. Tito se zaměřují spíše na krotší formy působivého charismatismu, přijatelného i střední třídě, tam kde je pociťováno hodnotové vakuum.. Vedle nich jsou však prodejným náboženským zbožím i bizarní sekty . Některé nejsou viditelně politické, jiné jsou politicky militantní, agresivní a sociálně pathologické. Někteří jejich členové se v Latinské Americe dostali i do vysokých funkcí, ve kterých si často počínali velice nekřesťansky. Řada protestantů se však zůčastnila bojů a později tvorby nové společnosti spolu s katolíky a marxisty
.
Kupř. organizace podporující sociální změny
:Centro Antonio Valdivieso (CA V) - katolická, ekumenická
Centro de Promoción y Dessarrollo (CEPAD) – evangelikální - protestantská;
Instituto Histórico Centroamericano (IHCA) –vedená Jezuity;
Centro de Promoción Agraria (CEPA) –rovněž vedená Jezuity ;
Eje Ecumenico (MED-CELADEC) – protestantská ;
Instituto Nacional de. Investigaciones Económicas y Sociales INJES) – nekonfesijní, působí v ni však také Jezuité ;
Confederacion de Religiosos de Nicaragua (CONFER)- katolická; Consejo Ecumenico Blufile? o de Iglesias Cristianas (CEBID) – inter-církevní a další
Kupř. organizace podporující sociální změny
:Centro Antonio Valdivieso (CA V) - katolická, ekumenická
Centro de Promoción y Dessarrollo (CEPAD) – evangelikální - protestantská;
Instituto Histórico Centroamericano (IHCA) –vedená Jezuity;
Centro de Promoción Agraria (CEPA) –rovněž vedená Jezuity ;
Eje Ecumenico (MED-CELADEC) – protestantská ;
Instituto Nacional de. Investigaciones Económicas y Sociales INJES) – nekonfesijní, působí v ni však také Jezuité ;
Confederacion de Religiosos de Nicaragua (CONFER)- katolická; Consejo Ecumenico Blufile? o de Iglesias Cristianas (CEBID) – inter-církevní a další
Jedním z pochopitelných cílů těchto misií byla také neutralizace Theologie osvobozenía perspektivní levice. Poměrný úspěch mají tato implantovaná hnutí mezi chudými, především tam kde neuspěly ryze redukcionistické frakce levice. Mezi střední třídou jsou působivější tradičnější formy protestantismu Působení těchto regulovaných antikulturních misií má sotva nějaký kladný vedlejší účinek., který by vyrovnal předpokládaný negativní výsledek. Podrobněji zde Netsocan . Některé evangelikální církve se přímo podíleli na podpoře proti-sandinistických Contras.
“At
that time, rightwing
evangelical and political groups working in close conjunction with the
executive branch of the Agency delivered much of this aid to the contras, but
Noriega /Roger Noriega: assistant secretary of state pozn. jm/ later took
direct charge of channeling it, sometimes laundering it through representatives
of Colombia’s
Medellin drug cartel in Miami.”
Trvale
nová skutečnost
“everything in the world of nature is animated by spiritual essence. Everything is alive, and all life is part of one mysterious unity that comes from its spiritual source. The only true reality is spirit. The universe is essentially magic, and not necessarily bound by what we think of as physical laws. Matter and spirit are separate but joined, and ritual actions can break the planes of reality. Everything is cyclical, and anything can be transformed “
Nikaragua naštěstí není zemí kulturně homogenizovanou tak, jak se zpravidla jeví. Nebyla ani zcela hispanizována, proto vedle španělštiny jsou oficiálními jazyky také Miskito, Rama, Sumo, Miskito Coastal Creole, Garifuna, Rama Cay Creole. Také z tohoto důvodu zde existuje jak horizontální tak verikální diversita. Oficiálně, chtěně zapomínaná kultura původních obyvatel se mohla za sandinistické vlády projevit a její význam byl pochopen. viz Jeffrey L. Gould, To Die in This Way
Amerika nejen
latinská aneb rozpory uvnitř latinskoamerické levice
“Politické strany přirozeně zůstávají stále více méně stranami, které musí přijmout pravidla hry a přehledný, vymezený prostor. Mohou se snažit o větší rozsah působnosti, nežli vynucuje politické zápasiště, uhýbat před požadavky všeobecné prodejnosti a být spíše předvojem nového života nežli pouhou parlamentní frakci, přesto však nenahradí politicky a dobově neomezitelné hnutí nejživotnějšího společenství původnosti. Pokud politické strany dokážou zaštítit tato hnutí a případné spory o směr a tempo vývoje nevedou k místním střetům civilizací, (jako tomu bylo ukázkově v případě nelevicového Peru, pokud získají čas pro vytváření a rozvoj participativní demokracie a ekonomiky, realizaci „utopie”, gramsciánský „pochod napříč institucemi„, budování ekonomických předstupňů, posilování morálních předpokladů socialismu a rozšíření prostoru pro hnutí Ameríndios a současně zabrání tomu, co postihlo „západní dělnické hnutí, které se změnilo v epifenomén industriální společnosti a zcela podlehlo její logice“ a které „v sobě samo neskrývá žádné kulturní potenciály”. Pak dokázaly hodně. Právě proto, že „žijeme v kulturním prostředí, kde se (nejen) marxistické myšlení téměř identifikovalo s logikou industrialismu„ …, jde o více nežli „hodně odlišný ideologický jazyk“. Co světové levici schází, je především nová „kosmovize“ a většinou nemůže jít jako celek dále než k zastavení „ekocidy“. Z klasiků všech západních politických monismů pozůstali jen kostrouni . “
