Dodatky....Latinskoamericka renesance

James Petras, Between Insurrection and Reaction: Evo Morales' Pursuit of 'Normal Capitalism'

Varovný je následující text
Brian Holmes, One World, One Dream
  ..the global extension of the Anglo-American technological and organizational toolkit has given rise to a world civilization, what Félix Guattari called “integrated world capitalism.”2 The second is that this overall pattern of world civilization can only be governed and normed at a regional or continental scale, using cultural and political resources that are specific to that scale. The continental scale – whether a nation-state like India or China, or a regional bloc like the Russian Federation or the EU – has become decisive in the world today, because only that scale can fully internalize, but also resist global forces.
  Resistance, this context, means the attempt to impose different societal norms at the specifically continental level, according to whatever social or political power imperatives have taken hold there. What confronts us then are intersecting realities: something like “transnational capitalism with Chinese characteristics.” An entire political economy lodges in the tension of these intersections. The unanswered question is how those tensions are expressed and elaborated by individuals and smaller groups: how the emergence of a world society is tangled up with the production of new subjectivities.
The word individual signals the micropolitical dimension, where cultural commentary is now typically confined as a celebration of subjective choice.  Yet individualism is no way the opposite of globalism.                                                   
  Following sociologists like Ulrich Beck, I’ll be arguing that globalism is inseparable from a process of intensive individualization which is its other face, the flip side of the same basic currency.3 This is the symbolic meaning of the slogan, “One World, One Dream.” When we look at the highly original and highly commodified practices of the creative industries, it is globalism that we are really seeing, in the expression of each singular dream.
 Global individualism results from the monetization and contractualization of social relations, which is an essential part of the neoliberal economic order
.                                                                                                                                                       The increasingly authoritarian forms of governance that are emerging all over the globe can be conceived as techniques for managing that risk, each time in a specific fashion that is inextricable from a particular social and cultural history      Artistic invention has been given an operational role in economic development, fulfilling one of the long-held ambitions of the modernist vanguards. But the willingness of governments to use aesthetics as a form of psycho-engineering – and the efforts that corporations have expended, since the time of Freud’s nephew Edward Bernays, in the quest to manipulate their clients’ dreams27 – make the dangers all too obvious.
Critical interpretations of the new cultural forms, and of the social and political frames in which they create their effects and meanings, will be crucial in opening the imaginary space where people can gain some kind of relative autonomy, some capacity to be their own steersman. But that critique must reach all the way into the images themselves, it must be transformative. The stakes of these new images are tremendous.
When state-capitalist power begins manufacturing your dreams, then art becomes the primary process of politics.
The historical experience of repression has been internalized as the everyday reality of self-censorship, which remains a palpable force in the lives of an overwhelming majority of the population, including the artists and intellectuals.
Here is where the ideologues of liberal democracy take up their rhetorical positions, in defence of Western freedom. But I don’t propose to join them. A similar, if less dramatic, internalization of repression occurred in the Western societies after 1968, and in the former Soviet bloc in the course of the 1990s.           
   Today it is the economic imperative, not the state, that commands in detail what should or should not be represented by the creative industries.  The result has been a gradual neutralization of ethical and political speech. This gap at the heart of self-expression is now being exported across the earth. What’s missing in all our societies are the psychic and social resources for resistance to the present.” 
Shamanism is present in Achuar lifestyle as witchcraft is occasionally practiced. An example of this is their form of karma that entitles a person to revert any harmful incidents or material another sent. Animals, again, are significant for the Achuar who possess a close bond with nature. The only way for a hunter to be successful is to live in harmony with the game he hunts and with its guardian spirits. He must follow these two rules: taking these animals with moderation and showing respect to the animals he kills. The Achuar believe that most creatures have the ability to speak with one another in their own way. This is sometimes experienced during soul journeys, which are induced by hallucinogenic drinks. Dreams are essential for the Achuar as they are not only revealing but also can be foretelling. This group has an omen system where it is usually insisted upon to have a dream before hunting.
Self-control is a fundamental aspect of Achuar beliefs, which is taught at a young age. Men exercising discipline to show will power and strength and the best place to display this is in their own home. Examples of self-control would be avoiding gluttony, being able to go without sleep, and not wasting anything. As well, another form of control would be over their expressions and attitudes, especially in front of visitors. Evading eye contact is key or else a sense of aggression might arise and mouths are covered when speaking. Saliva is the only product of the body that is publicly exposed. This is because female saliva is believed to be a source of fermentation of the manioc beer and male saliva is socially incorporated into the speech of a conversation.
Gardens are watched over by the spirit of gardens, Nunkui. Women sing anents, magical songs, as a medium to communicate with their plants, Nunkui, and other particular objects. The songs are extremely personal so they are either sung in the head or on an instrument, but always in secret. Each anent has basically the same melodic structure but different lyrics. Yet gardens can also be perilous at times, specifically manioc which is believed to have traits of vampirism. Children are the main targets of the manioc and thus are not allowed to enter a garden without supervision. Blood is precious in the eyes of the Achuar who believe there is a finite amount of blood in each person and when lost it can never be replaced, therefore quickening death.

