26.12.12

Henrique Capriles Radonski


Henrique Capriles Radonski - Představitel koalice pro útěk před budoucností a návrat bez vize.

Caprilesova rychlá kariéra, mládí, politicky nekomformní zevnějšek a agitace  na způsob     latinsko-amerických telenovelas The star of Venezuela's first primary   .( kterých venezuelská soukromá masmédia chrlí nejvíce ze všech zemí ) jeho přínos nenáročnosti, a podpora z nejednoho z center domácí i zahraniční moci, vedly k tomu, že se stal hlavním kandidátem opozice. I to svědčí o její slabosti a bezvýchodnosti. Je z bohaté rodiny  mediálních mogulů, což v zemi kde většina velkých masmedií (uvádí se, že až 80%) je v soukromém vlastnictví   ( leninistická diktatura?) a převážně nepřátelská vůči chavismu je pochopitelně hodně důležité. Několik podnikatelských rodin velí v masmediální válce proti uskutečnování revoluční společnosti participační demokracie a ekonomiky. Vlivné celonárodní televizní společnosti spojené zároven s obchodem a financemi patří místní služebné oligarchii. A spolu s politickou propagandou, často až fanatickou a většinou značně nevkusnou, deformuje venezuelskou kulturu splaškami z dovozu, bulvárem a komerčními kýči. Zábavní průmysl je velice výnosný, dokonce jeho zisk převažuje zisk zemědělské produkce a některých odvětví průmyslu. Caprilesova rodina vlastní, nebo podílí se na vlastnictví novin i časopisů Ultimas Noticias, El Mundo, televizní stanice Globovision, dvou rozhlasových stanic, největší filmové společnosti a řady jiných médii /viz Gregory Wilpert zde/ Doposud ovšem tato média byla krajně neúspěšná a dokázala, že ani s radami a zkušenostmi ze zahraničí možnosti kontroly informací, ideologické dominance a kulturní hegemonie a standartizace nestačí tam, kde není kulturní vakuum a potřebná vstřícnost (James Petras, Cultural imperialism in the late 20th century).
“Reálným problémem pro média v USA a pro severoamerický kapitál je, že Venezuela demonstruje před celým světem, že demokracie může skutečně fungovat, nikoli však v podmínkách neoliberálních, tržních vztahů. Demokracie vyžaduje socialismus. “ 
      Lee Aretz

Právník porušující zákony.
Ve volebním klání se objevují na obou stranách pravdivá i nepravdivá, zaručená i nezaručená obvinění. Proti  Caprilesovi byl použit údajný hřích mládí. Policista Jesús Teodoro Hernández měl přistihnout Caprilese v roce 2000 v autě, na veřejném prostranství, při sexuálním styku s jiným mužem. Což nebylo pouze  ve Venezuele trestné. V USA by mu  to tak snadno neprošlo  ani v případě, kdyby šlo o nepravdivé nařčení. Případ byl snad  nějak policejně zašmodrchán a vyzmizíkován Policista byl podřízen disciplinárnímu řízení a tvrdí, že mu jde pouze o to, aby byl očištěn.. Pravdy je nyní těžko se dopátrat. Komentátor talk-show Mario Silva četl a ukázal ve státní TV údajný policejní report o této události, který měl být policií zatajen. Zdůraznil, že mu nejde o samotný Caprilesův mladický prohřešek, ale o zneužití moci. Capriles. 15.února obvinění odmítl a prohlásil, že toto policejní hlášení, které kolovalo také e-mailem je falešné. Policie v Baruta neodpověděla na otázku, zda tento dokument existuje a pokud ano, kdy bude zveřejněn. Zdá se vzhledem k Caprilesovým úspěchům,  že toto obvinění nehraje vážnou roli. Horší by asi bylo, kdyby se zjistilo, že se Capriles, který v té době byl starostou Baruta, také podílel  vlivem nebo úplatky na této machinaci. Zároveň se tvrdí, že je úspěšným u žen, což se v jihokatolických zemích nebere tragicky, spíše naopak, ale narušuje to obraz zbožného katolíka a odanného  ctitele Panny Marie, za kterého se Capriles vydává. K jeho vnějším projevům zbožnosti  patří téměř permanentní nošení dřevěného růžence kolem krku a návštěvy poutního chrámu Panny Marie. Pochopitelně, že jen naivní lidé v tom nevidí politický trik.