“Politické strany přirozeně zůstávají stále více méně stranami, které musí přijmout pravidla hry a přehledný, vymezený prostor. Mohou se snažit o větší rozsah působnosti, nežli vynucuje politické zápasiště, uhýbat před požadavky všeobecné prodejnosti a být spíše předvojem nového života nežli pouhou parlamentní frakci, přesto však nenahradí politicky a dobově neomezitelné hnutí nejživotnějšího společenství původnosti. Pokud politické strany dokážou zaštítit tato hnutí a případné spory o směr a tempo vývoje nevedou k místním střetům civilizací, (jako tomu bylo ukázkově v případě nelevicového Peru, pokud získají čas pro vytváření a rozvoj participativní demokracie a ekonomiky, realizaci „utopie”, gramsciánský „pochod napříč institucemi„, budování ekonomických předstupňů, posilování morálních předpokladů socialismu a rozšíření prostoru pro hnutí Ameríndios a současně zabrání tomu, co postihlo „západní dělnické hnutí, které se změnilo v epifenomén industriální společnosti a zcela podlehlo její logice“ a které „v sobě samo neskrývá žádné kulturní potenciály”. Pak dokázaly hodně. Právě proto, že „žijeme v kulturním prostředí, kde se (nejen) marxistické myšlení téměř identifikovalo s logikou industrialismu„ …, jde o více nežli „hodně odlišný ideologický jazyk“. Co světové levici schází, je především nová „kosmovize“ a většinou nemůže jít jako celek dále než k zastavení „ekocidy“. Z klasiků všech západních politických monismů pozůstali jen kostrouni . “
http://blisty.cz/art/54027.html
Nicaragua News Bulletin (January 17, 2012)
http://www.nicanet.org/?p=1085
Nicaragua News Bulletin (January 17, 2012)
http://www.nicanet.org/?p=1085
Významnou osobností církve chudých a autentického sandinismu je trapistický kněz, básník a filosof Ernesto Cardenal, který byl v sandinistické vládě prvním ministrem kultury ( o jeho komunitě a literární činnosti viz Dodatky ) a je značně kritický k politickému vývoji země a ortegismu.
a Poet,
Activist
Ernesto Cardenal Explores Cosmos, Humanity in
Verse
The Catholic Church and social
change in Nicaragua - Manzar ForooharTheologies: Liberation vs Submission
Paulo Freire: Liberation theology and Marx
Bibliography on Liberation Theologies
Bibliography on Liberation Ecologies | Liberation Theology
S. Jordan, "Bibliography: Latin American Liberation Theology Since 1976
“If the objectives of the U. S. and
all Western educational systems are to create obedient, competitive,
individually driven students who can enter the capitalist economic system and
continue turning the gears to keep the structures moving, then in the views of
the indigenous populations and all other people fighting for justice around the
world is that a major change needs to occur. When U.S. students have an
experience living, working or studying in a country like Nicaragua, and if
their experience is a genuine one where they connect with the local people and
live among them, then there is great potential for these students to be
inspired by the things they see, and use that inspiration to push for political
and social change in the United States… In Nicaragua is Monexico (The National
Indigenous Council for the Nahua and Chorotega People). According to their
informational bulletin, Monexico works “to defend and promote the free
determination and the integrity of indigenous rights and to strengthen the communal
organizational fabric” (Monexico, 2009). They also state that one of their main
objectives is to “struggle against the capitalist, imperialist and
neocolonial politics”
Jeremy Harrison-Smith, Indigenous Perspectives: The Struggle For Land,Culture And Education In Rivas, Nicaragua
About Ernesto Cardenal ,
“Homenaje a los indios americanos (Homage to the American Indians, 1969), where Cardenal, after both personal and scholarly research, attempts to celebrate the ethos of pre-Columbian societies of North, Central and South America: the Kunas (or Cunas) in Panama and Colombia, the Maya (Mexico, Guatemala, Honduras, Belize), the Aztecs (Mexico), the Incas (Peru), the Pawnees (Texas and the Great Plains), the Iriquois (Northeastern U.S.)”. Alan West- Durán, Ernesto Cardenal “ A religious community Cardenal established on the island of Solentiname in Lake Nicaragua included writers, artists, other religious figures, and local peasants. From that commune he continued his work for the revolution. His philosophy and spirituality was an unusual mixture of Catholic Christianity and Marxist Socialism”.
Komentáře