Rafael Vicente Correa Delgado 

DiegoCevallos, RELIGION-LATIN AMERICA: Indigenous Peoples Divided by Faith                                                                     

Náboženství a původní obyvatelstvo v Latinské Americe

 Aymara Socialist Group, Grupo Aymara Socialista


Jazyk Adamův a Andská logika

The language of the Aymara, who live in the Andes highlands of Bolivia, Peru and Chile, has been noticed by Westerners since the earliest days of the Spanish conquest. A Jesuit wrote in the early 1600s that Aymara was particularly useful for abstract ideas, and in the 19th century it was dubbed the "language of Adam." More recently, Umberto Eco has praised its capacity for neologisms, and there have even been contemporary attempts to harness the so-called "Andean logic" – which adds a third option to the usual binary system of true/false or yes/no – to computer applications.
zdroj ZDE

With the Future Behind Them: Convergent Evidence From Aymara Language and Gesture in the Crosslinguistic Comparison of Spatial Construals of Time Rafael E. Núñez, Eve Sweetser. Cognitive Science 30: 1–49 ZDE
It is cited by the author Umberto Eco in The Search for the Perfect Language as a language of immense flexibility, capable of accommodating many neologisms. Ludovico Bertonio published Arte de la lengua aymara in 1603. He remarked that the language was particularly useful for expressing abstract concepts. In 1860 Emeterio Villamil de Rada suggested it was "the language of Adam" (la lengua de Adán). Iván Guzmán de Rojas has suggested that it be used as an intermediary language for computerised translation.
Almara language - wiki ZDE


Revalorization of Culture and Identity

When the rural Aymara migrate to El Alto they experience a cultural aliention as their culture and identity is contested by the global influences and western values of the city. The migrants have to reconstruct their identity in a process of identity-formation, which can be located on a range between the opposing tendencies of assimilation and revalorization. Revalorization or to revalue, is to assign a new value to something, in this case Aymara culture and identity. Revalorization works as a resistance to assimilation and the globalization of culture. This is a case study of revalorization among urban Aymara through the work and experiences of local organizations.

Revalorization of Culture anf Identity
Indigenous Resistence BRAZIL: Indigenous Resistance Movement Defends Traditional Beliefs


Oživená kultura, Nový člověk, compaňerismo a imperialismus suchou cestou.

