6.3.17

Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala - 14. 1. 2010









"Vědec Ray Kurzweil tvrdí, že lidé budou schopni do dvaceti let dosáhnout nesmrtelnosti, prostřednictvím nanotechnologie a zvýšeného porozumění funkcím lidského těla."
"Aging is a barbaric phenomenon that shouldn't be tolerated in polite society."
Aubrey de Grey
"Ideological forms are not the product of consciousness but rather produce it."
Prezentované představy o budoucnosti kapitalistické společnosti, pokud nemají propagandistický charakter, bývají nejčastěji značně pesimistické až dystopické, nebo ztrnulé. Paradoxně, avšak jednoznačně v souladu s tím, se Ernst Mandel domnívá, že víra ve všemohoucnost technologie je specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Ten - kulturně zcela vyprázdněn, hrdý na svoji prázdnotu, plochost a koncentrované zbytkové epigonství ode dna, zdánlivě neideologický a nadideologický - už jinou možnost ani nemá. Vytváří tím sebeklam objektivity, dějinné nutnosti, vědeckého opodstatnění včetně zajištěné transparence vědecky řízeného vývoje, nevyhnutelnosti, nezadržitelnosti a neporazitelnosti.

V tom byly buržoazní inteligibilitě poplatné a přestárle setrvávají, nebo jsou obnovovány i některé formy marxismů. Psychologický efekt je nenahraditelnost, univerzální legitimita, sebejistota, vyvolenost a nezpochybnitelná morální nezasažitelnost. Selektivní hodnota programového optimismu je značná. Poněvadž současné vize a zpřístupnělé sebereflexe kapitalismu jsou častěji pochmurné, je to poněkud, avšak pouze zdánlivě nepřesvědčující. Pochmurné a katastrofické jsou především pochopitelně ty určené pro přesvědčování a internalizaci žádoucích morálních a intelektuálních deformací v masách, neboť "Control the Culture is to control the Future", jak říká John Gray. Je jich však bohatě i v seriózních publikacích předpovídajících a vykreslujících budoucnost kapitalismu jeho stoupenci. Dokonce domyšleny do důsledků jsou dystopickými nebo odstrašujícími i ty předvídané nebo požadované hlasateli a projektanty devatera vln a nových pozitivních, třetích a dalších cest do přespolních dálav. Teleologie trvalé přítomnosti a seberegulujícího systému konce dějin je stejně děsivá jako Waterworld. Jistou předpisovou porci naděje a optimismu poskytují literární a pochopitelně častější a přístupnější filmové dystopie, zjevně či skrytě politické, ve kterých navzdory víře ve vědu a technologii důsledky neblahých vědeckých pokusů a různé formy technototalitarismu občas odstraňují, respektive porážejí, lidsky výrazní, nedostatečně infikovaní jedinci. Vyjímečně se realisticky ukáže jejich odboj i výhra coby předem zakalkulované, nebo zcela zbytečné. Ani v tom není žádný rozpor, více "Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti čili Bourne, sovětoidi, Srbové, klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.". A není tomu tak bezpochyby jen v literatuře a filmech. Na téma funkce, role a vlivu masmédií, především televize a filmu, existuje nespočetně studií, článků a teorií. Ty které se snaží o důsledný objektivismus bez hodnocení a zařazení, což se vylučuje, až po ryze úzce politické nebo subjektivní. Jejich ideologičnost, chtěná či nechtěná, stejně jako chtěná či nechtěná ideologičnost a politická funkce filmu a televize, jsou povětšinou neviděny a/nebo popírány. Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Mandel se tedy nemýlí, víra ve všemohoucnost technologie zůstává přese všechno specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Nyní však kontrastně a kontradiktorně, spolu s odvoláváním se na nezměnitelnost lidské povahy a neexistenci nekapitalistické alternativy, nezbytně provázena katastrofismem. Nutně však předpokládá nevlastní víru ve vlastní víru a sociální podmíněnost.

Víra tvá tě neuzdraví

Víra v samoregulaci kapitalismu a šťastný vývoj kupředu a výše, díky vědě a technice a navzdory zájmům a cílům mocenských center, je nezdolatelná navzdory všem zkušenostem i jednoduché logice.
"Kelly envisions a future with radically different forms of social and organizational control. In this future world, control is dispersed in highly pluralistic, open and decentralized systems. . . . [W]hereas Kelly is correct to see unity in all complex systems, there are also differences that he collapses; e.g., capitalism is something of a self-organizing system, but its dynamics are also shaped by class struggle, competition between major economic units, and complex interaction between economic and political institutions, unlike any natural system." Kelly's chapters on the economy are wholly uncritical and say nothing about such things as exploitation or monopoly control, and not much about ecological problems. He has little sense of how power operates and of how big organizations manipulate the economy and polity for their own ends. It is indeed not clear to us how an economic system can be self-organizing when it is shaped by giant corporations, quasi-monopoly control of key technologies, and the state."

Sci-fiósní vlnění

Tvorba a