" El triunfo de la Revolucion es el triunfo de la poesia."
"Vítězství revoluce je vítězství poezie.“

Tajná i zjevná válka  proti Sandinistům a nové Nikaragui nespočívala jen ve vojenské podpoře a mocenskému působení, ale probíhala i na kulturním, hodnotovém a spirituálním bojišti. Od běžné propagandy se přešlo ke kulturnímu darwinismu a kulturnímu imperialismu a kolonialismu. Slibný kulturní vývoj a inciativa státu, podpora lidové, národní a tradiční kultury a všech forem trvalé původnosti na místo „univerzalizující“ plochosti znecitlivující západní „massculture“ byl nebezpečnější nežli politická politická revoluce sama o sobě. 
K tomu vice
David Craven, Art and Revolution in Latin America, 1910-1990 ,
intervieview   E .Cardenal (str.185 )
a podnětná studie T.M.Scruggs, Nicaraguan State Cultural Initiative and “ 
The Unseen Made Manifest
 . ”
“The Ministry, headed by Ernesto Cardenal, sought to promote a true popular culture through the plastic arts, dance, film, poetry, and even puppet shows. This revolutionary transformation included the elimination of the vestiges of the old elite and U.S. cultural influences. Examples of the government's work include its creation of the Instituto Nicaraguense de Cine (INCINE) and the Sistema Sandinista de Television (SSTV) to replace foreign films and television programming with Nicaraguan productions that would advance the cause of the national revolution”.
“Whisnant, David E., Rascally Signs in Sacred Places
: The Politics of Culture in Nicaragua.
Jeremy Harrison-Smith, Indigenous Perspectives: The Struggle For Land,Culture And Education In Rivas,

Válka jinými prostředky.
Kulturní dominance a kontrola je nutnou součástí a snadno pronikajícím instrumentem globalizujícího systému vykořisťování. Původ, účel, cíl, charakter, možnosti a efekt strategie znevolňující  kulturní kolonizace nebývá postiženými viděn a chápan a rezistence vůči němu je pro jedince a často i kolektivy takřka vyloučena.
Tato strategie je zaměřena méně na  nekonformní elity, tam kde dosud existují a jsou pozitivně funkční,, ale především na masy . Kulturní průniky, subverze a infiltrace jsou pokračováním a rozšířením proti povstaleckého boje, který  změnil i svou  vojenskou strategii, nevojenskými prostředky. Hlavními nástroji jsou pochopitelně masmedia, která mají vytvořit masovou kulturu, atomizovat, odkouzlit a desakralizovat realitu, paralyzovat možnosti kolektivní odpovědi, likvidovat původní i kulturně historické celky, především ty, které se osvědčily a jsou méně přístupné přímému tlaku. Vytváření osamělé nové střední třídy bez tradic a vlastní kultury, přístupné instrumentální racionalitě, zvěcnění  a konzumerizmu má zároveň ekonomický  význam a efekt v rámci strategie globalizace. Do jisté míry  to v Evropě ve své kritice liberalistického kapitalismu pochopila část tzv. Nové pravice (viz Charles Lindholm and Jose Pedro Zuquete,The Struggle for the World: Liberation Movements for the 21st Century), která však vychází z jiných předpokladů, mnohdy neváhá navazovat na protofašistické a fašistické intelektuální předchůdce (ale také na marxistu Gramsciho, Marcusseho, Levi-Strausse a další) a dochází k neadekvátním a absurdním závěrům protichůdným a protikladným humanismu latinsko -americké levice. To se týká také některých ruských koncepcí a hnutí

Against Post-Modern World
Dugin's Conclusion

“In Dugin's view America is the champion of a hyper-materialistic ethic, based on radical individualism. It is subversive of traditional human values. As an empire of "frenetic consumption," America threatens to remake the world in its own image. Furthermore, as Dugin points out, the emerging neo-socialist trend in Latin America suggests that a new bloc of countries will soon join Russia, China and the Islamists. As a
Brazilian, Professor de Carvalho should know that South America isn’t of Western civilization at all. The Latin Americans are, by nature, opposed to the West’s money changers.” A sheep in sheep’s clothing.”
!! Marx? Gramsci? Levi-Strauss? Marx !!

Celkem nepřekvapí zájem, který má Nová pravice a někteří stoupenci Eurasie o M.Eliade a K.G.Junga ( a Mercia Eliade ), ale mimořádný význam C.Levi-Strausse pro formování a opodstatnění společnosti a zacílení dějin je všeobecně neviděn a pokud připomenut, zásadně nechápán i mezi marxisty a post-marxisty.   Podbízí se potlačovaná otázka, zda je možná asimilace sociálního a kulturního kriticismu "conservative right-wing " do "new left interpretation".. Všude tam, kde není možné jít k často takřka nezahlédnutelným základům.
Dalšími cíli je znecitlivění vůči viditelným projevům nehumánosti kapitalismu, regulace senzitivity, znehodnocení přirozených vazeb, kolonizace kolektivního i individuálního nevědomí a systém totální manipulovatelnosti. „Naděje na změnu byla očividně nahrazená hrůzou ze ztráty,“ jak vystihl Fredric Jameson. „Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, se v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Moc v rámci kultury a jejím prostřednictvím závisí na tvorbě, konstrukci a kontrole systému symbolů a v jejich rámci mediálních kodů s požadovanou předvolenou účinností, umožňující podřizující internalizaci, ztotožnění, stimulovanou projekci, falešnou dichotomii, odosobňující resistenci vůči nekonvenujícímu, nekomfornímu a vůči odlišné komformitě, a směrovanou agresivitu. Chladnou cestou tvořený, prokalkulovaný i samoplozením vznikající newspeak masmédií a jejich systém stimulů vytvářejí použitelný, předvídatelný, přehledný vnitřní svět, ilusorní extenzi opouzdřených osobností, iluzorní nezávazné společenství a psychosociální paralelismus, které se stávají pro postižené sociálně diferencovanou úlevnou potřebou. Pro odolnější kategorie včleněných, anebo pro postižené nezužitkovatelnými vedlejšími příznaky, je vhodná kulturní izopatie, v případě neúspěchu oboustranně vítaná kulturní segregace....
Franco Moretti a Fredric Jameson mají své objevy kulturní logiky klasického i pozdního kapitalismu, kolektivní psychologie a politického nevědomí, projevujících se v literatuře a filmu, které trochu pomohou. F.Moretti v knize „Signs taken for Wonders “ probírá i klasické horory, detektivky, tragédie a jejich souvislost s dobou, Systémem a problémy zdánlivě zcela nesouvisejícími s tématy i formou vysoké“ i masové a/nebo lidové kultury. “ 

 Televizní a filmová produkce zdůrazňuje kult, většinou eticky nelimitovaného jedince, brutality, degradovaného a degradujícího sexu  a zahrnuje konzumenty záplavou hororů, dystopií, infernální „reality“ zastírající hrůzy nastolené reality.  „Za filmovým jevem je nefilmová podstata současné reality většinou regulovaného samospádu dehumanizace i jeho programovéhou využití a implantace tam, kde k němu nemohlo dojít, nebo byl zastaven.  Dnes už se v oblasti hororu ovšem těžko hledá něco nového, a tak se dá spíše na techniku, více krve, více fyzické hniloby, průhledně a nezaměnitelně svědčící o hnilobě kulturní, více vředů, bolesti, řevu i špatných konců, prohry hrdinů kladných; a omšelá napětí. Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné kultury „vyšší“ má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky (Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti). Vedle toho se logicky  předvádí skvělý život Zlaté třídy žijící v přístupné Utopii, do které může každý přizpůsobivý snadno vejít. K působení kulturního imperialismu  podrobněji James Petras,  Cultural imperialism in the late 20th century  http://www.netsocan.cz/socan/num0412/mikkapi.html#mikkapi
Jako další forma řízeného rozkladu je vytváření konformních kulturních a náboženských enkláv. Zcela programové je vysílaní severoamerických misionářů do Latinské Ameriky. Nepokrytě takto působil dvorní  kaplan Bílého domu Billy Graham a pokračuje v tom  jeho méně oficiální syn. Tito se zaměřují spíše na krotší formy působivého charismatismu, přijatelného i střední třídě, tam kde je pociťováno hodnotové vakuum.. Vedle nich jsou však prodejným náboženským zbožím i
bizarní sekty . Některé nejsou  viditelně politické, jiné jsou politicky militantní, agresivní a sociálně pathologické. Někteří jejich členové se v Latinské Americe dostali i do vysokých funkcí, ve kterých si často počínali velice nekřesťansky. Řada protestantů se však zůčastnila bojů a později tvorby nové společnosti spolu s katolíky a marxisty
Kupř.  organizace podporující sociální změny
:Centro Antonio Valdivieso (CA V) - katolická, ekumenická
Centro de Promoción y Dessarrollo (CEPAD) – evangelikální - protestantská;
Instituto Histórico Centroamericano (IHCA) –vedená Jezuity;
Centro de Promoción Agraria (CEPA) –rovněž vedená Jezuity ;
Eje Ecumenico (MED-CELADEC) – protestantská ;
Instituto Nacional de. Investigaciones Económicas y Sociales INJES) – nekonfesijní, působí v ni však  také Jezuité ;
Confederacion de Religiosos de Nicaragua (CONFER)- katolická; Consejo Ecumenico Blufile? o de Iglesias Cristianas (CEBID) – inter-církevní a další

Jedním z pochopitelných cílů těchto misií byla také neutralizace
Theologie osvobozenía perspektivní levice. Poměrný úspěch mají tato implantovaná hnutí mezi chudými, především tam kde neuspěly ryze redukcionistické frakce levice. Mezi střední třídou jsou působivější tradičnější formy protestantismu Působení těchto regulovaných antikulturních misií má sotva nějaký kladný vedlejší účinek., který by vyrovnal předpokládaný negativní výsledek. Podrobněji zde      Netsocan .   Některé evangelikální církve se přímo  podíleli na podpoře proti-sandinistických Contras.
“At that time, rightwing evangelical and political groups working in close conjunction with the executive branch of the Agency delivered much of this aid to the contras, but Noriega /Roger Noriega: assistant secretary of state pozn. jm/  later took direct charge of channeling it, sometimes laundering it through representatives of Colombia’s Medellin drug cartel in Miami.”

Trvale nová skutečnost

“everything in the world of nature is animated by spiritual essence. Everything is alive, and all life is part of one mysterious unity that comes from its spiritual source. The only true reality is spirit. The universe is essentially magic, and not necessarily bound by what we think of as physical laws. Matter and spirit are separate but joined, and ritual actions can break the planes of reality. Everything is cyclical, and
anything can be transformed “
Nikaragua naštěstí není zemí kulturně homogenizovanou tak, jak se zpravidla jeví. Nebyla ani zcela hispanizována, proto vedle španělštiny jsou oficiálními jazyky také
Miskito, Rama, Sumo, Miskito Coastal Creole, Garifuna, Rama Cay Creole. Také z tohoto důvodu  zde  existuje jak horizontální tak verikální diversita. Oficiálně, chtěně  zapomínaná kultura původních obyvatel se mohla za  sandinistické vlády  projevit a její význam byl pochopen.  viz Jeffrey L. Gould, To Die in This Way

Amerika nejen latinská aneb rozpory uvnitř latinskoamerické levice
“Politické strany přirozeně zůstávají stále více méně stranami, které musí přijmout pravidla hry a přehledný, vymezený prostor. Mohou se snažit o větší rozsah působnosti, nežli vynucuje politické zápasiště, uhýbat před požadavky všeobecné prodejnosti a být spíše předvojem nového života nežli pouhou parlamentní frakci, přesto však nenahradí politicky a dobově neomezitelné hnutí nejživotnějšího společenství původnosti. Pokud politické strany dokážou zaštítit tato hnutí a případné spory o směr a tempo vývoje nevedou k místním střetům civilizací, (jako tomu bylo ukázkově v případě
nelevicového Peru, pokud získají čas pro vytváření a rozvoj participativní demokracie a ekonomiky, realizaci „utopie”, gramsciánský „pochod napříč institucemi„, budování ekonomických předstupňů, posilování morálních předpokladů socialismu a rozšíření prostoru pro hnutí Ameríndios a současně zabrání tomu, co postihlo „západní dělnické hnutí, které se změnilo v epifenomén industriální společnosti a zcela podlehlo její logice“ a které „v sobě samo neskrývá žádné kulturní potenciály”. Pak dokázaly hodně. Právě proto, že žijeme v kulturním prostředí, kde se (nejen) marxistické myšlení téměř identifikovalo s logikou industrialismu„ …, jde o více nežli „hodně odlišný ideologický jazyk“. Co světové levici schází, je především nová „kosmovize“ a většinou nemůže jít jako celek dále než k zastavení „ekocidy“. Z klasiků všech západních politických monismů pozůstali jen kostrouni . “
Nicaragua News Bulletin (January 17, 2012)

Významnou osobností církve chudých a autentického sandinismu je trapistický kněz, básník a filosof Ernesto Cardenal, který byl v sandinistické vládě prvním ministrem kultury ( o jeho komunitě a literární činnosti viz Dodatky ) a je značně kritický k politickému vývoji země a ortegismu.
Viz Ernesto Cardenal, Nicaraguan Priest and Liberation Theologian
a Poet, Activist Ernesto Cardenal Explores Cosmos, Humanity in Verse
The Catholic Church and social change in Nicaragua - Manzar Foroohar
Theologies: Liberation vs Submission
Paulo Freire: Liberation theology and Marx
Bibliography on Liberation Theologies
Bibliography on Liberation Ecologies | Liberation Theology
S. Jordan, "Bibliography: Latin American Liberation Theology Since 1976

 “If the objectives of the U. S. and all Western educational systems are to create obedient, competitive, individually driven students who can enter the capitalist economic system and continue turning the gears to keep the structures moving, then in the views of the indigenous populations and all other people fighting for justice around the world is that a major change needs to occur. When U.S. students have an experience living, working or studying in a country like Nicaragua, and if their experience is a genuine one where they connect with the local people and live among them, then there is great potential for these students to be inspired by the things they see, and use that inspiration to push for political and social change in the United States… In Nicaragua is Monexico (The National Indigenous Council for the Nahua and Chorotega People). According to their informational bulletin, Monexico works “to defend and promote the free determination and the integrity of indigenous rights and to strengthen the communal organizational fabric” (Monexico, 2009). They also state that one of their main objectives is to “struggle against the capitalist, imperialist and neocolonial  politics”

Jeremy Harrison-Smith, Indigenous Perspectives: The Struggle For Land,Culture And Education In Rivas,

About Ernesto
Cardenal ,

“Homenaje a los indios americanos (Homage to the American Indians, 1969), where Cardenal, after both personal and scholarly research, attempts to celebrate the ethos of pre-Columbian societies of North, Central and South America: the Kunas (or Cunas) in Panama and Colombia, the Maya (Mexico, Guatemala, Honduras, Belize), the Aztecs (Mexico), the Incas (Peru), the Pawnees (Texas and the Great Plains), the Iriquois (Northeastern U.S.)”. Alan West- Durán, Ernesto Cardenal “ A religious community Cardenal established on the island of Solentiname in Lake Nicaragua included writers, artists, other religious figures, and local peasants. From that commune he continued his work for the revolution. His philosophy and spirituality was an unusual mixture of Catholic
Christianity and Marxist Socialism”.